Americký senátor Kerry má předky z Česka

Americký senátor John Kerry

Americký senátor John Kerry, jeden z demokratických kandidátů na post prezidenta Spojených států, má předky ze severní Moravy. V Brně probíhá kurz češtiny, na který se sjeli krajané z celého světa. Do Česka přijela i dcera prvního velitele československé armády, francouzského generála Pellé. A pozveme Vás na pravidelná setkání s krajany, která v Městské knihovně v Praze pořádá Mezinárodní český klub.

Příští americký prezident by mohl mít předky z Česka. Prarodiče senátora Johna Kerryho, jednoho z kandidátů Demokratické strany na tuto funkci, totiž přišli do Spojených států z Horního Benešova. Když senátor za stát Massachusetts nedávno oznámil, že bude usilovat o nominaci Demokratické strany v prezidentských volbách v roce 2004, začali američtí novináři pátrat po jeho skutečných kořenech. A podle washingtonského zpravodaje Českého rozhlasu Miroslava Konvaliny je čekalo překvapení:

"Kerry, věřící katolík, měl dědečka z Čech a babičku židovského původu. Dědeček Frederick Kerry, původním jménem Fritz Kohn, byl obuvníkem a za záhadných okolností spáchal sebevraždu. Pokud se jeho vnukovi Johnu Kerrymu podaří dostat do Bílého domu, stane se po Madeleine Albrightové bezesporu nejvlivnějším politikem s českou krví."

Podle zápisů v matrikách, které jsou uloženy v Zemském archívu v Opavě, se Fritz Kohn narodil v Horním Benešově na Bruntálsku v roce 1873. Jeho otec Benedikt Kohn byl v tamním pivovaře pivovarským mistrem. V roce 1901 si Fritz Kohn zažádal o změnu svého jména na Frederick Kerry, o rok později mu rakouské úřady změnu povolily a on současně konvertoval ke katolicismu. O tři roky později emigroval do Spojených států, kde zemřel v roce 1921. Jeho vnuk John Kerry ho nepoznal, narodil se totiž až v roce 1943. Po studiích práv na Yalské univerzitě sloužil ve Vietnamu, odkud se s řadou válečných vyznamenání vrátil v roce 1969. Už o dva roky později se ale proslavil jako jeden organizátorů protestu válečných veteránů proti válce. Do Senátu byl zvolen poprvé v roce 1984, nyní je členem horní komory amerického Kongresu už počtvrté. O svém českém původu prý John Kerry nevěděl, dokud ho nevypátrali reportéři listu Boston Globe, kteří nechali vypracovat jeho genealogii.

Zpráva o tom, že senátor pochází z Horního Benešova, všechny v obci podle tamního starosty Josefa Klecha překvapila:

"Myslím, že je to všeobecné překvapení nejenom pro občany Horního Benešova a pro vedoucí představitele města, ale pro celou českou veřejnost. Takže nastal poprask a začali jsme pátrat, zda je to pravda."

Na můj dotaz, zda se lidé z Horního Benešova chystají Johna Kerryho kontaktovat, mi starosta Klech odpověděl:

"Samozřejmě držíme panu senátoru Kerrymu palce, aby uspěl za Demokratickou stranu. V tom okamžiku, kdy bude nominován, tak určitě budeme pana senátora kontaktovat. A věřím, že i případné čestné občanství je možné."


Na Masarykově univerzitě v Brně začal toto pondělí dvoutýdenní intenzívní kurz češtiny pro cizince. Podle dr. Evy Rusínové, která kurz připravila, se na něj přihlásilo sto deset studentů z celého světa.

"Jsou to studenti, kteří přijíždějí z různých zájmů o češtinu, a to jak ze zájmů profesních, tedy potřebují češtinu jako komunikační prostředek, tak jsou zde i bohemisté, kteří přímo studují češtinu jako obor."

Na druhé straně se brněnských kurzů ale účastní i lidé, kteří se češtinu teprve učí. Jejich věk není nijak umezen. Jsou tu teenageři stejně jako osmdesátníci. Kurz je opravdu intenzívní - čeština se zde učí pět hodin denně. Studenti kromě toho dostávají i spoustu domácích úkolů. Přesto se do kurzů vracejí jejich účastníci opakovaně:

"Máme studenty, kteří jsou tu počtvrté, popáté. Bohužel nemůžeme uspokojit všechny zájemce, v tomto roce jsem musela dalších čtyřicet zájemců odmítnout, protože jsme omezeni ubytovací kapacitou."

Na brněnské kurzy přijíždí i mnoho krajanů, a to nejen na tyto dvoutýdenní, které probíhají v únoru, ale zejména čtyřtýdenní Letní školu slovanských studií.

"Krajany máme zde z Ukrajiny, z Chorvatska, ze Spojených států amerických, často k nám právě na letní školu jezdí krajané z Dallasu, pokud mluvím o Americe, dále krajané z Bosny a Hercegoviny. Takže krajanů máme hodně. Na letní škole jsou studenti od Japonska až po Kanadu. Jsou tu studenti z Austrálie, z Afriky, vlastně u nás najdete všechny světadíly mimo Antarktidu."

Ti starší podle Evy Rusínové přijíždějí proto, aby si zopakovali jazyk, kterým mluvili ještě jako děti, ti mladší do Brna přijíždějí naopak proto, aby se tu učili jazyk svých předků. A jak ukazuje hlavně Letní škola slovanských studií, právě krajanů mezi studenty stále přibývá.


V Brně ještě chvilku zůstaňme. Nedávné vernisáže rozsáhlé výstavy o českém a slovenském exilu ve 20. století se zúčastnila i paní Maryška Pellé, dcera významného francouzského generála, který byl po roce 1918 prvním velitelem československé armády. Za jeho podíl na jejím vzniku mu v osobních dopisech děkovali Tomáš G. Masaryk i Edvard Beneš. Maminkou paní Maryšky Pellé byla ovšem sestra známé české malířky Zdeňky Braunerové, a v rodině francouzského generála se tak stále mluvilo i česky. Zeptala jsem se jí na její vzpomínky na rodiče:

"Můj otec byl strašně vlídný a to mu moc pomohlo. Teď se ve Francii připravuje biografie mého otce, má šest set stránek. Vzal si Česku ovšem..."

Mluvíte velmi dobře česky.

"Já jsem mluvila s mým otcem francouzsky a s mojí matkou vždycky česky. A moje matka nikdy neříkala - já jsem Francouzka. A hodně se zlobila, když Češi říkali je suis francais. Vždycky říkala, já jsem Česka, vždycky. A spolu jsme mluvily česky."

Jezdila jste do Prahy i za totality?

"Jak bychom mohli jezdit, když jsme snad padesátkrát žádali o vízum, a oni nám ho nikdy nedali. A to těm komunistům nejvíc vyčítám. Maminka, když umírala, říkala: do Čech už se nikdy nedostanu."

Po kolika letech jste sem nakonec přijela?

"V roce 1990. V roce 90 byla výstava na Hradčanech a potom byla jedna v Trenčíně."

Za co se považujete víc, jestli se to vůbec tak dá říct, za Francouzku nebo za Češku?

"Já říkám: my Češi a my Francouzi. A pak podle kontextu se dozvíte, o kom to mluvím."


A teď jedna dobrá zpráva. Minulou neděli uspořádalo České centrum v Haagu benefiční koncert, jehož výtěžek 3500 euro, tedy asi 111.000 korun, věnuje Židovskému muzeu v Praze, postiženému loňskými povodněmi. Koncert se konal z podnětu amerického barytonisty Kena Goulda. Jeho matka pocházela z Prahy, odkud se jí podařilo uprchnout před holocaustem. Gould proto chtěl pomoci některé veřejné kulturní instituci v Praze, která utrpěla škody při záplavách. Peníze z koncertu předá osobně při návštěvě Prahy řediteli Židovského muzea.


A docela na závěr naší dnešní rubriky máme ještě pozvání na cyklus besed s krajany, které v Městské knihovně v Praze na jarní měsíce připravil Mezinárodní český klub. Jednou měsíčně se tu při "Hovorech bez hranic" návštěvníci setkají nejen s některým z významných českých rodáků, ale budou si moci poslechnout i skladatele a hudebníky, kteří na svých cestách po světě poznali i řadu českých krajanů. Účast přislíbil například spisovatel Ota Ulč. O dalších hostech už více řekne organizátorka celého cyklu, šéfredaktorka Českého dialogu Eva Střížovská:

"Příští setkání bude mít Eva Henychová, která bude zpívat, hrát a vyprávět o svých cestách za krajany do Chorvatska, Rumunska a Ukrajiny. Pak máme jedno setkání s Janem Burianem, to je taky známý cestovatel, taky se setkal ve světě s mnoha krajany. A co se týče zahraničních krajanů, kteří se zúčastní, tak to bude třeba Eva Marenčáková, která zakládala v Lucembursku České centrum."

Mezinárodní český klub, který setkání s krajany připravuje, vznikl podle Evy Střížovské jako "živá verze" časopisu Český dialog. Spojuje autory i čtenáře tohoto měsíčníku, určeného především českým krajanům v zahraničí, a za dobu své existence připravil i řadu zajímavých akcí. Pravidelně například pořádá koncerty jedné ze svých členek, známé japonské klavíristky Yumeki. Inicioval také sbírku na pražský pomník písničkáře Karla Hašlera.