Pozdní debut Vladimíra Vlasatého

04-02-2007

Brněnskému nakladatelství Host patří zásluhy za to, že se dlouhodobě věnuje poezii a dává prostor i autorům začínajícícm. V loňském roce přišlo s cyklem čtyř sbírek, které spojují dvě skutečnosti: jejich autoři debutují a jejich autoři jsou češi žijící v zahraničí. O jedné z nich jsme už informovali: Čechoameričance Yvetě Shanfeldové a její sbírce Noční krční hřídel. Dnes dostane prostor Čechošvýcar Vladimír Vlasatý.

Vladimír Vlasatý je sociolog a statistik, věnuje se výzkumům veřejného mínění. Těsně před vstupem vojsk Varšavské smlouvy se zapojil do podpisové akce, jejímž cílem bylo podpořit Alexandra Dubčeka v hájení státní suverenity při jednáních se Sovětským svazem. Jak nám Vlasatý prozradil v telefonickém rozhovoru, do zahraničí odcházel proto, že po okupaci se jako organizátor této petice dostal na mušku sovětů.

"Když přijeli 21. do Prahy s tanky Sověti, tak mě začali hledat, protože jsem se jim nějak znelíbil, tím co jsem udělal, tak jsem odešel do zahraničí."

Vydal jste v Brně sbírku Molomor, na zadní straně se píše: prvotina šestašedesátiletého autora. Jak se stalo, že jste se dostal v tomto pozdním věku k poezii. Začal jste psát až teď, nebo píšete delší dobu?

"Ne, já jsem psal už v Čechách. Měli jsme divadélko malých forem Katakomby, hráli jsme tenkrát v Malostranské besedě, a co jsme hráli, to jsem všechno napsal. Doba se uvolnila a člověk byl mladý a chtěl něco říct. Já jsem psal a hráli jsme kabaret, říkali jsme absurdní kabaret, Kavárna na Slepé třídě, Malý kabaret lásky a hráli jsme i různá pásma poezie. To nebyla vlastní poezie, ale ty kabarety, ty jsem napsal."

Sbírka Molomor obsahuje 68 básní. Jsou rozděleny do tří oddílů: Na druhém břehu, velká voda a Palcáty a cepy. Podle jakého klíče ze své tvorby autor vybíral?

"Hlavním klíčem bylo... básně které se mi líbily. Ze všech směrů. Jestli je to filosoficky laděné, nebo milostně, nebo snaha o vtip, ovšem vtip na určité básnické úrovni. Takových tam mám víc. Prostě aby se lidi zasmáli, ale přitom ten smích jim ztuhnul na rtech, protože to není tak lehký smích, který v té sbírce je. Zřejmě je to odraz celého života. - Víte... když jste tu byl přes dvacet let, umřel vám nejdřív tatínek, potom maminka, a nemohl jste se s nimi... přijít rozloučit k hrobu, to byla opravdu tvrdá léta!"

Pomáhala vám v tom poezie?

"Pomáhala. A pak jsem začal zase psát víc česky než německy, dneska píšu řekněme dvě třetiny česky a třetinu německy. A pomáhalo mi to nezapomenout na svůj jazyk, na svoje kořeny, které byly samozřejmě tam, kde jsem měl svoje dětství a kde jsem studoval, na druhé straně jsem zase psal německy, aby mi rozuměli moji přátelé tady. Tak se to doplnilo."

Nepatří k oblíbeným úkolům vysvětlovat smysl básnických obrazů a poezie. Přesto vás poprosím, abyste vysvětlil název své sbírky Molomor.

"Molomor jako nástroj k potírání molů. Molů je v životě tolik, všude lítají a jsou velice nepříjemní. Moli v přeneseném smyslu jako špatnosti, s kterými je člověk na každém kroku konfrontován. Původ molomoru leží v mojí rodině, můj tatínek kdysi, když jsme měli strašně moc molů v bytě, tak na bambusovou tyčku udělal takový polštářek a tím moly na stropě odstraňoval. V přeneseném smyslu je to v životě to samé,"

říká Vladimír Vlasatý. V některém z dalších vydání této rubriky se budeme věnovat také sbírkám Inky Machulkové a Ivo Odehnala.

04-02-2007