Kniha pro statečné, kteří vydrží nerozumět
Blížící se státní svátek znamená zvláštní oslavu také pro spisovatele a překladatele. Příští týden budou rozdány dvě státní ceny - za literaturu a umělecký překlad. Letos organizace ceny doznala určitých změn: volbě jednoho dvou laureátů předcházel výběr šesti kandidátů, mezi nimiž porota vítěze hledala. V beletrii komise jmenovala ostravského povídkáře a esejistu Jana Balabána, romanopisce Pavla Brycze a básnířku Boženu Správcovou. Poezii posledně jmenované nyní příblíží Knihovnička Radia Praha, k poslechu zve Vilém Faltýnek.
Nominace Boženy Správcové se váže na její poslední básnickou skladbu Požární kniha, kterou v ilustracemi Petra Nikla vydalo nakladatelství Trigon v loňském roce. Nakladatelství čtenáři lapidárně slibuje: "Verše známé autorky zaujmou fantazií a zvláštním humorem." Co by ke knize řekla sama Božena Správcová? Jak se Požární kniha respektive její autorka liší od autorky předchozí Večeře či Výmluvy?
"Liší se o pět let. Prostě už jsem někdo jiný, než když jsem psala Večeři nebo Spravedlnost."
Je rozdíl v tématu? U poezie se asi autor víc ke svým tématům vrací...
"Já myslím, že témata má každý autor stejná celý život. Jen se k nim vrací pokaždé jinak."
Kdybychom měli dát ukázku, co byste vybrala?
"Já mám docela problém vybírat ze svých knih ukázky. To snad jde jen u prvotiny, protože to jsou jednotlivé oddělené texty, ale tohle začíná na první stránce a končí na poslední, a něco z toho vybírat by asi nemělo smysl."
V souvislosti s vašimi knihami kritka psala o poetickém proudu a o souvislosti s Apollinairem. Našla byste nějaký svůj vzor?
"Kritika ať si píše, co chce. Samozřejmě asi ve mně nějaké vzory jsou, ale jsou roztroušeny a ani o tom sama nevím. Spíš bych řekla, že v tom je v ředěné formě všechno, co jsem četla, viděla, slyšela - nejenom pokud jde o texty a umělecká díla, ale i o normální rozmluvy lidí."
Jestli je to tedy proud poezie, celek, jakým způsobem to píšete? Vznikne zárodečná představa celku, kterou pak v detailech měníte, nebo začnete psát a postupně přidáváte?
"Většinou to vznikne tak, že to v nějakém amoku hrozně rychle napíšu, a pak se v tom třeba dva roky vrtám, samozřejmě i dopisuju a škrtám. Nemám bohužel žádný systém. V určité fázi mám třeba strach, abych se z toho nezbláznila, nebo aby se ten tvar nerozpadl."
Požární kniha je "kniha pro statečné, kteří vydrží nerozumět", abychom citovali autorku. Současně ale dokáže hudebností a zvukovostí své řeči, birazní obrazností udržet zvědavost čtenáře. Je to poezie velmi osobitá, těžko srovnatelná s čímkoliv, co bychom v současné české tvorbě znali. Kombinuje se v ní cit pro slovo a jeho zvuk, rytmus řeči, asociativní - ovšem nenáhodné - rozvíjení představ, Správcová si pohrává s literární tradicí, pracuje s ironií, groteskností, sarkasmem, za nímž se poněkud ukrývá ženská citovost. Literární kritik Vladimír Novotný vysvětlil, čím je poezie Boženy Správcové pro něho jedinečná:
"Já už jsem léta přesvědčen, že její poezie už léta hýbe vývojem českého básnictví. To není otázka nějakého vkusu, něco se může líbit víc, něco míň, ale stejně jako kdysi dávno posunul Jiří Kolář českou poezii svou prozaizací dál, potom Ivan Wernisch - nechci říct, že Správcová je Kolář nebo Wernisch, ale myslím si, že její sbírky mají tenhle charakter: proměňují kánon. Po jejich přečtení vidíme, jak ostatní píší úplně tradičně. Ona ne. Ona dokáže žánrové systémy prolínat, parodovat, perziflovat, dělat si z nich legraci, a tím pádem i sama ze sebe v pozici autorky, básnířky, a současně tomu dávat hlubší význam, pocit něčeho nadčasového nebo dokonce naprostorového."
Paní Správcová, co myslíte, je dneska problém publikovat? Možná díky inetnetu ani tolik ne...
"To nevím, to si nejsem jistá. Mám dojem, že pro začínající autory, kteří nemají patřičnou drzost, to asi problém docela je. Myslím, že málo nakladatelství je ochotno riskovat s nějakými debuty."
Vy sama jste někdy měla problém vydat nějaký svůj text?
"Ne. Já jsem měla spíš problémy se sebou, jestli ten text pustím do světa nebo ne."
Myslíte si ze své zkušenosti, že je pro autora nutné, aby aspoň v určité míře publikoval?
"Pro mě je to důležité spíš v tom smyslu, že ve chvíli, kdy dám text nakladateli, tak od něj mám pokoj. Že se ho zbavím a nemusím se v něm šťourat dál a můžu se věnovat něčemu jinému. Takže v tomto smyslu je to pro mě důležité."
Před několika lety jste dostala Ortenovu cenu za Výmluvu, nyní jste nominovcaná na státní cenu za literaturu. Znamená pro vás taková cena něco?
"Nevím, spíš je to pro mě zdrojem zábavy. Zvědavě čekám, co se bude dít. Ale že by to nějak ovlivňovalo moje sebevědomí, to asi ne. Jsem opravdu zvědavá, kdo z kritiků třeba bude psát, že to není možné, že proč zrovna Správcová... Je to příležitost k sociologické sondě," řekla mi Božena Správcová.
Ještě jednou jsem se obrátil na Vladimíra Novotného, který je členem sedmičlenné poroty Státní ceny. Je náhoda, že se mezi nominované dostali tři autoři mladší generace?
"Já se domnívám, že do tohoto výběru se promítl nejvíc moment, že těžiště současné literatury se přeneslo na střední generaci. Už není to slavná generace, která prošla disentem, samizdatem, popř. exilem, je to pokolení, které vstoupilo do české literatury až v 90. letech. I když to, že mezi poslední tři do finále státní ceny se letos dostali tito tři, může být do jisté míry dílem náhody, ten objektivní moment je, že se asi bude čím dál víc hledat mezi autory, kteří nejsou širší veřejnosti tolik známi."
