Kniha vzpomínek na Evalda Schorma, bylo by mu 77 let

08-06-2008

Jak už název knihy napovídá, zavede nás dnes do světa filmu: "Mlčenlivý host Evald Schorm". Vydal ji filmový festival Finále při příležitosti letošního ročníku přehlídky a k výročí dvacetiletí, které uplynulo od Schormovy smrti. Jak řekl editor a inspirátor knihy, filmový historik Jan Lukeš, kolegovi Vilému Faltýnkovi, snahou bylo zachytit vzpomínky žijících nejbližších Schormových přátel a spolupracovníků.

Tvorbě Evalda Schorma se v minulých letech věnovaly už dvě zásadní publikace. Janu Bernardovi vyšla v roce 1994 kniha Evald Schorm a jeho filmy a Radka Denemarková pak o 4 roky později zhodnotila jeho tvorbu komplexně i s ohledem na působení v divadle v monografii s lapidárním názvem Evald Schorm. Čím se odlišuje nově vydaná publikace Mlčenlivý host Evald Schorm? Jaký cíl sledoval editor Jan Lukeš?

"Letos je 20 let od smrti Evalda Schorma a je možná poslední příležitost vyzpovídat pamětníky a zkusit sestavit knihu, která by byla ne teoretickou úvahou o díle Evalda Schorma, ale svědectvím o metodě jeho práce, o jeho povaze, o jeho lidském osudu. Shromáždil jsem asi 15 lidí, každý pracoval samostatně, já jsem jim dal zadání, co by mohli ze svého hlediska do té knihy přinést a zajímavé je, že první příspěvek, který jsem měl v ruce, byl příspěvek od Josefa Škvoreckého z Toronta, a druhý byl od Milana Kundery z Paříže. Takže neplatí, že by někdo z těchto veličin světové literatury nějak zanevřel na svou vlast. Naopak, já jsem měl velkou radost, že se tam ukázalo, že přátelství v tomto případě trvá až za hrob.

A pak jsou tam příspěvky lidí, kteří s Schormem bezprostředně spolupracovali. Například herec z jeho filmů Jan Kačer, Jan Schmidt, jeho spolužák a filmový režisér, a Jan Schmid, to je zase divadelní režisér, který s ním spolupracoval na několika inscenacích v Ypsilonce. Je tam třeba příspěvek od herce Jiřího Bartošky, kterého, jak se sám vyjádřil, Evald Schorm naučil hrát a který zažil jeho skvělou éru v Divadle Na zábradlí, byl to jeho herec. Ale je tam třeba taky příspěvek Jaromíra Kallisty, produkčního, který byl taky Schormovým spolužákem, točili spolu Farářův konec a pak spolupracovali v Laterně Magice... A kniha je doplněna faktografií: životopisem, soupisem jeho díla a fotografiemi. V tom nám pomohl jeho syn Osvald Schorm a dal nám možnost podívat se do pozůstalosti, takže jsou v knize fotografie, které možná nikdo ještě neviděl."

To co jmenujete, by napovídalo, že jde o silnou, tlustou knihu, ale opak je pravdou.

"Je to stostránková knížka, chtěli jsme aby byla příjemným dárkem, ne cihlou, která člověka zatíží, ale něčím, z čeho bude mít radost, krátná na pohled. A navíc je doprovozená dvd se šesti krátkými a středometrážními filmy Evalda Schorma. Některé texty vznikly tak, že je autoři sami napsali, několik vzniklo tak, že jsem je sám vyzpovídal. Nikdo nevěděl, co říká druhý, ale když si tu knížku někdo přečte v jednom zátahu, tak najednou zjistí, že z té zdánlivě disparátní mozaiky vystoupí myslím velmi plastický portrét Evalda Schorma, kde se jednotlivé hlasy doplňují, dovysvětlují a jeho povahu myslím osvětlují s velkou zřetelností a jasností a tak účinně, že je člověk až dojat a bohužel i se v něm ozývá zlost nad tím, že režim s tím Evaldem Schormem zacházel tak, že už před 20 lety zemřel. Přitom teď by mu bylo teprve 77 let."

Český rozhlas uchovává ve svém archivu vzácnou nahrávku rozhovoru s Evaldem Schormem z června 1967, kdy už měl 36 letý režisér za sebou snímky Perličky na dně, Každý den odvahu a Návrat ztraceného syna. Filmy Farářův konec a Sedmý den, osmá noc ho naopak teprve čekaly. V rozhovoru řekl, co považuje při filmové práci za podstatné.

"Důležitá se mi zdá trpělivost a neotřelá vnímavost. Trpělivost k tomu, aby člověk neměl tendenci všechno znásilňovat a násilně cpát do předem racionálně vymyšlených tvarů. Aby člověk měl trpělivost popřávat věcem svobodu a byl dost citlivý ke zrodu věcí."

A jakou svobodu má herec ve vašich filmech?

"Pokud je to možné, tak jsem vždycky pro svobodu co možná největší. Ovšem myslím to tak, aby co nejvíce mohla zazářit osobnost toho kterého herce. Abych já mu v tom co nejméně překážel. Ovšem předpokládá to spolupráci určité úrovně. Předpokládá to lidi, kteří jsou schopni vzájemně se dohodnout, třeba beze slov."

Jak se člověk stane filmovým režisérem?

"Žádná škola sama o sobě není samospasitelná. Pro práci ve filmu je také třeba mít štěstí a také dostat příležitost. U nás jsme v posledních letech měli mimořádné štěstí, že k práci ve filmu se dostala řada nových lidí, čili řada lidí, kteří dostali příležitost samostatně pracovat aji pracovat na tom, co je zajímalo, co je bavilo a co pokládali za důležité. Ale obávám se, že toto období končí."

Jaké bylo Schormovo životní umělecké téma?

"Nad tím jsem se taky zamýšlel a myslím, že témat by se našlo víc. Ale jedno myslím úplně osobní téma jsem našel v tom, že jeho rodinu po roce 1948 postihl velmi trpký osud. Tatínka označili za kulaka, sebrali jim rodinný statek, rodinu vystěhovali z Elbančic u Tábora někam do Prahy, kde museli pracovat jak nádeníci. Takže Schorm přišel v období dospívání o místo, kde vyrůstal. A myslím, že se to stalo i za divných okolností, že závistivci, kteří se jindy před majetekem pokorně ohýbali, najednou využili příležitosti a schladili si na té rodině žáhu. A já jsem si vždycky kladl otázku, proč v tolika filmech Evalda Schorma jsou scény, kde někdo někoho pronásleduje. Třeba v Návratu ztraceného syna je pacient, který uteče z léčebny a ocitne se na vesnici, kde ho ženské na poli považují za vraha, o kterém slyšely v rádiu, a začnou ho s hráběmi honit. Dnes jsem přesvědčen, že do těchto bizarních, skoro nevysvětlitelných obrazů perzekuce vtělil své vjemy z období raného dospívání, pocity pronásledování, trpkosti, ponížení a že s tím celý život hrozně zápasil. Přitom on sám byl člověk velmi pokorný, nezlostný, nikdo nikdy nemluvil o tom, že by se Evald Schorm vůči někomu projevoval zle. Takže všechno v sobě tlumil a osud tomu chtěl, že po roce 1968 s ním režim zamával zase ještě jednou a víceméně ho uvláčel k smrti. Toto bych řekl, že je jedno ze zvláštních témat jeho tvorby."

Takže z toho vyplývá i to porozumění pro lidi, kteří jsou pronásledovaní, odstrkovaní...

"Ano a pro lidskou stránku člověčí povahy, pro to, co je skryto, co třeba vypadá jako komplex, a najednou se vyjeví, že jsou to věci, kterými se do člověka otisklo jeho okolí, kterými se na něm podepsaly nějaké zlé věci. Ale možná, že kdyby toho nebylo, že by sám Schorm neměl ten velký cit pro to, jak dělat divadlo i film. Takže ono všecko se to vždycky zase zúročí."

08-06-2008