Hartman: Paroubek je v něčem podobný Zemanovi

0:00
/
0:00

Dnes už je zřejmé, že rostoucí preference sociální demokracie jsou trendem a nejen momentální výchylkou a je rovněž zřejmé, že na tom má hlavní podíl nástup Jiřího Paroubka do čela vlády. Čím vlastně Paroubek oslovil veřejnost, čím ji zaujal, na to jsem se zeptal publicisty Petra Hartmana.

"Podle mě měl vynikající startovní pozici. Po aféře Stanislava Grosse byla sociální demokracie na dně, pokud jde o voličské preference, a nemohla už padat níž. Paroubek jednak dokázal oslovit veřejnost tím, že starší a tím i důvěryhodnější, než Gross, kterému bylo předhazováno, že je příliš mladý a nevzdělaný. Jednak se Paroubek chová tak, aby - když to řeknu lidově - nikoho nenaštval a dává za pravdu skoro každému. Velmi váží slova, aby si nepopudil veřejnost. Navíc spolupracuje s různými experty na veřejné mínění, kteří mu radí nejen to, co říkat, ale také, jak se tvářit. Možná si nezaujatý pozorovatel mohl všimnout, že když se Paroubek poprvé objevil ve funkci premiéra na veřejnosti, působil v televizi dost arogantně, alespoň z výrazu jeho tváře. I na takovém detailu zapracoval, aby byl přijatelnější pro veřejnost. To všechno, když se dá dohromady, a spojí se to s tím, že u nás jsou voliči nekomunistické levice, tak je přirozené, že preference sociální demokracie musely jít postupně nahoru."

Dá se říci, že nový premiér dokáže takříkajíc mluvit více politickými jazyky? Na jedné straně si přece dokázal docela naklonit komunisty tím, že nevystupuje tak antikomunisticky, jako vystupoval Špidla nebo Gross. Na druhé straně se nebojí vysílat různá vstřícná gesta i vůči ODS. V této straně je asi dost lidí, kteří ho považují za transparentního politika, už proto, že ho dobře znají z letité úzké spolupráce na pražské radnici.

"Podle mého názoru není ani tak průhledný, jako spíše pragmatický. On sám se tomu označení brání, ale já si myslím, že je to čistý pragmatik, který dělá kroky, jež jsou pro něj prospěšné. To se právě projevuje i v tom, že si nezavírá vrátka směrem ke komunistům a že zároveň pracuje i na variantě případné spolupráce s ODS. On si moc dobře uvědomuje, že preference jeho strany mohou narůst nad dvacet procent. Sociální demokraté pak mohou významně míchat kartami v povolebním vyjednávání, pokud občanští demokraté nezaznamenají nějaký pronikavý úspěch ke čtyřiceti procentům, což se neočekává. Sociální demokraté by v takovém případě mohli být velmi zajímavým koaličním partnerem, bez kterého by za určitých okolností nebylo možné sestavit novou vládu. Jiří Paroubek tedy pracuje na tom, aby si nezavřel dveře do žádné části politického spektra a pracuje na tom, aby si proti sobě příliš nepopudil voliče. Existují nejrůznější příklady. Když vicepremiér, nestraník Martin Jahn přišel nedávno se svou strategií hospodářského růstu, která je nezbytná pro tuto zemi, aby ekonomika normálně fungovala, vyjádřil se Paroubek o této strategii pochvalně. S námitkami se ovšem ozvali odboráři.

Publicista Petr Hartman
Jejich námitky vlastně tu strategii torpédují, v těch zásadních věcech ji neutralizují. No a Paroubek podpořil i názory odborářů. Nebo nejčerstvější příklad týkající se státní zástupkyně Benešové a jejího sporu s ministrem spravedlnosti Němcem. Na jedné straně Paroubek říká, že je to dobrá státní zástupkyně, že je na svém místě a měla by na něm zůstat do voleb. Na druhé straně říká, že už je funkci dlouho, že může být unavená a že je třeba hledat jejího nástupce. To je možná naprosto ilustrující příklad toho, jak se Paroubek chová, že je svým způsobem nečitelný, protože nezastává pevné názory. Opakuji ale, že se snaží nezavírat si nikde dveře, nejen v politice, ale i k veřejnosti. Je to politik, který hodně pracuje s průzkumy veřejného mínění a hodná slyší na rady různých sociologů."

Je zde ještě jeden zajímavý fenomén. Zatím to vypadá tak, že Paroubkovi se podařilo vyhnout se střetu s velkým sociálnědemokratickým guru Milošem Zemanem. Ten má ve straně stále velký vliv. Dokázal podminovat pozici jak Špidlovi, tak Grossovi. Nehrozí to v budoucnu i Paroubkovi?

"Na to se těžko odpovídá. Paroubek měl to štěstí, že nebyl jedním z aktérů oněch zákulisních her, které proběhly kolem volby prezidenta republiky, a které se postaraly o to, že Miloš Zeman se prezidentem nestal. Zeman to především Stanislavu Grossovi a Vladimíru Špidlovi dodnes neodpustil. To je ta zásadní věc. Další štěstí má Paroubek v tom, že - jak už bylo řečeno - se nevyhraňuje tak negativně vůči komunistům, čímž nedráždí levé křídlo v sociální demokracii, které se tak rádo zaštiťuje právě Milošem Zemanem. Z těchto důvodů by se dalo říci, že ty vztahy mezi Paroubkem a Zemanem jsou normální, možná i přátelské, takže Paroubkovi asi momentálně nehrozí, že by byl torpédován od Miloše Zemana. Zajímavé je také to, že Miloš Zeman byl aktérem opoziční smlouvy s ODS na vládní úrovni. Paroubek zase byl jedním z architektů opoziční smlouvy s ODS na pražské radnici. Jsou si tedy v určitých věcech docela podobní."