Postižitelné proudy dějin podle Jaroslava Krejčího

12-02-2006

Významný představitel české britské emigrace profesor Jaroslav Krejčí shrnuje své celoživotní dílo. Objemná kniha tištěná drobným písmem se jmenuje Postižitelné proudy dějin a Krejčí v ní na oborovém pomezí sociologie a historie podrobně zachycuje vývoj lidských civilizací.

Je velmi těžké, ba nemožné redukovat do několika vět obsah šestisetstránkové knihy, která shrnuje celoživotní bádání profesora Jaroslava Krejčího. Postižitelné proudy dějin je kniha o civilizacích, o jejich vývoji a vzájemných vztazích. Autor je od sebe rozlišuje podle způsobu myšlení a hierarchie hodnot. Tvrdí, že motorem dějinného vývoje jsou podle něho nové myšlenky, které byly přijaty protagonními vrstvami společnosti, a ne proměny materiálních vztahů, jak se obvykle uvádí. Krejčí vytváří nové termíny: mluví o poli silového střetu, dějinných trajektoriích a proměnách ideačních základen; to jsou podle něj základní pojmy dynamiky dějin. Mluví o smyslu lidského života v různých civilizacích a formuluje ho jako proměňující se paradigma lidského údělu.

Nebudu z knihy Postižitelné proudy dějin ani citovat, jakýkoliv útržek by sotva doložil to hlavní: erudovaně věcný způsob uvažování Jaroslava Krejčího. Dejme mu přímo slovo: jak vidí na základě svých zkušeností perspektivy západní civilizace?

"Musím říct upřímně, s obavami. Ten rozlet, který teď prožíváme, je opožděný vůči našim šancím. My jsme ty šance měli na počátku 20. století. Když říkám my, tím myslím my - Západ, Západní Evropa a Severní Amerika. Tehdy jsme ve světě vytvářeli mnohem silnější vektor, abych tak řekl. Evropa se Severní Amerikou, to byla více než čtvrtina lidstva. Ale my jsme byli rozdělení a navzájem jsme se nemohli dohodnout. Skoro celý svět byl pod naší mocí nebo vlivem. Skoro celá Afrika s výjimkou Libérie a Etiopie byla kolonizovaná. Indie, Indonézie, jihovýchodní Asie, Japonsko pod tlakem vnějších okolností taky přijímalo západní zvyky. Ovšem, to ještě nebyla západní civilizace lidských práv, to byl teprve náběh, ale byla to už civilizace, která přerůstala z křesťanské fáze do fáze laické. A tehdy nám byl celý svět v područí. I Čína se nám přizpůsobovala. My jsme se mezi sebou dvěma světovými válkami poprali a tím jsme přišli o svůj vliv. Ten nám zůstane jenom pokud technika a ekonomika dovolí. Že bychom mohli ovlivňovat i morálně, na to to nevypadá.

Čili my jsme ztratili šanci tím, že jsme dvěma světovými válkami promarnili spoustu životů, demograficky jsme klesli, Evropa má dnes ve světě nějakých 13 procent, i s tou Severní Amerikou zdaleka nemůžeme představovat něco takového, jako tehdy. Jestli jsme měli předpoklady globalizace kulturní, tak ty už nám unikly. My teď můžeme globalizovat jen technicky a ekonomicky, v naději, že příslušnící ostatních civilizací se tomu naučí. A oni se tomu učí, ale jestli přijmou nakonec naše principy, to je na nich. Ale jak to v posledních dnech vidím, tak nemyslím, že naši přední představitelé, ten nejmocnější stát, který by to měl hnát tímto směrem, tak opravdu působí. Proto pokládám za důležité sjednocení Evropy, poněvadž tady by mohl vzniknout jeden mocenský činitel, který by snad mohl i nějakým způsobem mravně vyzařovat do okolí. A i když jsem k tomu skeptický, ten potenciál tady přece jenom je."

Jaroslav Krejčí se narodil v roce 1916 v Polešovicích u Uherského Hradiště. Vystudoval práva a specializoval se na makroekonomiku. Pro své politické postoje byl v padesátých letech vězněn a po amnestii se živil jako mzdový účetní. V té době soukromě studoval dějiny a náboženství. Po srpnové okupaci odešel do exilu a zakotvil na univerzitě v Lancasteru.

Holistický, syntetizující přístup Jaroslava Krejčího se opírá o jeho mimořádnou erudici v mnoha oborech. Jde proti tendenci k stále hlubší specializaci vědních disciplín a snaží se poznatky integrovat. Je si vědom náročnosti úkolu, ovšem nenachází partnery, se kterými by mohl spolupracovat: "Jsou lidé, kteří to berou filosoficky a vycházejí z různých filosofů, ale to myslím není ono. To je čiré myšlení, ale tady je zapotřebí empirická zkušenost. Ten můj ekonomický začátek byl dobrý, protože mě pořád nutí přihlédnout k této úrovni. Ovšem zároveň jsem si vědom, že jsem si položil takový cíl, že ho sotva zvládám. Jsem si vědom svých slabostí. A proto bych byl hrozně rád, kdybych našel partnery. Našel jsem porozumění u některých sociologů, u některých historiků. Ale ještě nemohu říct, že bych našel partnery."

Kniha vyšla v nakladatelství Slon, zaměřujícím se na sociologickou literaturu. Jeden z majitelů nakladatelství Jiří Ryba o titulu řekl:

"Je to svého druhu luxus. Chceme vydávat knihy, které jsou zajímavé a přitom náročné na vznik i náročné na čtenáře, na přemýšlení a práci s knihou. Ten trend se ve světě opouští, protože ty knihy jsou pak málo využitelné. A jestli vám mohu prozradit něco z naší nakladatelské kuchyně, tak jsme přemýšleli, jestli Postižitelné proudy dějin zařadit do "studií" nebo do "studijních textů", kde se počítá s tím, že se využijí konkrétně při výuce. Pak jsme se v nakladatelství rozhodli, že ji zařadíme mezi studijní texty, a to nejen z důvodů komerčních, protože tím říkáme, že je tady proto, aby ji někdo studoval, ale i proto, že by podle nás měla být více studována a konfrontována s jinými přístupy. Historici mají svou představu o tom, jak interpretovat dějiny. Profesor Krejčí je svého druhu sociolog, ekonom a historik a má svoji představu, která těm klasickým historikům nevyhovuje," říká Jiří Ryba z nakladatelství. A s jakým čtenářem počítá sám autor Jaroslav Krejčí? "Nakladatelství to tam řeklo. Říká skoro všechny obory humanitní. Ale já se domnívám, že to jsou lidé, kteří už jsou disponovaní k celistvému vidění. Já si myslím, že by to mohli být sociologové, historikové, právníci, antropologové, kulturologové, i takový ten obecný čtenář, který pro to má pochopení a neartikuluje své vědomosti."

Krejčí se zabývá civilizacemi na třech úrovních: na makro, mezzo a mikroúrovni. Svůj výklad demonstruje na příkladech různých dějinných epoch a nejvýznamnějších transformačních procesů. Kniha obsahuje i přehled etno-politické struktury současného světa, tabulkové přílohy, mapy a obsáhlou literaturu.

12-02-2006