Etický kodex zákonodárce - ano či ne?

11-09-2004

Skandál, který vyvolal údajný pokud občanských demokratů zkorumpovat unionistického poslance Zdeňka Kořistku deseti miliony korun za to, že při sněmovním hlasování o vyslovení důvěry vládě nepodpoří kabinet Stanislava Grosse, vyvolal zajímavou iniciativu. Šéfové parlamentních stran a vedení Poslanecké sněmovny se dohodli na vypracování etického kodexu zákonodárce. A právě o tom je dnešní rubrika Česko v komentáři. S politologem Jiřím Pehe hovoří Josef Kubeczka.

Co si obecně myslíte o úmyslu předsedy Poslanecké sněmovny Lubomíra Zaorálka vytvořit u nás etický kodex zákonodárce?

"Jako úmysl to nelze hodnotit nějak negativně, protože koneckonců proč bychom takový etický kodex nemohli mít. Pokud jde ovšem o praktický dopad, nemyslím si, že to bude mít nějaký skutečný pozitivní efekt, protože by to byl pouze soubor psaných pravidel, k nímž by se nepojily žádné sankce, a jak víme z českého politického, ale i ekonomického prostředí, tam, kde nejsou sankce, tam se v podstatě pravidla nedodržují."

Jaká ustanovení by měl etický kodex zákonodárce podle Vás především obsahovat?

"Samozřejmě jistá rozlišení mezi určitými typy chování, například chování, které je ještě v etické normě, a chování, které už konstituuje jednání korupční nebo by mohlo mít znaky korupčního chování, zda například zákonodárce může jednat s lobbistickými firmami nebo s lobbistickými skupinami takovým či onakým způsobem, zda může za určité přísliby v zájmu takových firem pracovat a podobně. To jsou všechno velmi ožehavé věci, které by se asi v takovém etickém kodexu mohly objevit. Na druhou stranu si myslím, že jsou tam dva problémy. Zaprvé ten, že Ústava říká, že zákonodárci se mají řídit pouze svým vlastním svědomím, a tak je velmi těžké napsat nějaký kodex, který má být jakýmsi kolektivním svědomím všech zákonodárců a zároveň mít v Ústavě ustanovení, že se má zákonodárce řídit pouze svým vlastním svědomím. Za druhé si myslím, že mnohem účinnější by byly právní normy, účinné právní normy, které by jasně definovaly, co je lobbismus, jak takový lobbismus může pracovat, kam až sahá a kde končí lobbismus a začíná korupce, a zároveň zákony o střetu zájmů, které také nejsou v našem zákonodárství příliš účinné."

Myslíte si, že naši poslanci a senátoři by byli ochotní etický kodex přijmout a především se jim řídit, když se, jak namítají někteří jeho odpůrci, mnohdy neřídí ani zákony, které sami schválili?

"Myslím si, že to je hlavní problém. Můžeme totiž mít velmi krásně napsaný etický kodex, ale pokud pravidla, která v něm jsou popsána, nevycházejí z nějaké niterné potřeby nebo z nějakého systému hodnot, který je ve společnosti jasně strukturován a zakotven, tak takový etický kodex nikdy nebude dodržován. Etický kodex může pracovat pouze v případě, že vychází z něčeho, co už je součástí obecně sdíleného systému hodnot, například ve společnostech, jako jsou skandinávské nebo anglosaské země, které mají silnou protestantskou etiku. Myslím si, že v českých zemích, kde se po čtyřiceti letech komunismu a nejrůznějších politických zvratech minulého století ten etický systém teprve obnovuje, je velmi těžké napsat jakýsi etický kodex, který ve skutečnosti bude spíše souborem přání než něčím, co vychází z nějaké jasné, etické struktury společnosti."

Může podle Vás etický kodex zákonodárce, pokud ovšem bude přijat, skutečně nastavit pravidla pro kontakt poslanců a senátorů s podnikatelským prostředí, zabránit tomu, aby si strany navzájem přetahovaly své zákonodárce a alespoň poopravit obraz našeho zákonodárného sboru v očích veřejnosti?

"Nemyslím si, že takový etický kodex by vylepšil obraz zákonodárného sboru, ale mohl by sloužit jako určitá aspirace. To znamená, že by to mohl být dokument, který by, jak už jsem řekl, nebyl v praxi z počátku dodržován, nicméně mohl by sloužit jako aspirace a jako inspirace. To by možná bylo pozitivní, ale každopádně si myslím, že pokud bychom chtěli odstranit z jednání zákonodárců korupci nebo korupční tendence, nebo bychom chtěli zamezit tomu, aby existovala taková ta šedá zóna, kde není zcela jasné, zda-li se už jedná o korupci nebo o jednání, které je ještě stále legální, že by bylo mnohem lepší mít jasné zákony, které toto popisují."

Dá se podle Vás nějak logicky vysvětlit skutečnost, že se u nás velmi často řeší problémy až ve chvíli, kdy nám, lidově řečeno, teče do bot? O etickém kodexu zákonodárce se přece také začalo uvažovat až v okamžiku, kdy se občanští demokraté údajně pokusili zkorumpovat unionistického poslance Zdeňka Kořistku nabídkou deseti milionů korun za to, že nepodpoří novou vládu při sněmovním hlasování o důvěře.

"Já bych se v tomto případě trochu zastal českých zákonodárců a obecně schopnosti této společnosti zabývat se podobnými věcmi, protože skutečně za těch posledních patnáct let tady došlo k obrovským změnám a mnoho věcí nebylo možné předvídat. Myslím si proto, že o některých věcech, jako například případ Kořistka, který přiměl zákonodárce začít uvažovat o sepsání jakéhosi etického kodexu, se začíná přemýšlet až ve chvíli, kdy se nashromáždí nezbytná energie, která je vyvolána určitým skandálem nebo určitou společenskou potřebou. Těžko takové věci dělat dopředu v době velmi rapidní společenské transformace, kdy na vládu a na zákonodárce je vyvíjen obrovský tlak, aby prováděli celou řadu reforem, které v tom společenském kvasu mají přednost."

Jste tedy v případě etického kodexu zákonodárce spíše optimista, či pesimista?

"Já jsem spíše pesimista, protože si myslím, že by to v této chvíli byla pouze deklarace, která by neměla žádný praktický význam. Mnohem více bych se přimlouval za přijetí dobrých zákonů protikorupčních, o střetu zájmů a zákonů, které by přesně definovaly lobbismus a jeho hranice."

U mikrofonu Radia Praha byl politolog Jiří Pehe.

11-09-2004