15-07-2001

V dnešní krajanské rubrice začneme listárnou, ve které se vrátíme k soutěži Radia Praha, představíme povídky Čechoameričana Jaroslava Červenky, poté si povíme o novinkách v českých centrech a přineseme rozhovor s českými krajany Alenou a Petrem Novákovými, lékaři, kteří žijí ve Švédsku. Slovo má Zdeňka Kuchyňová.

Dobrý den, milí posluchači, nejdříve začneme listárnou. Chtěli bychom vám poděkovat za účast v soutěži Radia Praha. Dopisy i odpovědi nás velmi potěšily. V Africe příliš mnoho krajanů nežije, proto nás zaujal dopis od paní Aleny Bahové, která se vdala do Guineie. Vysílání Radia Praha slyšela poprvé v roce 1966, kdy se procházela s manželem v buši a měla sebou malé tranzistorové radio. Jak píše, dodnes si pamatuje, že zpíval Karel Gott. Radio Praha si paní Bahová představuje jako inteligentního, dobrosrdečného, veselého a milého člověka.

Pan Galusek z Londýna se s Radiem Praha setkal ještě dříve - hned po II. světové válce a od té doby kontakt s radiem nepřerušil. Jako člověk by bylo Radio Praha podle jeho názoru inteligentní s velmi zajímavými dějinami i novinkami.

Jak jsme zjistili, máme posluchače i v tak vzdálené části světa jako je Východní Timor. Pan Holásek ze Znojma zde pracuje v misi OSN. Poprvé se s Radiem Praha setkal v roce 1994 v západní Africe v Libérii, později v Kurdistánu a v severním Iráku. Nyní se v Timoru podílí na sčítání obyvatelstva a když dopis psal, byl zrovna v odlehlé oblasti, která je v období dešťů přístupná pouze vrtulníkem nebo pěšky. A jak odpověděl pan Holásek na soutěžní otázku? "Když svět se mi pochmurný zdál a Česká republika tak vzdálená, tu zázrak se pojednou stal a navštívilo mě Radio Praha. Tiše si brouká, ale já ho šťastně poslouchám." A jaké je radio jako člověk - stále mladý.

Své posluchače máme i na Slovensku. Jak nám napsal Pavol Havira z Prešova, poslouchal české vysílání Moskvy a když lovil v éteru, naladil si i Radio Praha. Od té doby se stal jeho pravidelným posluchačem. Jak říká, čeština nepotřebuje tlumočníka a z vysílání se dozvídá řadu zajímavých věcí. Zároveň lituje rozdělení Československa, kdy se podle jeho slov proti vůli většiny z jednoho krásného a prosperujícího státu staly státy s hlídanou vzájemnou hranicí. Jak říká, rozhlas je jeho nejlepší přítel a Radio Praha dvojnásob.

Pan Vlastislav Frýdl z Kanady se s vysíláním Radia Praha potkal už ve třicátých letech, kdy mu bylo asi 6 let. Později v Kanadě poslouchali s manželkou Radio Praha "mezi větami" a ze seznamu, kdo se přišel na letiště s kýmsi přivítat nebo rozloučit, usuzovali na případné změny. A pak konečně přišel rok 1989. Dnes cítí, že je Radio Praha svobodné a ačkoliv se s nikým z redakce nesetkali, považují nás za svoji rodinu, za což děkujeme. Zároveň vyjadřují svůj pocit, že v České republice nemají lidé o krajany příliš velký zájem. Z Kanady nám hezký dopis poslali také manželé Kobližkovi a z Itálie paní Francesconi, pro kterou je poslech Radia Praha každodenní půlhodinou zaslouženého odpočinku, což respektuje celá rodina. Náš čas není bohužel nafukovací a tak se na množství dopisů nedostalo. Všem vám děkujeme a o vítězi soutěže Radia Praha vás budeme samozřejmě informovat.

 

jaroslav Červenkajaroslav Červenka V českém vydavatelství AudioStory vyšly poutavé lidské příběhy z pera Čechoameričana - lékaře a světoběžníka Jardy Červenky. Jak řekl Radiu Praha, zájem o genetiku ho v šedesátých letech přivedl do Ameriky, kde strávil dva roky na Minnesotské univerzitě. Poté se vrátil a po ruské invazi emigroval.

Jaroslav Červenka se do České republiky vrací každý rok. V Minnesotě byl jmenován řádným profesorem a publikoval na 120 vědeckých prací. V Čechách byl dvakrát poctěn medajlí Řehoře Mendela za práci na poli genetiky. Rád cestuje - žil například v Keni, Nigerii a Japonsku. A právě o lidech žijících v různých koutech světa jsou i jeho povídky, které ve vydavatelství AudioStory uslyší posluchači v podání jeho přítele herce Jana Třísky. Knihy Jaroslava Červenky jsou úspěšné i v Americe.

 

Nyní se podíváme do několika českých center, kde probíhají v těchto letních měsících zajímavé výstavy. V nizozemském Naardenu v Muzeu J.A. Komenského je až do 2. září otevřena retrospektivní výstava fotografa Jana Saudka. V německých Drážďanech se právě promítají videofilmy v českém jazyce - v pondělí to bude například Rozmarné léto od režiséra Jiřího Menzela. V Bruselu probíhá letní škola češtiny a v Haagu se veřejnosti představuje výběr 60 děl ze stálé kolekce obrazárny Pražského Hradu. V Kyjevě na mezinárodním festivalu romské hudby vystupuje i česká zpěvačka Ida Kellarová. Moskva bude na konci srpna dějištěm mezinárodních fotbalových utkání herců a známých osobností spojená s Českým dnem. Této akce se zúčastní i český fotbalový klub Amfora, jehož členy jsou známí herci a zpěváci. V Českém centru v New Yorku bude mj. uvedena retrospektiva filmů Jana Švankmajera i jeho nový film Otesánek. Ve Švédském Stockholmu právě probíhá Czech Press Photo - výstava vítězných fotografií tradiční novinářské soutěže a na ostrově Tjön v západním Švédsku výstava šperků přední české výtvarnice s příslovečným jménem Blanky Šperkové.

 

A když už jsme hovořili o Švédsku, rádi bychom vám představili manžele Alenu a Petra Novákovi. Oba jsou lékaři a ve Švédsku pracovali i za polárním kruhem.

Manželé Novákovi se do České republiky pravidelně vrací. Zúčastnili se zde také například Konference zahraničních Čechů a snaží se staré vlasti pomáhat.
Oba při našem rozhovoru narazili na obecný problém emigrantů, jejichž větší děti se chtějí učit česky a přitom nemají z čeho. Jak Novákovi uvedli, se svými dětmi hovořili česky.
U mikrofonu Radia Praha byli Alena a Petr Novákovi, krajané ze Švédska.

15-07-2001