Krajané z východoruské Čity našli v jižních Čechách své příbuzné

29-11-2003

V dnešní krajanské rubrice se vrátíme k nedávné návštěvě prezidenta Václava Klause ve Spojených státech, kde se mimo jiné setkal i s českými krajany. Za krajany se vypravil i předseda Senátu Petr Pithart - tentokrát na Slovensko. A na závěr Vás čeká vyprávění Taťany Zelikové z ruské Čity, která se po desítkách let setkala se svými příbuznými v jihočeské Bechyni. Slovo má Milena Štráfeldová.

Minulý týden navštívil český prezident Václav Klaus Spojené státy a kromě jiného se zde také setkal s našimi krajany. Do Washingtonu jsem zavolala prezidentu společnosti Američtí přátelé České republiky Philu Kasikovi, aby mi o tomto setkání řekl více:

Václav Klaus v doprovodu Martina Palouše v USA, foto: ČTKVáclav Klaus v doprovodu Martina Palouše v USA, foto: ČTK "S prezidentem Klausem jsme se setkali v pátek 21. listopadu. Přišel do Masarykova parku ve Washingtonu a tam jsme spolu hovořili. U památníku vystoupil před více než stovkou lidí a mluvil o tom, jak důležité podle něj jsou česko americké vztahy a jak byly posíleny díky členství v NATO. Evropská unie nás ještě více propojí ekonomickými vazbami. Mluvili jsme o významu Masarykova pomníku jako symbolu českých, slovenských a amerických vztahů a prezident Klaus ocenil všechnu tu náročnou práci, která vedla k postavení pomníku."

Připomenu jen, že Masarykův pomník ve Washingtonu byl odhalen vloni v září a velkou zásluhu na tom měla právě společnost Amerických přátel České republiky. A co Masaryk podle Phila Kasika znamená pro dnešní Čechoameričany?

"Mnoho Američanů českého původu zná Masaryka velmi dobře. Někteří mladší lidé ho tak dobře neznají, a proto jsme symbolicky vytvořili tento památník, abychom Masaryka připomněli. Je zajímavé, že právě 21. listopadu vyšel v mezinárodním finančním listu nazvaném Investor´s Business Daily dlouhý článek o Masarykovi."

V příštím roce společnost Američtí přátelé České republiky zahájí například nový program nazvaný Mladí vůdcové. Tento program by měl do Spojených států přivést mladé Čechy s vůdčími schopnostmi z nejrůznějších oblastí, z obchodu, médií, školství, a umožnit jim pracovat v těchto odvětvích v USA. V New Yorku se také uskuteční slavnostní večer, na kterém si účastníci připomenou ty nejdůležitější mezníky naší současné historie - vstup Česka do Evropské unie a úspěšnou konferenci Severoatlantické aliance, která se vloni uskutečnila v Praze.

 

Vaše postavení se po vstupu České republiky a Slovenska do Evropské unie zlepší, přislíbil českým krajanům v pondělí večer v Bratislavě předseda Senátu Petr Pithart. Setkal se s nimi během své třídenní návštěvy Slovenské republiky. Dozvěděl se přitom, že i deset let od rozdělení společného státu mají Češi na Slovensku problémy při vyřizování českého občanství nebo s převodem starobních důchodů. Potíže jim dělá i příjem českého rozhlasu a televize. Nový zákon, který letos přijal český parlament, naopak umožní slovenským dětem ze smíšených česko - slovenských manželství získat obojí občanství.

Předseda Senátu Petr Pithart se slovenským prezidentem Rudolfem Schusterem, foto: ČTKPředseda Senátu Petr Pithart se slovenským prezidentem Rudolfem Schusterem, foto: ČTK O názor na postavení české menšiny ve Slovenské republice jsme požádali předsedkyni košické pobočky Českého spolku na Slovensku Dagmar Takáczovou. Budoucnost Čechů vidí vcelku optimisticky:

"Když si promítneme těch posledních deset let, tak od doby těsně po rozdělení státu, která byla pro nás jako českou komunitu na Slovensku dobou nesmírně nejistou, velmi stresující, kdy jsme v pravém slova smyslu nevěděli, co s námi bude, se hodně změnilo. Krátce po rozdělení státu s námi nikdo o dvojím občanství nechtěl ani mluvit, to byla úplně tabuizovaná otázka a nebyla politická vůle k řešení. Dnes téměř všechny skupiny obyvatel české národnosti ve Slovenské republice už uspokojuje několikrát novelizovaný zákon o státním občanství České republiky. Když se podíváme na to obrovské množství práce, kterou česká komunita na Slovensku udělala pro propagaci české kultury, České republiky, pro česko slovenskou vzájemnost, když se podíváme na to, jak se česká komunita integrovala do slovenské společnosti a jak otvírá všechno své konání směrem ke slovenské veřejnosti, tak můžu říct, že česká komunita na Slovensku má svědomí čisté a že udělala pro rozvoj česko slovenských vztahů skutečně velmi mnoho. Myslím si, že i současné politické garnitury dělají pro tento rozvoj hodně, ale přece si myslím, že přirozený vývoj tohoto vztahu je na obyčejných lidech. A jsem ráda, že hlavně v kulturní oblasti a v oblasti obyčejného lidského setkávání jsou vztahy stejně vřelé, jak byly předtím. My se o tom opakovaně přesvědčujeme. A doufám, že tento trend bude pokračovat a že nám ho nebudou brzdit žádná administrativní nebo jiná opatření nebo politická rozhodnutí. Konečně myslím, že ve společné Evropě by se tak dít nemělo."

 

Objevit rodiště svých předků a po desítkách let se v Čechách znovu shledat s příbuznými - to se letos na podzim podařilo paní Taťáně Zelikové a jejímu bratru Vladimírovi z Čity na ruském Dálném východě. V Čitě zůstal na konci 1. světové války spolu s několika dalšími československými legionáři dědeček paní Zelikové. Dodnes tu žije asi čtyřicet lidí českého původu. I když už nehovoří česky, snaží se uchovat si alespoň některé tradice. Mají dokonce krajanský spolek s poetickým názvem Nězabudka, tedy Pomněnka. Tuto krajanskou komunitu nedávno objevili pracovníci našeho zastupitelského úřadu a letos dostala paní Zeliková pozvání na Týden zahraničních Čechů. Cesty do Prahy využila k tomu, aby ve zdejších archívech pátrala po svých předcích. A skutečně je našla: v jihočeské Bechyni.

"Našli jsme adresu, která byla uvedena v roce 1917. Ten dům dosud stojí a ve městě je památník všech, kdo odešli do 1. světové války. A mezi nimi je i jméno našeho dědečka. U všech ostatních je datum úmrtí a u něj je napsáno - pohřešovaný."

Místní lidé sourozence Zelikovy přijali velmi hezky, doprovodili je na zdejší hřbitov a pak se Taťána Zeliková setkala i s příbuznými.

"Naše rodina se jmenovala Šerých a to jméno už v obci není. Ale jeden pán nás velmi ochotně doprovodil ke starším lidem, kteří tam žijí. A jedna babička si vzpomněla, že pan Šerý žil v jejím domě. A v dalším domě nám majitel řekl, že jeho babička se jmenovala Šerá. Zavzpomínali jsme na všechny příbuzné, o kterých nám dědeček vyprávěl, a ukázalo se, že jsme všichni rodina."

Taťána a Vladimír Zelikovi si tak z Česka zpět do Čity odvezli nejen řadu fotografií z rodiště svého dědečka, ale i nové rodinné vazby k lidem, o kterých před týdnem ještě neměli ani tušení. Myslím, že toto setkání byl jeden z nejhezčích okamžiků letošního Týdne zahraničních Čechů.

29-11-2003