Labyrint Fresh nejsou texty "z ulice"

Dnešní Knihovnička Radia Praha poodkryje problematiku vydávání knih. S Joachymem Dvořákem, majitelem nakladatelství Labyrint, které je známé zejména pravidelnou spoluprací s populárními autory Jaroslavem Rudišem a Petrem Sísem, bude Vilém Faltýnek mluvit o tom, zda má soukromý nakladatel povinnost věnovat se začínajícím autorům a jak těžké je vydávat v době ekonomické recese v edici Fresh mladu českou prózu.

Joachim Dvořák
Pane Dvořáku, co vás to popadlo, vydávat Fresh edici? A kdy vás to popadlo?

"Když to trochu zjednoduším, myslím, že ambicí každého správného nakladatele má být nalézání nových textů, autorů, a na druhou stranu vydávat nezavedené autory je extrémně riskantní věc především proto, že se to špatně prodává. S tím ovšem nekoresponduje bohatá psací aktivita nejrůznějších lidí, od notorických grafomanů až po ty kteří jen tak mimochodem napíšou nějakou vzpomínkovou prózu."

Takže se píše hodně?

"Píše se hodně a každé nakladatelství má bohatou zkušenost s tím, jak intenzivně je někteří autoři bombardují. Každý den přicházejí e-mailem nebo poštou rukopisy."

Kolik jich je, jen tak pro představu?

"Vzhledem k tomu, že Labyrint je malé nakladatelství, tak nám chodí jeden až dva e-maily denně."

No a jak to děláte, jak vybíráte? Máte na to jako malé nakladatelství redaktory, kteří se probírají těmi rukopisy?

"Nutné je oddělit to, co chodí poštou jako nevyžádaná nabídka, takzvaně z ulice, od těch textů, které k vám doputují jinými kanály, s nejrůznějšími referencemi, případně od jiných nakladatelů, do jejichž portfólia se to nehodí. A v zásadě to, co přichází jakoby z ulice, je z 95 procent pro knižní vydání naprosto nezajímavé. Těžké je to vysvětlovat těm autorům, protože pro některé je psaní nejenom koníčkem, ale i jistou formou terapie a je pro ně strašně důležité, aby dosáhli kýženého efektu tou knihou. Ale my nejsme psychoterapeutická klinika, takže si můžeme vybírat, co vydáme. Na druhou stranu nejsme vázáni nějakým grantem, o který bychom žádali na vydávání původní české tvorby, takže svoboda rozhodování, co vydáme, je poměrně široká."

Prvním titulem edice Fresh byla próza Šimona Šafránka 23. Kdy ta kniha vyšla?

"To je útlá novela, velice svižně napsaná, její příběh byl komplikovaný tím, že jsem se snažil text Šimona Šafránka udat v jiných nakladatelstvích, a teprve poté, co se mi za rok a něco vrátil zpátky, tak to byl jeden z důvodů, proč jsem se rozhodl otevřít edici pro nová jména, pro nezavedené autory nebo debutanty. A to bylo v roce 2005."

Posloucháte rozhovor s Joachymem Dvořákem, ředitelem menšího pražského nakladatelství Labyrint. V edici Labyrint Fresh vydal od roku 2005 jedenáct titulů. Šimon Šafránek: 23, Jan Cempírek: Rafinerie, Tobiáš Jirous: Než vodopády spadnou, Marek Epstein: Ohybač křížů, Jaroslav Rudiš a Petr Pýcha: Léto v laponsku, David Jan Žák: Axe Afrika, Michal Hvorecký: Plyš, Petra Batók: A pak už jen tma, Bára gregorová: Kámen - hora- papír, Jan Malinda Ilegální vztahy a zatím posledním titulem je kniha Hruškadóttir Jany Šrámkové.

Nakladatele Joachyma Dvořáka se teď zeptáme, jestli mají tyto knihy něco společného, v přístupu autorů k literatuře, v tématice a podobně.

"Kritické hodnocení jednotlivých textů bych nechal těm, kteří se tomu věnují. Já mohu odpovědět jako nakladatel a pro mne ty texty spojují tyto věci: Jistá mentální spřízněnost autorů s nezávislými kulturními aktivitami, dozajista také jejich věk. U většiny z nich jde o texty nové, debutující a pokud bychom mluvili o obsahu, jsou to příběhy ze současnosti, jsou velmi osobně pojaté, některé až proklamativně exhibicionistické, jako v případě Tobiáše Jirouse a jeho knihy Než vodopády spadnou. To je takový komentovaný deník i s autorskými ilustracemi. myslím, že kdyby si někdo dal práci a pročetl všechny texty, tak by tam našel drobné linky, které já teď nechci zvýrazňovat. Nicméně každý text sám o sobě vyjadřuje kus z té pestrosti, v jaké dnešní lidé žijí. A kdyby se vedle sebe složily příběhy hrdinů těch knih, mohlo by to dát poměrně pestrý a plastický obraz o současnosti, tak jak ji vnímají lidé mezi dvaceti a čtyřiceti lety."

Pátrám v paměti, jestli jste mi odpověděl na otázku jak vlastně ty texty vybíráte...

"Jak jsem oddělil to, co chodí do nakladatelství, na ty dva kanály, tak úplně všechny texty z Fresh edice přišly z té druhé strany, s nějakou referencí, případně že autor byl přímo Labyrintem vyzván, aby na nějakém textu pracoval, což je případ Báry Gregorové, která debutovala loni v létě s novelou Kámen - hora - papír. Texty vybírám podle toho, jestli mi připadají výpovědi těch autorů zajímavé. Nemusí mi nutně konvenovat forma a obsah, to je důležité říci. A právě proto je ta edice ve své podstatě velmi pestrá. Musím se taky dozvědět něco o autorovi, musím s ním mluvit a je pro mě důležitá informace, jestli má touhu psát kontinuálně, dál, jestli to není jenom nějaká odbočka. Protože bych nechtěl, abychom byli agenturou pro splňování jednorázových přání."

A jak je to s těmito autory? Publikují dál?

"Určitě u Šimona Šafránka, který celou edici otevíral, tomu jsme na konci loňského roku vydali román Fleischerei 36, který se do jisté míry odkazuje k té novele 23. Ten vyšel v normální pevné vazbě a je to velmi zajímavě, experimentálně pojatý text. Většina těch autorů má nové texty. Některým se bráním, protože ne vždy se to, co vznikne, nutně musí publikovat, s některými komunikujeme déle. Ale například David Jan Žák má dva hotové rukopisy a v době, kdy mu vyšla Axe Afrika, vydal také sbírku básní v Mladé frontě."

Jak je to s vydáváním takovéhle edice? Naznačil jste, že to je problematické, náročné. Doplácíte na to vydávání?

"Samozřejmě."

Podpora není žádná, jak jste řekl... Mění se situace?

"Situace s může změnit, pokud čtenáři přestanou kupovat nové autory. Může se stát, že ten, kdo kupuje knihy pro svoje potěšení, se dostane do situace, kdy bude vážit, co udělá se s vými penězi, které mu zbydou po všech škrtech, výdajích a krizích. Každopádně výsledky prodejů z letošního ledna a února i u jiných nakladatelů jsou nechci říct katastrofální, ale ten propad v procentech oproti stejnému období v loňském roce je obrovský, kolem 40 procent. Můlže se stát, že o tyto knihy, které se prodávají všeobecně podstatně méně, než knihy jakýchkoliv zavedených autorů, bude tak malý zájem, že už se nevyplatí je ani vytisknout. Ale nebyl bych zase tak velký pesimista, právě proto, že tahle edoce mohla doteď fungovat bez grantů, tak věřím, že vydáme i další texty. Jestli to bude v této edici nebo se to transformuje do jiné podoby, to teď nevím, zcela jistě dál hledáme nová jména a dál budeme vydávat nové, nezavedené autory."