Nechtěl psát podle komunistického předpisu, a radši překládal

22-06-2008

Před několika dny se uzavřelo dílo spisovatele a překladatele Zdeňka Urbánka. Tento významný literát z generace Jiřího Ortena a Jana Hanče debutoval v roce 1939 povídkami Jitřenka smutku, jeho poslední publikovanou prací pak byla kniha Stránky z deníku z roku 2003. Po roce 1948 se začal uchylovat k překladům. Jako disident a chartista nesměl dlouhá léta vydávat. Kolega Vilém Faltýnek se s Urbánkem v roce 2002 setkal k rozhovoru o jeho literárních začátcích, překládání i deníkových záznamech.

Zdeněk Urbánek se narodil v roce ruské Velké říjnové revoluce. Studoval na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, školu ale nedokončil kvůli jejímu uzavření nacisty v roce 1939. Na začátku literární dráhy směřovaly jeho ambice do oblasti prozaické:

"Mně napsal Josef Hora věnování, já jsem ho poprosil a on mi tam napsal: básníkovi v próze Zdeňku Urbánkovi. Já jsem mu poděkoval, ale říkal jsem si, jakému básníkovi v próze? Prozaikovi, který prostě psal prózu, protože verše mu nešly od ruky."

Na úplném začátku stála povídková knížka Jitřenka smutku. Následovaly Úžeh tmou a Cestou za dominikem a řadu próz na dlouho uzavřel román o mladém Cervantesovi Cestou za Quijotem z roku 1949.

Překládal z angličtiny: Williama Shakespeara, Theodora Dreisera, Marka Twaina, Jamese Joyce, Williama Faulknera, Irvinga Stonea, Edgara Lee Masterse a další.

"Ten důvod proč jsem se dal do překládání, byl po roce 1948 zcela jasný. Já jsem nedokázal psát podle předpisu, jak tehdy už začalo to období ohledů k politické a ideologické situaci... jako první jsem překládal nikoli verše, nýbrž prózu, takový celkem průměrný román, kterému jsem dal titul Příběh Johna Talbota, protože se mi zdálo, že ten anglický titul byl pro překlad neschůdný. A kupodivu referáty chválily ten překlad, jeho češtinu, což mě těšilo. A zůstalo mi to na celé to půlstoletí překládání z angličtiny. Za češtinu a za věrnost originálu jsem vyhrával... aspoň v jednom případě skutečně vyhrál soutěž o překlad Galsworthyho Ságy rodu Forsytů."

Protože jeho původní tvorba z období komunistického čtyřicetiletí je zcela ojedinělá, musíme se o to spíš zmínit i o ojedinělém Urbánkově dramatickém díle. V polovině 70. let ho získal ke spolupráci dramaturg Jaromír Ptáček a Československý rozhlas v roce 1975 uvedl Urbánkovu rozhlasovou hru Uta z Naumburku. K nejznámějším vlastním dílům Zdeňka Urbánka se později zařadily vzpomínky Stvořitelé světa, které vyšly poprvé v exilovém nakladatelství Josefa Škvoreckého v roce 1988 (dalšími dvěma díly navázal v 90. letech už v Česku). Naposledy se k vlastní tvorbě vrátil knihou Stránky z deníků vydanou v roce 2003. Tuto publikaci si teď připomeneme reprízou Knihovničky Radia Praha z ledna 2004.

 

V nakladatelství Atlantis vyšly deníkové záznamy Zdeňka Urbánka. Očima tohoto spisovatele, překladatele, ale především intelektuála napojeného na umělecké a duchovní elity českého národa, sledujeme ve "Stránkách z deníků" lidi a země, které potkával a poznával v uplynulých deseti letech. Do záznamů se promítá Urbánkova bohatá životní zkušenost sahající až do období Masarykovy první republiky. Rozhovor s autorem natočil Vilém Faltýnek.

V kterých obdobích života jste si, pane Urbánku, deník psal a kdy jste si ho nepsal?

"Dá se říct, že ve všech obdobích nějaký čas, někdy hodně často, někdy méně často, jsem si psal cosi jako deníky. Nebo to byly vlastně poznámky k povídkám, k eventuálním románům nebo esejům. Takže papíru jsem popsal hodně. A když jsem to vybíral, když jsem se už konečně rozhodl, že z toho udělám knihu, tak jsem byl sám na sebe doufám velmi přísný a hleděl jsem to co nejvíc spresovat. A přál jsem si, aby to bylo maximum takových 250, 300 stránek. Ale bylo to ještě delší, než to nakonec vyšlo, a to ještě při korekturách to četl dr. Zelenka, redaktor z někdejšího Odeonu. Bohužel nebyl, zdá se mi, dost přísný. To vydání skoro o víc než o rok prodloužili, mělo to vyjít loni, ale mám dojem, že to je odpovědně a dobře udělané."

Myslel jste na možnost publikace, když jste ty texty psal?

"Myslel jsem na možnost užití těch textů jako jiného materiálu a taky k tomu v některých případech došlo, že nějaká esej vznikla z toho, co jsem si v několika odstavcích zapsal. Byly to záznamy pro další práci, to v každém případě. I ty hotové texty, jak jsou teď vytištěny, byly ještě zpracovány v posledních momentech před odevzdáním k tisku. Říkám momenty, ale to byly měsíce. S tím brněnským nakladatelstvím Atlantidou byla vynikající spolupráce."

Zdeněk Urbánek se narodil v říjnu roku 1917 a prožil život v osmi zemích, počínaje Rakousko Uherskem a samostatnou Českou republikou konče. Zdeněk Urbánek v mládí patřil do literárního okruhu kolem Kamila Bednáře, pojilo ho blízké přátelství s Jiřím Ortenem. Po válce Urbánek přestal psát vlastní literární práce a soustředil se na překládání, především z angličtiny. V 70. a 80. letech se přátelí s Václavem Havlem, patří k prvním Chartistům. Svůj bohatý život rekapituloval v třídílných Stvořitelích světa. Ve Stránkách z deníků se zkušenost promítá do vnímání současných událostí domácích i zahraničních. Záznamy po úvodních 30 stranách, které se vracejí do let 1986-87, popisují Urbánkovy setkání a cesty do zahraničí z let 1993-99. Je něco, co navzdory bohatství životních prožitků vzbuzuje pocit promarněné příležitosti?

"Jistě, tohle vědomí ve mně je, hlavně že jsem ta fakta, která mě zaujala, nedokázal využít k napsání patřičně významných textů."

Pracujete na něčem? Chystáte nějakou další knížku nebo překlad?

"Překlad ne. Chtěl na mně například můj syn, abych napsal pohádky pro jeho děti na Vánoce, což jsem bohužel neudělal, protože jsem se zároveň snažil obnovit aktivitu deníkáře z toho nového období. A hlavně z období, kdy umřelo tolik mých přátel, včetně mé dcery. K tomu mám určité množství poznámek a možná z toho vznikne nějaký celek."

22-06-2008