Mornsteinova katastrofická fikce z D1

08-07-2007

Jedete po dálnici. Váš automobil kvůli autům jedoucím před vámi čím dál častěji přibržďuje, doprava houstne, stojíte v neznámé krajině, před vámi se až k obzoru vine čára červených brzdných světel. Stojíte deset minut, půl hodiny, hodinu, tři hodiny. Totéž v protisměru, kde do sebe navíc auta vrážejí, cisterna převážející hořlaviny exploduje... Ze silnice není úniku a pomoc nepřichází... Tak nějak by mohla vypadat noční můra každého, kdo se pravidelně za volantem vydává na silnici. Ve svém románu ji dopodrobna popsal brněnský autor Vojtěch Mornstein.

Vojtěch Mornstein, foto: AutorVojtěch Mornstein, foto: Autor "Ten příběh je tvořen dvěma hlavními dějovými liniemi. Jednak je to příběh policejního důstojníka, který se dostává jako dozorčí orgán do středu těch událostí, navštěvuje různé oblasti a místa a sleduje, jak tam postupují práce policistů nebo hasičů, protože tam dochází k požárům po některých haváriích. To je taková typická katastrofická linie. A tím vším se ještě prolíná příběh ruského dělníka, který pracuje v Německu jako gastarbeiter a který ve snaze víc splynout s tím prostředím se rozhodne, že pojede na fotbalový zápas, který je ve Vídni. Ten autobus pak uvízne při zpáteční cestě v dopravní zácpě uprostřed katastrof, on z toho autobusu vystupuje, ocitá se pod vlivem alkoholu a prochází různými dobrodružstvími, až nakonec končí tragicky. To je druhý dějový příběh. A do toho jsou vloženy ještě takové zdánlivě nesouvisející sekvence, které mají řekněme satirický až společensko kritický charakter. Hovoří se tam o věcech, které zdánlivě vůbec nesouvisejí s tím, co se na té dálnici děje, nebo je ta souvislost jenom velice volná, nicméně to poskytuje celkový obraz."

Vojtěch Mornstein je vedoucím Biofyzikálního ústavu lékařské fakulty Masarykovy univerzity. Jako vědecký pracovník ve volném čase podniká literární výlety do oblasti science fiction. Jeho prvotinou byl román Hrozba z Heliosu, který nepřekročil okruh příznivců tohoto žánru. Letos se mu ale podařilo proniknout do širšího povědomí veřejnosti románem Gorazdův limit. Je to katastrofický román a Mornstein za něj získal literární cenu Knižního klubu, který knihu vydal. Téma i zpracování je v české literatuře poměrně neobvyklé:

"Já jsem přemýšlel sám nad touto otázkou poměrně dlouze a nemohl jsem si vybavit bezprostřední motivy, které mne vedly k sepsání této knihy. Já se domnívám, že to byla myšlenka, která se ve mně nějakou dobu snažila vyklubat: co by se stalo, kdyby jednou bylo tolik aut na silnicích, že by se tam prostě už nevešla, nebo by jich bylo tolik, že by se nemohla rozjet. Tak možná tato fantastická představa byla dávným popudem k napsání tohoto příběhu, ale další okolnosti mi už dneska unikají, protože jsem to začal psát vlastně před sedmi lety, a to už je dlouhá doba."

S Vaší první knihou, s tou vědecko fantastickou, ji spojuje takové: co by, kdyby...

"To je samozřejmě vlastnost vědecko fantastických románů, že se nejedná o realitu. Je tam ale velký rozdíl, protože zatímco ten vědecko fantastický příběh, který vyšel v roce 2000, se odehrává v době, která by mohla přijít za dvě stě let, tak příběh Gorazdova limitu je něco, co by se mohlo stát řekněme během velice blízké budoucnosti. Až na několik detailů se jedná v podstatě o naprosto realistický příběh, o možnost, která by mohla nastat za jistých nepříznivých okolností. - To možná není úplně dobře řečeno, nastat by mohlo cokoliv. To, co ale neexistuje, jsou určité prvky krajiny nebo některá místa na Zemi, která vypadají jinak, než ve skutečnosti. Třeba jsem si vymyslel hotel, který neexistuje, a dále je to sám počítačový program, o kterém se hovoří v tom příběhu a který je schopen určit, kdy asi tak dojde ke vzniku nějaké katastrofické situace na naší největší české dálnici."

Máte Vy sám auto?

"Ne, já auto nemám a asi už ho nikdy mít nebudu. Souvisí to s tím, že na ně kdysi řekněme nebylo dost peněz a teď, když se dívám na ten provoz kolem sebe a hodnotím své vlastní schopnosti, tak bych se už asi neodvažoval ve svých padesáti letech učit řídit. Ponechávám to na mladší generaci, jedná se konkrétně o dceru, která se to třeba naučí a to auto bude mít. Ale naučil jsem se žít bez auta, moji rodiče také neměli auto, čili to považuji za normální způsob existence. To je asi pro hodně lidí překvapující."

Musel jste studovat nějaké konkrétní materiály? Něco o dopravě, získávat podrobnější informace, abyste byl schopen tu dopravní situaci popsat? Sám nejste řidič, takže spoustu věcí znáte jen zprostředkovaně...

"Já jsem se snažil vyhýbat nějakým velmi specifickým problémům, které by se týkaly věcí, které neznám. Ale protože se tam také hodně hovoří o práci policie, hodně se tam hovoří o práci požárníků, tak v jisté fázi přípravy a sepisování tohoto románu jsem se obrátil na člověka, který v této oblasti pracuje a který byl tak laskav, že to přečetl a uvedl některé věci na pravou míru. Čili v jistém smyslu jsem si vyžádal pomoc odborníka a myslím si, že se to promítlo do toho příběhu dost pozitivně. Stal se tím pravděpodobnější."

Je Gorazdův limit katastrofický román?

"Rozhodně je takto charakterizován, ale já se domnívám, že to je také katastrofický román nebo katastrofický román právě s těmi dodanými prvky, které mají řekněme satirický charakter. Čili není to úplně typická ukázka žánru, ale kdybychom to nutně potřebovali někam zařadit, tak to asi patří do kategorie románů vědecko fantastických a katastrofických."

Vojtěch Mornstein jako vedecký pracovník publikuje samozřejmě také odborné studie a články. V knize Utopený Archimédes uplatnil i značný cit pro ironii a satiru, které později zúročil právě v Gorazdově limitu.

08-07-2007