Výbuch nad tajgou, jediné, v čem se vědci shodují

24-08-2008

V rubrice věnované knihám dnes vezmeme do ruky novinku z nakladatelství Mladá fronta Výbuch nad Tajgou, jejíž autor se pokouší rekonstruovat současné znalosti o záhadné události, kterou někteří považují pád asteroidu či komety, někteří za nukleární explozi neznámého původu, někteří za pád miniaturní černé díry a další i za havárii vesmírného plavidla neznámé civilizace. K čemu nad Sibiří 30. června 1908 vlastně došlo?

Když na naši planetu před sto lety dopadlo neznámé vesmírné těleso, zůstaly na místě mnoha hektarové polomy, jen v epicentru jako zázrakem oholené kmeny zůstaly stát. Počet domorodých obyvatel Sibiře, kteří zmizeli, není možné spočítat. Výbuch o síle 2000 hirošimských bomb byl zaznamenán po celé planetě. A jisté je, že kdyby stejné těleso o velikosti 30-50 metrů přiletělo o 4 hodiny později, smetlo by z povrchu země celý Petrohrad. V rubrice věnované knihám dnes vezmeme do ruky novinku z nakladatelství Mladá fronta Výbuch nad Tajgou, jejíž autor se pokouší rekonstruovat současné znalosti o záhadné události, kterou někteří považují pád asteroidu či komety, někteří za nukleární explozi neznámého původu, někteří za pád miniaturní černé díry a další i za havárii vesmírného plavidla neznámé civilizace. K čemu nad Sibiří 30. června 1908 vlastně došlo?

K padajícímu kamení nebo výstřelu z děla připomínali očití svědkové pád onoho neznámého tělesa. Irkutský deník Simbir v nejbližších vydáních po kritickém 30. červnu napsal: "Ve vesnici Nižne-Karelinsk spatřili venkované na severozápadě vysoko nad obzorem velmi prudce zářící těleso modravě bílého světla, příliš ostrého pro nechráněné oči. Pohybovalo se svislým směrem dolů po asi 10 minut. Těleso mělo válcovitý tvar dýmky. Bylo horko a sucho a když se přiblížilo k zemi, vypadalo to, jako by se rozprášilo, a na jeho místě se vytvořil obrovský mrak černého kouře a zazněl hlasitý hlomoz, ale ne jako za bouřky, nýbrž jako při pádu velkých kamenů či při výstřelu z děla. Všechny domy se současně zatřásly, klikatý jazyk plamene se prodral mračnem..."

"Do míst bývalého epicentra vstupujete dneska trochu jako do muzea. Jsou tam staré sruby, staré stezky, kudy chodili badatelé... takže je to už trochu retrozáležitost. A část naší expedice se vyčlenila a měli jsme cíl dostat se do oblastí, kde ještě žádné bádání neproběhlo, kde se údajně nachází geomorfologický útvar, který nápadně připomíná kráter. My jsme se tam chtěli podívat jako první a zmapovat, jestli to je nebo není meteoritického původu. Zjistili jsme, že máme zřejmě špatné souřadnice GPS, takže jsme čtyři dny chodili úžasným lesem bez hranic a žádný útvar jsme nenašli,"

říká Lukáš Gavlovský, který vedl před pěti českou lety expedici do oblasti řeky Podkamenné Tuguzky, která dala tajemnému tělesu název. Přestože cíle nedosáhla a neznámý nový kráter vedle již známého neobjevila, přivezla alespoň řadu fotografií z místa. A ty použil jako doprovod ke své knize geolog a diplomat Jiří Jiránek.

"Já se domnívám, že to je v naší, ale možná i světové literatuře první shrnutí postupu výzkumu a názorů na celou událost, jak se ty názory měnily, jak se argumentovalo, jak se vědci vraceli k těm původním. A ukázalo se i to, že případ stále vyřešen není. Dál je tady pro mladou generaci pole k bádání. Existují k tomu spousty dat a měření, je to na internetu, je to v Rusku po archivech. A určitě kdo s tím umí zacházet a zná fyzikální a další metody, najde inspiraci."

Měl jste k dispozici nějaké nové výzkumy z posledních měsíců a let?

"Z poslední doby jsem měl víc novinových nebo internetových informací než konkrétních údajů. On totiž ten výzkum postupuje tak, že nejdřív je třeba tam zajet, posbírat vzorky, což sama o sobě je velká práce, pak to je třeba připravit k analýzám, pak to analyzovat a pak nad tím chvíli koumat. Takže nové názory z poslední doby se teprve rodí. Vím, že tam je to slavné jezero Čeko, do něhož dva z Italů vkládají naděje, ostatní Italové meteoritický původ zavrhli a tvrdí, že to je zcela normální jezero, jakých je tam víc. I když mnohá z nich jsou kruhová a jdou prudce do hloubky. Ale možná jsou to také stopy po nějakém starším impaktu, to se neví. Ale pokud tvrdí dva ze starších Italů, že tam geofyzikálně v hloubce 10 metrů pod dnem něco zachytili, tak je třeba to vyzkoumat a budeme se těšit, co z toho bude."

Vy jste tady mluvil o pointě knihy, mohl byste ve stručnosti říct, k čemu jste dospěl,

"Mnoho teorií bylo dobrých, správných a možných. Nedávno jeden z vědců zhodnotil všechny myšlenky a teorie, proč ano a proč ne, a zjistil, že tři typy geneze toho jevu jsou vysvětlitelné všemi dostupnými daty. A sice: buď je to kometa či asteroid, nebo je to asteroid z antimoty, nebo je to UFO. A všechny tyto možnosti jsou dosud ve hře. On sám se přiklonil k antihmotě, já se kloním k tomu asteroidu. Malý, lehký, porézní asteroid, který je něco mezi kometou a asteroidem, kdysi zřejmě býval kometou, a ten je schopný vysvětlit tu spoušť, která tam nastala,"

říká autor knihy Výbuch nad Tajgou Jiří Jiránek. Proč je důležité se k tunguzské události vracet? Publicista Marcel Grünn se zabývá kosmickým výzkumem. Podle něj na tunguzském tělese vědce přitahuje nejen to, že zůstává neprozkoumaný.

"Pochopitelně vědci rádi odhalují nové věci, rádi přivádějí situaci na správnou míru. Ale podstatnější na té věci je, že ať už víme nebo nevíme přesně, co to bylo, že k čemu jednou došlo, k tomu zřejmě může dojít víckrát. Předpokládáme, že došlo k pádu nějaké planetky, nikoli k pádu komety nebo jádra komety, a takových situací v historii naší planety a možná i v historii lidstva nastává víc."

Podobného názoru jako Marcel Grün je i publicista Karel Pacner.

"Astronomové pozorují, jak se k Zemi přibližují asteroidy o různé velikosti, a některé z nich by Zemi mohly ohrozit. Protože představte si, kdyby to těleso nespadlo do pusté Tajgy, ale do obydlené oblasti. Hodně v tom udělal náš krajan Zdeněk Sekanina z kalifornské JPL, který to před několika lety zkoumal a který dospěl k závěru, že to byl úlomek meteoritu."

24-08-2008