10-06-2001

U pravidelné krajanské rubriky vás vítá Milena Štráfeldová a Vilém Faltýnek. Nejprve vám představíme krajanskou knihovnu Vojty Náprstka, pak jsme pro Vás vybrali pár informací z krajanského tisku, seznámíme Vás s činností Asociace Olgy Havlové ve Švýcarsku a na závěr Vás čeká i vize budoucího vývoje České republiky, jak ji Radiu Praha řekl světově uznávaný český ekonom profesor Jan Švejnar.

Nejprve tedy zpět do historie. Jedním z prvních, kdo se intenzívně věnoval kontaktům s našimi krajany už v polovině 19. století, byl Vojta Náprstek, buditel, sběratel a později i zakladatel Náprstkova muzea v Praze. Zde také postupně vznikla krajanská knihovna, do které dodnes přispívají krajané a krajanské spolky z celého světa.

Náprstek sám musel odejít z Čech v roce 1848. Po porážce revoluce mu totiž doma hrozila perzekuce. Dalších téměř deset let prožil ve Spojených státech, kde chtěl z politických emigrantů "osmačtyřicátníků" vytvořit první krajanskou kolonii. Měla to být ideální společnost, založená na myšlence utopického socialismu.

Realita byla ovšem docela jiná. Náprstek nakonec zůstal v Americe sám, všelijak se protloukal, až se konečně po několika letech usadil ve městě Milwaukee. Otevřel zde knihkupectví a půjčovnu knih, stal se vydavatelem satirického časopisu, veřejným notářem, účastnil se dokonce i mírových jednání s dakotskými indiány. Působil také v prezidentské volební kampani a angažoval se v otázce zrušení otroctví.

Při svých cestách po Americe se setkával i s prvními přistěhovalci z Čech. Snažil se jim pomáhat v těžkých začátcích, sám inicioval zakládání podpůrných spolků Slovanská lípa, podílel se i na vzniku krajanského tisku. Ve svých kontaktech s krajany pokračoval i po roce 1858, kdy se konečně mohl vrátit do Prahy. Knihy a další tiskoviny, které Vojta Náprstek z Ameriky přivezl, se staly základem jeho budoucí knihovny. Více o ní uvedla její současná vedoucí dr. Milena Secká:

"V rámci té knihovny byly samozřejmě také první svazky, které se týkaly krajanů, a protože s krajany udržoval kontakt po celý život, ty svazky početně narůstaly a vznikala tady jako součást jeho knihovny i knihovna krajanská. A když se potom krajané dozvěděli, že tady buduje svoji knihovnu a posléze i muzeum, tak sami posílali nejrůznější exponáty. Takže knihovna neobsahuje pouze knihy a časopisy, které Češi v zahraničí vydávali, ale obsahuje samozřejmě i kalendáře a drobné tisky. A především je tady rozsáhlý krajanský archiv, který zahrnuje korespondenci jak soukromou, tak spolkovou, různé spolkové materiály, deníky, zápisky, plakáty a drobné tisky, ale i drobné předměty, jako jsou třeba medaile, prapory a podobně."

Tolik dr. Secká, vedoucí knihovny Náprstkova muzea v Praze, o jeho krajanské knihovně. Tato knihovna je dodnes živá, využívají ji zdejší i zahraniční badatelé, studenti, ale i krajané, kteří navštíví Českou republiku. Ve velkém výběru knihovna dostává současný krajanský tisk.

 

A u krajanského tisku ještě chvíli zůstaneme. I naše redakce pravidelně dostává krajanské noviny z mnoha míst ve světě a rádi bychom Vás s některými zajímavými články seznamovali. Například o připravovaném rozhlasovém vysílání pro jazykové menšiny žijící v Rakousku píší Svobodné vídeňské listy. Organizace Volksgruppen-Radio požádala o udělení rozhlasové licence pro vysílání v češtině, slovenštině, maďarštině, chorvatštině a dalších jazycích národnostních menšin, které žijí ve Vídni a Dolním Rakousku.

Vídeňské listy publikují i článek ke sčítání obyvatel v Rakousku. Uvádí se v něm, že v roce 1900 se jen v samotné Vídni registrovalo více než sto tisíc Čechů a Slováků. Před deseti lety se při sčítání obyvatel k české národnosti hlásilo necelých šest a půl tisíce osob. Na nejnovější výsledky sčítání, které mají registrovat i národnost a které rozhodnou například i o výši státní finanční podpory pro jejich činnost, si naši krajané v Rakousku budou muset počkat až do poloviny příštího roku.

Vladimír KomárekVladimír Komárek O návštěvách známého českého malíře Vladimíra Komárka v Holandsku a o výstavě jeho obrazů píší Nizozemské listy. Vladimír Komárek své obrazy v Nizozemí vystavoval již několikrát, naposledy vloni v létě v Leusdenu. Řadu obrazů v Holandsku přímo namaloval a některé z nich již natrvalo zůstaly ve sbírce jeho zdejších hostitelů a sběratelů, manželů van Raaltenových. Nizozemské listy informují i o divadelním odpoledni, které spolu s Českým centrem uspořádaly v sobotu 9. června. Ve Wassenaaru vystoupila Eliška Balzerová v inscenaci úspěšné divadelní hry Terrence McNellyho "Mistrovská lekce" o životě známé operní pěvkyně Marie Callasové.

 

Čeští a slovenští krajani často založili v zemích, kde našli nový domov, nejrůznější charitativní spolky a organizace. S jednou z nich jsem se nedávno setkala ve Švýcarsku. Zdejší "Asociace Olgy Havlové" sdružuje asi pět set členů a působí především ve francouzsky hovořící části Švýcarské konfederace. O její činnosti mi vyprávěla její jednatelka, paní Helena Leimgruber - Hájková.

"Asociace Olga Havel, branche helvétique, neboli švýcarská větev, je asociace, která je navázaná na akci Výboru dobré vůle v Praze a pracuje v souladu s cíli Výboru dobré vůle neboli Nadace Olgy Havlové v České republice."

Tato asociace existuje už více než deset let. Vznikla původně z popudu Olgy Havlové a první charitativní akcí byla zásilka zdravotních pomůcek pro postižené české a slovenské děti. Například děti s vadami zraku dostaly velký počet švýcarských slepeckých hodinek. I v následujících letech asociace shromažďovala nejrůznější pomůcky podle potřeb Výboru dobré vůle, svou činnost však postupně rozšířila i o pořádání ozdravných dětských táborů pro astmatiky. O těch paní Leimgruber řekla:

"Na ty dětské tábory můžeme přijmout třicet dětí. Pokud jsou to děti skutečně ve stádiu rekonvalescence astmatické, musí mít doprovod lékařský, musí tam být nejméně čtyři zdravotní sestry, a co se snažíme vždycky, aby bylo také několik /členů/ personálu švýcarského. Aby třeba šéf té chaty nebo monitor, který je provází po horách, který dělá celou dramaturgii toho pobytu ve Švýcarsku, byl Švýcar, aby znal podmínky, aby je skutečně mohl provést a seznámit je se vším, co tato země může nabídnout turistice a těmto mladým lidem."

Finanční prostředky na svoji charitativní činnost Asociace získává - kromě příspěvků svých členů, mezi něž patřil i slavný dirigent Rafael Kubelík - především z pořádání kulturních akcí. Připravila řadu koncertů klasické hudby i jazzu, na její pozvání ve Švýcarsku vystupovali například Ondřej Havelka a jeho Melody Makers, Virtuosi di Praga nebo České kvarteto. Asociace uspořádala i výstavy knih, divadelní představení i literární pásma z děl našich autorů. Byly zde uvedeny například Havlovy Dopisy Olze, dopisy Franze Kafky, výňatky z knih Jana Amose Komenského nebo verše Vladimíra Holana.

"Pokud možno se snažíme, aby to bylo vždycky převedeno do francouzštiny, aby švýcarské publikum mohlo taky participovat a seznamovat se s naší prací a s českou kulturou."

Přilákat náročné švýcarské publikum na kulturní akce Asociace Olgy Havlové není vždy snadné. Jak ale uvedla paní Leimgruber, díky intenzivní spolupráci s tiskem, rozhlasem i televizí se nadaci dosud vždy podařilo zaplnit celý sál. Zájem je dokonce takový, že místo dřívějšího jednoho představení ročně pořádá Asociace už dva nebo tři večery s českou kulturou.

 

V redakci Radia Praha míváme příležitost hovořit s lidmi, kteří se po emigraci z Československa prosadili i ve světovém měřítku. Jednou z takových osobností je Jan Švejnar, profesor ekonomie na Michiganské univerzitě, bývalý ředitel pražského Národohospodářského ústavu a poradce prezidenta Václava Havla. Při jeho nedávné návštěvě Prahy jsme mu položili otázku, jaké byly před dvanácti lety jeho první dojmy po návratu do Čech a jaké jsou podle něj současné vyhlídky České republiky. Profesor Švejnar k tomu mimo jiné řekl:

ekonom Jan Švejnarekonom Jan Švejnar "Dojem, který jsem měl tehdy, byl, že ta ekonomika na první pohled byla v horším stavu, než jak jsem si ji pamatoval. V tom smyslu jsme postoupili velmi rychle, je jasné, že ekonomika nyní si vede lépe, máme velkou škálu výrobků, volný obchod, volný pohyb. Zavedení demokracie je myslím vynikající výsledek prvního desetiletí. Jsme na tom nyní líp, než jsme byli dříve, ale myslím, že jsme na tom potenciálně mohli být ještě líp, kdyby se právě ta privatizace a vůbec ten právní systém, to znamená všechna ta transformace prováděla v dobrém právním systému. Takže mám naději, že věci budou mnohem lepší v příštím desetiletí. Každopádně to, co jsme učinili, jsme učinit museli, tam nebylo jiného vyhnutí. Ten dřívější systém by nebyl schopen dále pokračovat, ten byl na pokraji kolapsu, a spíš je to jen otázka, jak schopní lidé budou ve vládě a jak dále si povede celkem i světové hospodářství."

 

Na úplný závěr ještě připomínáme, že stále čekáme na Vaše dopisy, nápady, připomínky i odpovědi na soutěžní otázky Radia Praha. A protože se blíží uzávěrka naší soutěže, rádi bychom Vám ji znovu připomněli:

10-06-2001