Z podnětu českých krajanů ve Lvově vyšly v ukrajinském překladu Čapkovy Hovory s T.G.Masarykem

Jako vždy jednou za čtrnáct dní vám teď nabízím setkání s knihami. Tentokrát to bude setkání poněkud neobvyklé.

Ze spolupráce a přátelství známého spisovatele Karla Čapka a prezidenta Masaryka vznikla ve 30. letech monografická kniha Hovory s T.G.Masarykem. Je známá především jako unikátní portrét velkého státníka, filozofa a člověka. Z popudu krajanského sdružení Česká beseda ve Lvově kniha právě vychází v ukrajinském překladu a Radio Praha se minulý týden zúčastnilo slavnostního křtu knihy.

Prezident krajanské organizace pan Evžen Topinka vysvětlil, že Česká beseda se snaží propagovat ze svých skromných prostředků jméno Tomáše Garriguea Masaryka na Ukrajině. Masaryk sice ke Lvovu bezprostřední vztah neměl, to ale lvovským Čechům nebránilo, aby v loňském roce nedali vyrobit Masarykův památník a letos nevydali kalendáře s Masarykovým portrétem. Kniha vyšla v Nakladatelství Kamenjar, které se sice překladovou literaturou příliš nezabývá, ale shodou okolností právě s Čapkem už zaznamenali úspěch. Jak mi řekl ředitel nakladatelství Dmitro Sapiga, Čapkova Dášenka se u nich dočkala už deseti dotisků! Překladatelky Lydie Kycelové jsem se zeptal, zda jsou v době, kdy se na ukrajinské kultuře výrazně podepisuje ekonomická krize země, Hovory s T.G.Masarykem dobře zvoleným titulem.

Když vezmeme v úvahu, že české literatury tady moc nevychází, je to dobře vybraný titul?

"Já si myslím, že je to moc dobrá volba. I když v české literatuře je samozřejmě hodně zajímavých jmen a prací, tak právě tahle je momentálně nejdůležitější. Masarykovo jméno zatím není na Ukrajině dost známé. A tohle je velká popularizace nejen českých politických myšlenek, české literatury, ale taky konkrétně jména Masaryk. Já myslím, že tady ve Lvově teď budou lidé Masaryka víc znát. T. G. Masaryk tady není tak známý, jako třeba dnes Václav Havel, přesto že by si to i on zasloužil."

Ředitel lvovského nakladatelství Kamenjar Dmitro Ivanovič Sapiga poznamenal, že T. G. Masaryk není jen přední osobností světové politiky 20. století, ale že pro Ukrajinu je v současnosti inspirativní mimo jiné jako zakladatel suverénního státu. Ukrajina, usilující po několik set let o suverenitu, se jí v současnosti dočkává a není zdaleka snadné se s novou situací vyrovnat. Význam knihy pro uchování Masarykova politických i etických postojů prověřila v Československu čtyři komunistická desetiletí.

Je to kompletní překlad těch Hovorů s T.G.Masrykem?

"To bohužel ne, je to jenom polovička."

Kterou část jste konkrétně přeložila?

"Máme tady jeho Věk mladosti a Život a práce, druhou část Myšlení a život a taky Mlčení s T.G.Masarykem. To je samozřejmě to nejdůležitější, ale bylo by zajímavé, kdyby se ke čtenáři dostala i další část, ty kratší články a vzpomínky, což by pohled na Masaryka ještě doplnilo a zdokonalilo. Ale jde bohužel o peníze, takže jestli se finance najdou, budeme pokračovat.

Dodejme, že Hovory s T.G.Masarykem na Ukrajině vycházejí s významným finančním přispěním českého ministerstva zahraničí. Kniha vyšla v nákladu 1000 ks, což by v Čechách patřilo k poměrně úspěšným titulům, i nejčtenější autoři zřídka přesáhnou dva, tři tisíce, ovšem na pětkrát lidnatější Ukrajinu je to málo.

"Pro Ukrajinu je to velice málo a ředitel nakladatelství mi dnes řekl, že se bude snažit, aby se aspoň ještě tisíc kusů této zajímavé a důležité knihy mohlo objevit. Ale uvidíme."

Slavnostní prezentace se zúčastnil také prof. Štefan Stojko který vzpomínal na silný vliv, který v něm dětství na československé Podkarpatské rusi zanechalo. Jako gymnazista také patřil ke čtenářům prvního předválečného vydání Čapkových Hovorů a ve svém vystoupení vzpomínal na zážitek, který v něm kniha zanechala. Při příležitosti desátého výročí vzniku Československé republiky v roce 1928 se objevil první díl Věk mladosti, další části vydával Čapek v roce 1931 a 1935.

Můžete něco říct o těch vztazích mezi českou a urajinskou kulturou?

"Já si myslím, že ta tradice začala dávno, jsou to vztahy našeho sklavného spisovatele Ivana Franka k české kultuře, on taky překládal z češtiny do ukrajinštiny, je to tradice slovanských kultur, které jsou mezi sebou spojeny, a pokračuje dosud, i když je to den složitější, jsme dnes méně spojeni dohromady, ale perpektivu vidím takovou, že to bude pokračovat, protože vidím, že mládež má zájem o slovanské vztahy."

Podle Lydie Kycelové je ovšem problém v tom, že na Ukrajině dnes chybí překlady do ukrajinštiny.

"Mládež hodně čte, ale máme problém, že máme málo literatury přeložené do ukrajinštiny. Kdysi se překládalo trochu do ruštiny, ale to je další problém, že naše děti se už neučí ruštinu a číst rusky je těžké. Tzn. že česky, polsky atd. ještě neumí, a rusky už neumí. Je to proto velká věc, i politicky, a byla bych ráda, kdyby Češi mohli podporovat svou kulturu v zahraničí."