Česko rok po povodních

Komentátorka Lidových novin Petruška Šustrová

Jak vypadá Česko rok po zničujících povodních? Byla pomoc lidem postiženým záplavami dostatečná? Jak se velká voda podepsala na psychice lidí? To jsou otázky, které komentátorce Lidových novin Petrušce Šustrové v dnešním vydání rubriky Česko v komentáři kladl Josef Kubeczka.

Rok uplynul od chvíle, kdy v Česku opadla velká voda, která za sebou zanechala zmařené lidské životy a napáchla mnohamiliardové škody. Jak se s nimi podle Vás vláda vypořádala?

"Podle mého názoru se s nimi vláda vypořádala velmi dobře. To neříkám proto, že bych byla obzvláštní příznivec vlády, ale proto, že když to srovnáváme se zprávami, které máme o různých živelných pohromách ve světě, tak vidíme, že česká vláda sice nedokázala být tak pohotová, jako třeba vláda Spojených států, ale je také pravda, že celá záchranná síť fungovala velmi dobře, že lidé byli velmi obětaví. Vláda dělala, co uměla. Přece jen jsme v té civilizovanější polovině lidstva v tomto ohledu."

Některé obce rok po povodni svítí novou, jsou jako ze škatulky, jiné se stále potýkají s obnovou, naříkají na chybějící peníze. Je to podle Vás otázka schopnosti jejich vedení, anebo pomoc byla jen náhodná či špatně organizována?

"Těžko se mi to říká, ale já si myslím, že to hodně záleží na iniciativě obce, protože tady nebyla jenom vládní pomoc. Tady byla velmi rozsáhlá nevládní pomoc. Celá Česká republika, všichni diváci veřejnoprávní televize mohou vidět inzerát, na kterém společnost Člověk v tísni vypráví dost podrobně o tom, jak rozdělila těch asi 370 milionů korun, které dostala. Musím to vyzdvihnout, protože tam také píšou, že na své náklady z toho spotřebovali jen asi sedm milionů a to je opravdu velmi malé procento. Bylo také hodně dobrovolníků. Já myslím, že bylo možné, pokud člověk dostál pravidlům, které vláda požadovala, pomoc získat."

Povodeň před rokem vyvolala okamžitou vlnu solidarity mezi lidmi. Dnes je tomu mnohdy opačně - v některých obcích se rozhostila závist, nevraživost, vzájemné osočování, že ten dostal víc, tamten nehnul prstem, jiný se zase neoprávněně obohatil. Je to jev, se kterým se musí při katastrofách takového rozsahu počítat, anebo tomu lze předejít? Je to jen otázka těžce zkoušené lidské psychiky?

"Já se obávám, že to je taková naše národní vlastnost. Katastrofa má jeden dobrý rys - ona lidi sjednotí, ona jim ukáže, co je skutečně důležité a lidé pak drží při sobě. Tím, chraň Bůh, nechci žádné pohromy přivolávat, to by byla příliš drahá cena za tu solidaritu. Řekla bych ale, že to je jako s každým entuziasmem. To je zřejmě stav, který se nějak trvale ve společnosti neudrží, ale myslím, že je docela dobré si ho připomínat. I když za tak strašných okolností, protože to nejsou jenom povodně, to je každá katastrofa, která lidi tak sjednotí dohromady a vyplynou najednou z jakéhosi důvodu navrch jejich lepší vlastnosti, ta lepší část jejich povahy."

V hlavním městě bylo těžce postiženo pražské metro. Škody, které na něm povodeň napáchala, byly vyčísleny částkou sedmi miliard korun. Magistrátní komise dlouho zkoumala, proč k zaplavení metra došlo a kdo je na vině. Závěr? Za všechno může velká voda. Nezdá se Vám takový verdikt absurdní?

"Ten verdikt se mi zdá nestoudný. Já chápu, že úředníci Dopravního podniku a Magistrátu hlavního města Prahy nezavinili povodeň o nic víc než ti nešťastní lidé v Karlíně, Zálezlicích a kdekoli jinde. Nicméně oni měli své povinnosti a to, co voda vzala, to nebyly jejich domovy, to nebylo jejich soukromí. To byla veřejná věc, která stála veřejné peníze a podle závěru magistrátní komise je v celku jasné, že na vině samozřejmě v první řadě byla velká voda, nemůžeme se tvářit, že nebyla, ale že zavinění bylo jak od Dopravního podniku, tak především do vedení Magistrátu. Dozvěděli jsme se přece, že nebyly zavřené tlakové komory, že metro bylo uzavřeno až strašně pozdě, že tam byly tak velké nedostatky, že nikdo nevěděl, kdo vlastně odpovídá za bezpečnostní ochranu metra. Jestliže projektanti metra uvádějí, že tlakové uzávěry byly koncipované na šedesát atmosfér, to znamená šedesátimetrový sloupec vody, tak potom je jasné, že to byl neuvěřitelný šlendrián. Já myslím, že právě proto, že jde o veřejné peníze, tak by ty postihy měly být velice tvrdé, protože lidé, kteří nekontrolovali, ač měli kontrolovat, v jakém je to stavu, přece zneužili svou pravomoc veřejného činitele, oni nedělali to, čím byli pověřeni, oni nedělali to, za co byli placeni. Tady nikdo nebyl potrestán, dva lidé odstoupili, ale z vlastní vůle. Já pevně doufám, že to tím neskončilo a že budou zahájena trestní stíhání. Ne proto, že bych byla nějak krvelačná nebo pomstychtivá, ale proto, že přece tady je strašná spousta nejrůznějších bezpečnostních opatření a, jak jsme se přesvědčili, nikdy nevíme, co může kdy přijít."

Hostem ve studiu Radia Praha byla komentátorka Lidových novin Petruška Šustrová.

Více fotografií o tom, jak to vypadalo v Praze po loňských povodních a co se od té doby podařilo opravit, si můžete prohlédnout zde.