Folklor - úvodní část

20-01-2002

Vážení posluchači, u naší pravidelné krajanské rubriky vás vítá Milena Štráfeldová. V té dnešní zahájíme nový cyklus, který Vás bude provázet po celý letošní rok. Jednou za měsíc Vám nabídneme pořad o folkloru, lidových tradicích a zvycích v Čechách a na Moravě.

A protože v lidové kultuře našich předků nikdy nechyběla muzika, hned na začátku si poslechněte tanec Vozembouch:

V novém cyklu pořadů budu do studia zvát hudebníky a zpěváky, folkloristy a znalce lidové kultury. Jedním z těch, kteří se folkloru věnoval celá desetiletí, byl i vynikající fotograf, kameraman a filmový režisér Karel Plicka. K jeho nejznámějším dílům patří například dokumentární film Zem spieva o slovenském lidovém umění a zvycích. Sám sesbíral asi 40 tisíc lidových písní a říkadel. V archivu Českého rozhlasu jsme našli i jeho zamyšlení z roku 1985:

"Časem si klademe otázku, čím vlastně lidová píseň podmaňuje a působí tak bezprostředně. V čem tkví tajemství, které dává jednoduché písni, a navíc ještě zpívané necvičeným hlasem, tolik síly a citové přesvědčivosti. Je to její pravdivost. Jako národ se rádi honosíme svojí muzikálností, kterou považujeme za náš specifický talent. Ale to už není tak docela pravda. Především se zapomnělo na lidovou píseň. Kdo si ji v mládí neosvojil, snad proto, že ji neslýchal, jako by ztratil kus svého domova, citovou příslušnost ke své vlasti, kterou právě lidová píseň tak bohatě rozněcuje."

V našem cyklu se budeme věnovat lidovým obyčejům, tradicím a zvykům v průběhu celého roku. Uslyšíte, jak naši předkové slavili masopust, konec zimy, dožínky i posvícení, jaká říkadla zněla v hospodářství, chybět nebudou samozřejmě ani písně milostné, svatební nebo třeba i vojenské verbuňky. A nejen písně; víte například, jaká je lidová pranostika právě na dnešek 20. ledna? - Naši předkové o svátku sv. Fabiána a Šebestiána říkali, že fabiánské zimy i cikáni se bojí, nebo že "Nezmrzne-li cikán do Fabiána a Šebestiána, potom už nezmrzne." A o lednovém počasí se v Čechách říkalo, že "Je-li teplo v lednu, samá bída ke dnu." Počátkem roku, od Tří králů až do masopustního fašanku, se na venkově i ve městech slavily zábavy a k těm samozřejmě patřila muzika.

Zahrajte mně, muzikanti,
dám vám pěťák,
jestli jsem ho nezapomněl
ve starých gaťách.

říkávalo se u muziky na Slovácku. A na Moravě se zase zpívalo:

Copak je to za veselí,
když jsou ještě kamna celý.
A my odtud nepudeme,
až ty kamna rozklučeme.

Mnoho takových říkadel posbíral už před půl druhým stoletím Karel Jaromír Erben ve své sbírce Prostonárodních českých písní. S uctivostí je věnoval Jeho Osvícenosti pánu, panu Janovi hraběti Harrachovi, císařsko královskému komořímu, rytíři řádu sv. Anny třetí třídy atakdále. Mezi těmito říkadly najdeme i trochu horrorový text rejdováka z Chodska:

Hejbejte se, kosti moje,
já mám doma ještě dvoje,
až ty jedny rozlámu,
hodím s nimi na slámu
a druhé si popadnu.

Rejdovák nechyběl při žádné pořádné muzice. Na Vysočině se při něm zpívalo

Rejdem, holka, rejdem,
dlouho domů nejdem,
vod pondělka do outerka,
bude brzo tejden.

Pořádná masopustní či posvícenská zábava trvala opravdu i několik dní a holky, a nejen ty na Vysočině, se na muziku těšily:

Mnoho lidových písní je právě o tanečnicích na venkovských zábavách. Vystrojit se na ni, nažehlit všechny rukávce, spodničky a mašle trvalo celé hodiny. V Erbenově sbírce je i říkanka ze Slezska:

Ty těšínské dívky,
velké parádnice,
místo do kostela,
dou si k muzice.

Pokud šlo ale o placení muzikantům, těšínské dívky, alespoň podle Erbena, po zábavě vyskakovaly z okna hospody. Na Plzeňsku měla děvčata s muzikou zase jinou svízel, zvlášť pokud se jim na venkovské tancovačce zapomněl jejich milý:

K poslední písničce ještě malou poznámku. Když jsem v rozhlasovém archivu vybírala nahrávky pro dnešní "muzikantský" díl našeho cyklu, zjistila jsem, že zdaleka nejvíc se o zábavách, tancovačkách, hospodách a muzikantech zpívalo právě na Plzeňsku a Chodsku. Bůhví proč... Dnešní rubriku uzavřeme stejně, jako jsme zahájili: slovy Karla Plicky. Tentokrát to bude jeho chvála masopustu, kterému se budeme věnovat zase za měsíc.

"Masopust držíme, nic se nehádáme.
Proč bysme se hádali, když jsme se tak setkali.
V dobrým jsme se sešli, v dobrým se rozejdem,
dřív než my se rozejdem, ještě sobě připijem."

20-01-2002