Neznámý známý cestovatel Josef Kořenský

Ve své době byl slavným cestovatelem, na jehož počest se pořádaly lampiónové průvody a křtily se po něm lázeňské prameny. Projel celý svět, napsal kolem padesáti knih a několik set článků, uspořádal stovky přednášek. Dnes ale Josefa Kořenského nezná téměř nikdo. Představí Vám ho Milena Štráfeldová v repríze rubriky Češi v zahraničí:

"O čem snil jsem jako v pohádce, když mysl ponořovala se v líčení lidí a přírody na tajemném východě, to vše počalo se vyjevovati v úžasné skutečnosti, jakmile koráb Čína veplul z rána dne 29. září 1893 do zálivu Tokijského..."

napsal Josef Kořenský ve svých Cestách po světě. Tentokrát o své zřejmě nejoblíbenější zemi - Žaponsku.

"Josef Kořenský, 1847 - 1938, byl svým povoláním učitel a později ředitel Dívčí školy na Smíchově, v ulici, která se dnes jmenuje po něm Kořenského,"

shrnuje základní údaje o Kořenském historik Jan Martínek, autor studií o českých cestovatelích, kteří objeli celý svět. Kořenský pocházel z rolnického rodu v Sušné u Nových Benátek. Rodina se ale záhy přestěhovala do Mladé Boleslavi, kde Josef vystudoval reálku. V Praze pak absolvoval učitelský ústav a už v té době se stal pomocníkem profesora Friče, správce přírodovědných sbírek Národního muzea.

"Stýkal se se společností kolem Vojty Náprstka,"

doplňuje Ivana Horáková ze Státní vědecké knihovny v Plzni, kde byla v tomto roce v rámci Smetanovských dnů uspořádána vědecká konference o českých cestovatelích, a také výstava jejich knih a památek z cest. V domě U Halánků Kořenský získal také inspiraci pro vlastní výpravy. Na tu první se vydal v roce v r. 1878 a projel Německo, Francii a Anglii. V následujících letech se dostal na Balkán, do Turecka, a také na Sibiř, Kavkaz, Ural a do východní Asie. Podle historika Jana Martínka si mohl Kořenský svou cestovatelskou zálibu dovolit i díky svému životnímu stylu:

"Jako starý mládenec neměl starost o rodinu, měl dostatek finančních prostředků a rád se vydával na cesty. Napřed po Evropě, procestoval například Skandinávii v době, kdy to bylo ještě poměrně vzácné, a potom i po celém světě. V roce 1893 - 94 spolu s přítelem statkářem Karlem Řezníčkem z Jičínska absolvoval cestu přes Spojené státy, navštívil například Chicago, Japonsko i východní Indii. Podruhé potom v letech 1900 - 1902 procestoval opět Asii, pak Austrálii, Nový Zéland, ostrovy v Oceánii, opět milované Žaponsko, jak psal, a napříč celou Sibiří zpátky do Evropy."

/Horáková/ "Nejvzdálenější cestou a nejsložitěji poznatelnou byla určitě Čína a Japonsko. Tam ten charakter byl spíš sběratelský, a pokud se tam někdo vypravil, měl potíže proniknout do té společnosti. Ona svým způsobem opravdu byla uzavřená. Nebyla tak otevřená jako místa, kudy prošli třeba angličtí nebo francouzští cestovatelé. To je z toho patrné."

/Martínek/ "Jeho Japonsko zaujalo řekněme jako exotická země. Země málo známá, o které se dalo referovat. Kořenského záležitosti ale byly poměrně velmi rychle překryty dalšími, ať to byl novinář a spisovatel Joe Hloucha, nebo potom ve 20. letech první česká samostatná žena cestovatelka Barbora Eliášová."

Podle Ivany Horákové patřil Josef Kořenský ve své době k nejznámějším a také nejvšestrannějším českým cestovatelům:

"Byl opravdu badatelem širokého rozsahu. Věnoval se sbírkotvorné činnosti, posílal velké kolekce do Prahy do Národního muzea i do Náprstkova muzea. Zabýval se florou, faunou, geologickými záležitostmi, podnebím, obyvatelstvem a velice vtipně tyto věci glosoval."

O svých cestách Kořenský hodně psal, a to jak články, tak celé knihy. Na konci 19. století například vydal třísvazkový cestopis s názvem Cesta kolem světa. Šlo o první dílo svého druhu v Česku, s více 1400 stránkami a 600 obrázky a mapkami.

/Martínek/ "Ze svých cest napsal obrovské množství knih. Jednak tedy z obou cest kolem světa velké cestopisy, pak je ještě několikrát vydal v jiném zpracování na osm, dvanáct a více svazků. A vždy pokud možno s dodatkem - pro naši školní mládež."

Všude se také zmiňoval o českých stopách a slavných českých krajanech, s nimiž se setkal. Popisoval ale i humorné situace, které ho na cestách potkávaly. Jednu z nich, z cesty do Švédska, kde figuruje Kořenského přítel Štolba, zmiňuje Ivana Horáková:

"Tito dva cestovatelé navštívili švédskou restauraci. Měli hlad a ten druhý cestovatel říká: já to objednám. A objednával u servírky. Ta přišla, usmála se na ně a on volal: Frökken, Frökken. To bylo slečno, slečno. A Kořenský, kterému to připomínalo v různých jazycích slovo žába, se smál a byl zvědavý, co mu přinesou. A ten druhý nonšalantně ukázal do jídelního lístku, a ejhle, objevil se dezert. Potom se objevil salát a Kořenský říkal, to je na hlad málo. A tys říkal, že umíš švédsky! A cestovatel zavolal znovu servírku, vzal tužku, nakreslil pěkné české prasátko, s kulatým kudrnatým ocáskem, a ona konečně přinesla talíř šunky."

Kořenský psal, publikoval i přednášel do vysokého věku. Pravidelně se stýkal s českými cestovateli, byl členem různých společností, kam přicházeli například i Tomáš G. Masaryk nebo Antonín Dvořák.

"A všichni v těch dobových publikacích i listech na něj vzpomínají jako na ohromného a lidského člověka, i když byl až do smrti zarytý starý mládenec a stravoval se jenom po hostincích. Zachoval si do vysokého věku, téměř do devadesáti let, přehled o situaci, byl zván na všechny možné spolky, stolní společnosti, setkání Svatoboru, kde působil. Ještě v osmdesáti letech, když v lázních slavil narozeniny, mu byl na počest vypraven lampiónový průvod a byl oslavován. A on mával z okna a volal: za deset let nashledanou."

Svůj slib tehdy Kořenský splnil, oslavil i devadesátku, krátce nato však zemřel.

Dnes jeho knihy upadly téměř do zapomenutí. Ivana Horáková při přípravě výstavy Plzni zjistila, že si je třeba celá desetiletí nikdo nepůjčil. Věří ale, že by své čtenáře znovu našly:

"Myslím, že Kořenského věci, kdyby vyšly v nové úpravě, třeba v takové sešitové, jako byla kdysi edice Karavana, která přiblížila taky tyto cestovatele jako Čeňka Paclta a Vráze, tak by je možná mladí lidé četli."