Vývoj v Česku z pohledu Čecha žijícího v USA

new_york.jpg

Polistopadový vývoj u nás z pohledu Čecha žijícího ve Spojených státech amerických - to je téma dnešní rubriky Česko v komentáři, jejímž hostem je tentokrát emeritní profesor Newyorské státní univerzity Ota Ulč. Do studia Radia Praha ho pozval Josef Kubeczka.

New York
Je zřejmé, že se obraz Československa bezprostředně po listopadu 1989 z pohledu Čechů žijících v Americe, ale i samotných Američanů, zásadně změnil. Docházelo k nějakým podstatným změnám v tomto pohledu i letech následujících?

"Myslím, že po euforii roku 1989 došlo k určitému rozčarování. Důvodů je několik. Jedním z nich je, že nikde nebyly slavobrány a vítání, pokud je někdo pošetile po návratu předpokládal. On ale také nebyl zájem o pomoc. Praha o to neměla zájem. Říkalo se: My to tady víme lépe, on by nám do toho kecal, on by mohl být nekalou konkurencí. Ať zůstanou, kde jsou! Potom se to také zaobalilo do toho standardního nářku: My jsme tady trpěli a vy jste si to tam užívali a šli jste za lepším. Druhou věcí bylo to, že možnosti restitucí, dostat zpátky svou vilku, se nekonaly a byla to zásluha zdejší politické reprezentace. Dále také zjištění, že bývalí mučitelé a zločinci jsou na tom lépe než jejich bývalé oběti. Přesto jsou tyto šrámy na dojmu méně důležité než zásadní, dominantní pocit, že tady svoboda je, a i když tady máme Grebeníčka a všelijaké odporné dinosaury, ta země si počíná dobře. Kolik se toho změnilo ve vzhledu země, ale v počínání, v mentalitě lidí."

Jak se na vnímání českých reálií projevilo rozdělení Československa v roce 1993?

"Pokud jde o dojem mezi 'Nečechy' a 'Neslováky', bylo to přivítáno s úlevou, že nedošlo k žádným masakrům. Pro nějakého farmáře támhle v Dakotě - co on ví o nějakém Československu? Czechoslovakia, Jugoslávia - vsio rovno, že ano. Ve zprávách se pak ale dozví, že tam si podřezávají krky, kdežto při rozdělení Československa nedošlo k jedinému vyvrknutí prstíčku! Ten pojem 'velvet revolution' s tímto dopadem udělal výborný dojem."

Socha svobody
Předchozí český prezident Václav Havel se ve světě, zejména pak ve Spojených státech těšil značné popularitě, což v případě současného prezidenta Václava Klause zase až tak úplně neplatilo. Změnil se nějak americký pohled na něj po ročním působení v čele státu?

"Já to vezmu trošku oklikou. Na světě je téměř 200 členů Organizace spojených národů. Tudíž, aby se věnovala 'férová' pozornost té které zemi, tak na Českou republiku by mělo připadat půl procenta pozornosti. Pravda je, že Václav Havel se stal ikonou, jako velikán, kdežto Václav Klaus je nikdo. To je normální persona mezi stovkami různých představitelů a při jeho mentalitě to určitě není poznatek, který by ho příliš potěšil, ale takové to je."

Co by se z Vašeho pohledu, tedy člověka, který se svou starou vlastí udržuje velmi živé kontakty, mělo u nás ještě podstatně změnit, v čem zásadně zaostáváme nebo děláme od základu špatně?

"Já myslím, že úplně špatně se tady nedělá nic. Pokud jde o roli komunistické strany, zda by se měla zrušit, zda by se měla postavit mimo zákon, tak na jedné straně určitá schizofrenie tady je. Komunistickou ideologii zákon zakazuje, ale prosazovatele této ideologie toleruje. Já si skutečně nedovedu v tomto okamžiku představit, nebo identifikovat či vymyslet důvod, proč by se měl zvednout význačný prokurátorský prst proti počínání republiky,"

soudí emeritní profesor Newyorské státní univerzity Ota Ulč.