Vyvlastnění Babiččina údolí

25-10-2003

Je opětovné vyvlastnění kulturní památky správným řešením? Kdo je jejím lepším správcem - stát nebo soukromý majitel? To jsou otázky pro dnešního hosta rubriky Česko v komentáři, Čechoameričana, profesora, inženýra architekta Jana Hirda Pokorného, který se celá desetiletí zabývá památkovými objekty. Do New Yorku mu telefonoval Josef Kubeczka.

Stát poprvé od listopadu 1989 vyvlastní kulturní památku. Ministr kultury Pavel Dostál totiž zahájil kroky k tomu, aby část Babiččina údolí, známého z knihy Boženy Němcové, přešla zpět do vlastnictví státu. Konkrétně jde o Panklovnu, rodný dům Boženy Němcové, Panský dvůr a Panský hostinec. Jejich soukromý vlastník se o ně totiž nestaral a nechal je velmi zchátrat. Je podle Vás, pane profesora, postup státu za této situace správný?

Jan Hird PokornýJan Hird Pokorný "Já myslím, že ano, jestli to podléhá památkovému předpisu v České republice. Zřejmě to bude muset vyřešit soudní řízení proti té osobě. My to tady také tak děláme. Nestává se to velmi často, máme momentálně jenom dva případy, ale my jdeme k soudu."

Kauza soukromého vlastníka objektů v Babiččině údolí je zřejmě výjimkou. V mnoha jiných případech, kdy památkové budovy převzali například restituenti, tyto objekty jen získaly. Potvrzují to Vaše zkušenosti?

"Já jsem sám osobně v takové věci nemusel jednat, ale vím, že tady ve městě máme několik případů, jak jsem řekl, teď momentálně dva, kde památkový úřad musel jít k soudu, aby přinutil majitele k udržování nemovitosti. V našich zákonech je, že každá památková oblast nebo památková budova musí být udržována. Když není, pak jdeme žalovat k soudu."

Dá se, podle Vašeho mínění, zevšeobecnit názor, že stát je horším správcem národních kulturních památek než soukromý vlastník?

"Samozřejmě. Když ten vlastník je spolehlivý, tak je lepší, když to dělá soukromý vlastník, poněvadž stát těch objektů má tolik, že asi není dost lidí na to, aby na dohlíželi na případné opravy a úpravy. Je to trochu těžkopádnější, ale jestli soukromý majitel památkové předpisy nedodržuje, tak ho musíme k tomu přinutit. Myslím, že je třeba to dát do novin, do sdělovacích prostředků, aby lidé o tom věděli a přinutili ho k nápravě. Já myslím, že je to důležité."

Je situace v této oblasti v Česku a USA obdobná? Jaké jsou Vaše zkušenosti se správou kulturních památek ve Spojených státech amerických?

"Já mám zkušenost hlavně s městem. Už čtyři a půl roku jsem členem památkového úřadu města New York a občas máme někoho, kdo nechce nebo neudržuje správně budovu a tak ho k tomu přinutíme. Tady jsou ale také soukromé památkové organizace a ty mají dost značný vliv na lidi, kteří pracují v oblasti památkové péče. My s tím ve městě máme poměrně dobrou zkušenost. Nám dnes lidé velmi dobře udržují památkové budovy."

Není tedy až tak důležité, kdo je majitele památkového objektu, zda stát či soukromá osoba, ale jak se k té památce chová?

"Já myslím, že hodně záleží na tom, kdo to je. Zkušenosti jsou různé, ale důležité je, aby lidé o problémech věděli, musí se o tom psát v novinách. Ten obecný tlak veřejný je důležitější, než tlak soudní. Babiččino údolí je ale hrozně významná památka, rodiště Boženy Němcové. Pro Čechy to je úžasně důležitá památka. O Boženě Němcové se ví v zahraničí, její kniha přece byla přeložená do jiných jazyků."

Hostem rubriky Česko v komentáři dnes byl profesor Jan Hird Pokorný z New Yorku.

25-10-2003