Ztracené jezero jsou pozoruhodné povídky o českých emigrantech

06-04-2002

Je známa řada českých spisovatelů, kteří emigrovali a v zahraničí se pokoušeli najít nové uplatnění, vyrovnat se jako spisovatelé s cizojazyčným prostředím. O takových jsme ostatně i v naší rubrice mluvili, připomenu Miladu Součkovou, Egona Hostovského a další. Dnes bude řeč o Marku Sloukovi, o spisovateli z druhé generace české poválečné emigrace.

Narodil se českým rodičům Zdenkovi a Olze Sloukovým v osmapadesátém roce v New Yorku. Pražské nakladatelství Paseka právě v českém překladu vydalo soubor jeho povídek Ztracené jezero. Sloukova jazyková situace byla zcela odlišná. Spisovatelův otec Zdenek Slouka vzpomíná na dětství svého syna.

Zdenek Slouka pochází z Brna, kde po válce pracoval v redakci Lidových novin. Po únoru pomáhal lidem k odchodu do exilu, sám odešel s manželkou v prosinci 48. Zakotvili nakonec ve Spojených státech. Slouka pracoval nejprve ve Svobodné Evropě, pak vystudoval politologii na Kolumbijské univerzitě, kde později přednášel. O svých osudech bude profesor Slouka vyprávět v krajanské rubrice 7. dubna.

Do jaké míry je fikcí to Ztracené jezero, kolem kterého se všechny ty povídky točí?

"To jezero existuje dnes, tak jako existovalo před čtyřiceti lety, kdy jsem tam poprvé přišel. Já jsem se tam dostal tak, že mě jednou Ferdinand Peroutka řekl, že tam ví o jedné chatě, a on už si tam sám chatu pronajal, tak nás tam přivedl. Synovi byly dva roky. Tak jsme tam pronajali chatu a byli jsme tam až do Markových 15ti let. To jezero na něm nechalo stopy do té míry, že před třemi lety tam jednu z těch chat koupil. A tam píše, tam dopsal většinu z těcho věcí, dopsal tam ten román. Píše hlavně tam, protože tam má ticho a nějak se vzdálí od toho světa, od New Yorku. On má New York rád, nakonec to je jeho rodná víska, on se narodil uprostřed New Yorku. Ale to jezero, to na něm zanechalo stopy na celý život."

V úvodu první povídky čteme:

"Z příběhů, spojených s těmi čtyřiceti akry vodní plochy, které mě utvářely, často nic nevyplynulo a z valné většiny nebyly nijak hrdinské. Nebylo to nijak výjimečné místo. Nevybral jsem si ho. Ale mám podezření, že kdybych dokázal otevřít své nitro, našel bych v sobě nejspíš jeho zátočiny, jeho spící nánosy, jeho plodovou vodu zhebklou řasami... a obličeje těch, které jsem znával, by se v něm obrážely tak zřetelně a jasně, jako v onom bájném jezeře, v němž se prý zrcadlí skryté srdce."

Když jste si přečetl tu knihu vašeho syna, nebo když jste četl ty povídky tak, jak vycházely v Harpers, našel jste v některé svůj osud?

"Nemůžu odpovědět ani ano, ani ne. Našel jsem tam střípky, záblesky. Viděl jsem, že tam je ta podstata, že odtud to roste. Jenomže je to skutečná fikce, beletrie. On si nad to nastavěl svou fantazii, která bývá bohatší než skutečnost. Takže ano, našel jsem tam dokonce i jména, fiktivní osoba pan Černý má křesní jméno Rainhold, což bylo křesní jméno mého otce, jeho dědečka, kterého nikdy nepoznal, protože Mark se narodil v new Yorku v roce 1958."

Povídky vycházely nejprve jednotlivě v časopise Harpers, později, v roce 1998, je autor vydal souhrně. Do češtiny je přeložila slavná překladatelská dvojice Luba a Rudolf Pellarovi.

Paní Pellarová, vy jste zkušená překladatelka americké literatury. Kam byste zařadila Marka Slouku, spíš k Američanům nebo spíš k Čechům?

"No Amerika, spíš Amerika. Nebo takhle, vy jste narazil na jeho obrovskou přednost: on se nedá zařadit. My jsme nikdy nic takového nepřekládali, a možná ani nikdy nic takového nečetli. To je zvláštní myšlení. On píše v obrazech a vy jako čtenář musíte být za prvé velice pozorný, to není čtení do tramvaje, a za druhé vy si ten obraz musíte promítnout, co tím chce říct. Ono totiž všechny ty povídky mají nějaké vyznění. Každá je zdánlivě o něčem jiném, jedna je o chytání kapra, druhá je o takové normální rodině s dětmi, každá je jiná a je tam společné jen to vyznění. Ale kupodivu ta jednotlivá naučení se jaksi záhadně spojí v jedno vyznění, a tím je ta knížka krásná, že v ní je vztah ke světu, k civilizaci, ke způsobu života."

Mark Slouka je profesorem literární komparatistiky na Kolumbijské univerzitě. Ztracené jezero je jeho druhou knihou, v oblasti umělecké literatury je ovšem první. Jak poznamenala Luba Pellarová, vypisuje se nejprve, jako každý autor, ze svého dětství a mládí. Na letošní rok chystá Slouka v Americe svůj románový debut Boží blázen. Poté odjede do Čech sbírat materiál z československé historie ke své další, připravované knize.

06-04-2002