Vypořádá se stát majetkově s církvemi?

Stát se dohodl s církvemi, že jim vyplatí za majetek zabavený státem za minulého režimu celkem 83 miliardy korun. Návrh příslušného zákona je sice teprve v připomínkovém řízení, ale přesto existuje poměrně velká pravděpodobnost, že parlamentem projde. Proč se však tato kauza tak dlouho vleče? Na tuto otázku odpovídá politolog Jiří Pehe.

"Já myslím, že je několik důvodů. Ten hlavní je politický. Český stát se prostě nechtěl zpočátku zabývat odškodněním církví, zejména katolické církve proto, že velká část konfiskace církevního majetku spadala před rok 1948, tedy po druhé světové válce, a ten problém se nedal přičíst pouze komunistickému režimu a tudíž kolidoval také s možným navrácením majetku dalším skupinám, jejichž majetek byl konfiskován před rokem 1948, jako byli sudetští Němci a tak dále. Myslím si, že to byl velmi citlivý problém, o němž čeští politici přesně nevěděli, jak se mu věnovat, jak k němu přistupovat, a raději celou tu záležitost odložili na vedlejší kolej. Zároveň si myslím, že tam byl určitý kulturní problém, protože politici vědí, že církve, a zejména katolická církev, nejsou mezi českou veřejností, potenciálními voliči, tím nejdůležitějším. Dokonce by se dalo říci, že katolická církev není v české společnosti oblíbená, a politici tudíž možná viděli příležitost, jak v určitém odporu vůči majetkovým nárokům církve získávat politické body."

Nakolik podle Vás ovlivnila průtahy ve vypořádání se státu se zabaveným církevním majetkem skutečnost, že počet věřících je v Česku poměrně malý?

"Soudím, že to hraje velmi důležitou roli, že skutečně Česká republika je poměrně sekulární zemí, kde je počet věřících malý a ještě ke všemu regionálně koncentrovaný spíše na Moravě. To jistě hrálo velkou roli, protože politici necítili žádnou potřebu vycházet vstříc této malé komunitě. Samozřejmě křesťanští demokraté, tedy lidová strana, mají své voličstvo mezi těmito lidmi, ale ta strana nebyla nikdy příliš silná na to, aby dokázala návrat církevního majetku sama prosadit."

Sociálnědemokratická opozice se obává, že náprava těchto příkoří z minulosti přinese příkoří nová. Myslíte si, že se takovým situacím dá vyhnout?

"Když už se český stát jednou rozhodl, že bude restituovat majetek, tak si myslím, že musí být důsledný. To rozhodnutí, zda restituce provést nebo ne, to bylo rozhodnutí politické, se kterým přišly vlády již na začátku toho nového demokratického režimu, tedy po pádu komunismu. Československo a později Česká republiky byly vlastně jakýmisi pionýry s největším objemem restitucí, a proto si myslím, že bylo už tehdy učiněno politické rozhodnutí, že ano, dojde k návratu majetku, a samozřejmě v důsledku toho může dojít k novým příkořím, i když zřejmě ne tak velkým, jako bylo to příkoří původní, tedy konfiskace majetku komunistickým režimem nebo režimem před rokem 1948. Takže dá se souhlasit se sociálními demokraty, že určitá nedorozumění nebo příkoří mohou vzniknout, ale myslím si, že by bylo velmi dobré, kdyby tato otázka byla vypořádána tak či onak, protože ta majetková nejistota v mnoha případech působí další příkoří."