Šiktancova Vážná známost byla nominována na Magnesii Literu

29-03-2009

Nedávno jsme se dozvěděli, které knihy budou letos soutěžit o cenu Magnesia Litera. Všimněme si, které knihy jsou nominovány v kategorii poezie: bilanční sbírka Lament Jany Štroblové, kniha Rukopis nestorky české poezie Bohumily Grögrové a Vážná známost Karla Šiktance. My jsme loni v létě, když posledně jmenovaná kniha vyšla, uvedli rozhovor s Karlem Šiktancem o této sbírce. Nyní vám ho v repríze ze 27. července 2008 nabízíme znovu jako aktuální připomínku.

Jak ta knížka vznikala? Tady je vročení 2003-2007.

"Je to taková žeň z posledních čtyř, pěti let... Já nejsem žádný psavec, že bych spěchal, to ani moc neumím. Já když udělám tak deset básniček do roka, tak to jsem docela šťastnej, a ještě z doho dost vyhodím. Ony jsou to vlastně dva malinké nepojmenované cykly, které jdou vedle sebe, a do toho je vložena jednak Běseň a pak poslední část knížky, která se jmenuje Máchovské variace, na klasické téma, pokus udělat máchovské variace dneska. Takže to je, řekl bych, docela přirozený způsob mého psaní, já to ani jinak nedělám, že se ty básničky tak pomalu ukládají, ukládají, až dojdou k tomu konci a člověk získá dojem, že by z toho mohla být knížka."

Je nad nimi nějaké, třeba velmi volné, společné téma?

"No, společné téma bych snad ani neřekl. U mě je hrozně důležitý to, že já vycházím z reality natolik, že mě ovlivňuje i v tom psaní. A vlastně poslední léta už je to dosti zřetelný, že pro mě je reál základní inspirace. Nejsem ten typ, který by si jenom tak vymýšlel ze vzduchu, neumím to, relita je pro mě důležitá a žiju s ní a chci se jí svým způsobem podrobit, protože v tom cítím možnost, jak tu svou současnost zachytit."

Spoluautorem, a dá se to tak říct, protože jeho jméno je pod vaším na obálce knihy Vážná známost, je Jan Koblasa. Sochař a grafik. Proč jste si vybral pro tuhle knížku právě Jana Koblasu?

"Je to tak, že já jsem si ho vlastně nevybral, trošku mi ho vybral nakladatel. A ne teď poprvé. On už mi dělal ke knížkám buď frontispis, nebo k jedné z částí této nové knihy ilustrace. Ta vyšla samostatně a jmenovala se Běseň. K tomu už dělal grafiku. Teď když věděli, že chystám novou knížku, mluvil nakladatel s Koblasou, a ten projevil zájem doprovodit ji souborem leptů Život básníka. To vyšlo v takovéhle malé podobě s moc hezkými ilustracemi, jak vidíte, resp. ono se asi nedá říct, že jsou to ilustrace, on je to spíš doprovod..."

Vzniklo to samostatně, není to zamýšleno pro tuhle knížku.

"Ano. U těchto leptů je asi ještě důležitá zmínka, že někdy během srpna má vyjít ještě bibliofilské vydání této knihy, bude asi 100 výtisků a tam myslím ty lepty, které se mi velmi líbí, víc vyniknou, protože to bude mít větší formát."

Šiktancovy první sbírky Tobě, živote! a Pochodeň jara ze začátku 50. let byly poplatné dobovému schematismu. Počínaje Heinovskými nocemi v roce 1961 se už objevuje Šiktancovo nezaměnitelné básnické vidění a jazyk. V 70. a 80. letech publikoval v samizdadu a v exilových nakladatelstvích. Pro rozhlasové posluchače bude určitě zajímavý i autorův osobní přednes. Ze sbírky Vážná známost vybral úvodní báseň:

Karel Šiktanc, foto: ČTKKarel Šiktanc, foto: ČTK Mluvil jste o tom, že se silně inspirujete realitou. Mohl byste dát k téhle básni komentář a říct, co vás inspirovalo?

"To se vždycky těžko říká. Máme chalupu v máchovském kraji, je to pod hradem Starý Bernštejn, který má taky Mácha sám nakreslený. A tam jsem čekal na autobus a byl přesně tenhle čas, přesně ti chlapi byli v hospodě, přesně se ty věci ozývaly, jenom jsem je vlastně... to jsem si pořád zřejmě pamatoval, jenom až ve chvíli, kdy mi ty jednotlivosti byly schopné zahrát to, co jsem chtěl, aby tam zahrály, tak jsem k tomu sedl a zahrál jsem to. Ten pocit tam naznačený, co ještě je česky a co není česky, ten tam není jen proto, že by nebylo rozuměno jenom v té první výpovědi, ale ta hrůza, aby vůbec bylo porozuměno i nadále, i třeba poezii. proto i knížka se jmenuje Vážná známost. Není to jenom milostná záležitost, není to jenom vztah muže a ženy, ač taky, ale vážná známost je i poezie, si myslím. Tam je někde verš, že: je krásné si denně koledovat o lásku a krásná je vážná známost. A myslí se to i ve vztahu k poezii. Takže takhle nějak to vzniká. Těžko to víc popíšu, protože to neumím."

Ta titulní Vážná známost je báseň z máchovského cyklu. Říkáte, že vážnou známostí je poezie. Je jí také Karel Hynek Mácha?

"Tak to určitě, to určitě. Ta figura Máchy, člověka, který tak předznamenal českou poezii, je pro mě hrozně důležitá. Samozřejmě že byly doby, kdy už lidi říkali: nechte už toho Máchy, pořád to opakujete... No jak kdo. Já mám k tradici dosti uctivej vztah. Ne že bych byl slepej, že bych si v tom neuměl hledat, ale ten Mácha je pro mě taková postava, že bych se nad ní nerad nějak ošklíbnul. Nemám to v sobě."

Máchovi bylo 26 let. Jak vy se dnes ve svém věku díváte na toho mladíčka? Proměňuje se vůbec váš vztah k Máchovi?

"Proměnil se takhle: Ono totiž myslím Máji není rozumět natolik, aby každý mohl s jistotou říct, že ví přesně, co ta báseň obnáší. Já si myslím, že je velice těžká. Myslím, že člověk té básni pomalu dorůstá a že tedy ze začátku můj vztah byl sice obdivný, ale asi jsem moc nevěděl proč. Tím že tu poezii taky dlouho děláte, tak najednou vidíte, co tam je za různé věci, za začátky toho, kam se potom básnický jazyk ubíral. Ten člověk psal... a právě tím, že byl takhle mladý... psal sebe a to je ta nádhera! A byl to začátek celé příští moderní poezie. Pro mě je to básník základní a budu ho vždycky jmenovat mezi pro mě prvními."

29-03-2009