Prezident Klaus se v Paříži setkal s českými krajany

Prezident Václav Klaus s francouzským premiérem Jeanem Pierrem Raffarinem, foto: ČTK

Setkání prezidenta Václava Klause s krajany ve Francii a nedávná konference Společnosti pro vědy a umění v americkém Cedar Rapids - taková jsou témata následující krajanské rubriky. I tentokrát ji připravila Milena Štráfeldová:

Počátkem tohoto týdne navštívil prezident Václav Klaus Paříž a kromě jednání s nejvyššími francouzskými představiteli, prezidentem Jacquesem Chiracem, premiérem Jeanem-Pierre Raffarinem a předsedy obou komor francouzského parlamentu měl v plánu i setkání s českými krajany žijícími ve Francii. Došlo k němu v úterý v podvečer na českém velvyslanectví. O jeho průběhu mi více řekl náš tamní velvyslanec Petr Janyška:

Prezident Václav Klaus s francouzským premiérem Jeanem Pierrem Raffarinem,  foto: ČTK
"Protože ambasáda udržuje už několik let velmi úzké kontakty s krajanskou obcí, bylo součástí programu prezidenta i setkání s krajany na ambasádě. Přišlo několik desítek lidí, přestože už bylo po 14. červenci, což ve Francii tradičně znamená, že všichni odjedou na prázdniny. Atmosféra setkání byla velice příjemná, velice vřelá, pan prezident podepisoval své fotografie, pohovořil s krajany. Viděl, že ve Francii máme stále desítky lidí, kteří jsou českého původu, nebo jsou vzhledem ke své profesi, svému zájmu o českou historii či politiku vázáni na Českou republiku. Všichni tito lidé tady mají výrazná postavení ve francouzské společnosti a jsou to oni, kteří vytvářejí image České republiky ve Francii. Jsou to lidé vesměs vynikajících kvalit, lidé, kteří udělali mnoho, ať už jde o pana Erismanna, který napsal několik knih o české hudbě, monografie o Martinů, Dvořákovi, Janáčkovi, paní DuCreux, která je historičkou. Měli jsme tady celou řadu lidí, se kterými vloni česká ambasáda v Paříži uspořádala veliké dvoudenní mezinárodní kolokvium o T. G. Masarykovi. Bylo to snad největší kolokvium o Masarykovi konané v zahraničí. Měli jsme tady autora prvního francouzského životopisu o TGM a tak dále."

Jak dále řekl český velvyslanec v Paříži Petr Janyška, Češi, kteří v různých exilových vlnách odcházeli do Francie, se vždy velmi rychle v tamním prostředí asimilovali. Jejich děti dnes už často ani nehovoří česky. Přesto zde dosud pracují i některá krajanská sdružení:

"Český a předtím Československý Sokol tady má velmi dlouhou tradici. Existuje od konce 19. století, mají stále tzv. Sokolskou louku na Marně, to už je dnes součást pařížské aglomerace. Tam mají budovu a pamětní knihu, kde jsou velmi krásné a dojemné texty. Já se s těmi lidmi setkávám velmi často, protože oni jsou těmi, kdo tady nesli prapor češství a české státnosti v době, kdy se československý komunistický stát o to vůbec nezajímal. Oni například na vlastní náklady dali dohromady československý vojenský hřbitov blízko Arrasu na severu Francie, oni tady vytvářeli dobrý obraz Čechů v době, kdy pro Francouze Češi byli ti komunisté za železnou oponou. A oni jsou tak milí, že pomáhají ambasádě, aby nás, Českou republiku a české úřady bylo tady co nejvíc vidět a slyšet."


Logo časopisu Český dialog
Koncem června proběhla ve Spojených státech konference největší tamní krajanské organizace - Společnosti pro vědy a umění. Zúčastnila se jí i šéfredaktorka Českého dialogu Eva Střížovská. Požádala jsem ji proto o více informací o tomto setkání:

"Proběhlo ve dnech 24. až 30. června v zajímavém menším americkém městě, které se jmenuje Cedar Rapids v Iowě, v zemědělském státě, kde nejvíce pěstují kukuřici. Ta krajina je trošku podobná Česku, takže tam přicházelo hodně Čechů."

Jak se vlastně Češi do okolí Cedar Rapids dostávali? Ve kterých letech a jak tam žili?

"Začínalo to v polovině 19. století, čili v době, kdy tam ještě žili Indiáni. A je zajímavé, že sem přicházeli lidé velice vzdělaní, narozdíl od jiných států Ameriky, kam přicházeli většinou třeba z chudé Moravy lidé, kteří prodali poslední majetek, aby měli na přepravu lodí. Do Iowy tedy přicházeli vzdělaní lidé, například učitelé. Založili tam mnoho českých spolků. Starosta, který měl krásnou uvítací řeč pro účastníky konference, zdůraznil, že Češi byli hlavně těmi, kdo podporovali kulturu a také podnikání."

Cedar Rapids posluchačům Radia Praha, zejména mezi krajany, není samozřejmě neznámé, protože v současné době tam už zhruba osmým rokem působí muzeum české a slovenské krajanské menšiny. Co všechno je vlastně v tomto muzeu soustředěno?

"Mne velice zaujalo, že to není muzeum jenom vzpomínkové, že nepřipomíná jenom české dějiny a dobu, kdy před zhruba sto padesáti lety Češi do Ameriky přicházeli, ale že tam je průřez českými dějinami až do současnosti. A stále přibývají nové exponáty. Jsou tam například výstavy současných výtvarníků a to se mi velice líbilo. To muzeum je dosti velké a velice dobře organizované."

Asi je třeba zdůraznit, že to není jen české, ale i slovenské muzeum. Na jeho otevření se v roce 1995 zúčastnili jak tehdejší americký prezident Bill Clinton, tak prezident Havel a slovenský prezident Kováč. A teď k SVU: Co bylo hlavním tématem letošního setkání Společnosti pro vědy umění?

"Letošní téma znělo Češi a Slováci v Severní Americe, což samozřejmě zahrnuje nejen Spojené státy, ale i Kanadu. Bylo tam 32 panelů a 160 přednášek. Mně to bylo moc líto, o co všechno jsem přišla, protože jsem mohla být jenom na jedné přednášce z osmi panelů, které probíhaly současně. Ten záběr byl velice široký, jako to bývá na všech konferencích SVU. Mluvilo se o muzice, o literatuře, o historii, například o dějinách v jednotlivých místech Ameriky, kam Češi přicházeli, a také o vědě a technice. Byl to velice široký záběr."

Otevření muzea za účasti našeho prezidenta Václava Havla,  slovenského prezidenta Kováče a Billa Clintona
Mluvilo se tam česky nebo anglicky? Jaký byl jednací jazyk letošního setkání?

"Jednacím jazykem byla agličtina. Čeština se bohužel hodně vytratila, protože Češi jsou tam už několik generací. U muzea je středisko, kde se snaží češtinu udržovat, vyučovat, ale zájemců už bohužel není moc."

Byly tam přesto alespoň nějaké české přednášky, jako tomu bylo třeba vloni v Plzni?

"Ano, byla tam jedna česká přednáška. Měl ji pan docent Ivo Barteček z Olomouce. Pojednávala o Češích v Jižní Americe, na to je on specialista. A na rozdíl ode mne panu docentu Bartečkovi dovolili mluvit česky. Já jsem měla trošku handicap, protože moje angličtina není perfektní. Nakonec jsem to ale nějak zvládla."

O čem jste mluvila Vy? O Českém dialogu?

"Měla jsem přednášku na téma Češi a Slováci v Severní Americe viděni očima nás z druhé strany oceánu."

Jak Vaši přednášku přijali? Co jste jim vlastně říkala o tom, jak my vidíme naše krajany v Americe?

"Jednak jsem tam zúročila svoje zkušenosti za třináct let práce s Českým dialogem, a jednak jsem udělala anketu mezi dopisovateli, mezi žurnalisty a různými profesemi v naší republice. Ta anketa byla velice zajímavá, bylo tam i dost negativních názorů na Američany českého původu, většinou ale byly spíše pozitivní. Myslím, že ta přednáška měla docela slušný úspěch, v tom smyslu, že o ni byl zájem, to téma zaujalo."

A které z těch ostatních přednášek se Vám nejvíc líbily?

"Zaujala mne třeba paní Hasalová - White, která přednášela o Češích v Metropolitní opeře. Pak mne zaujal doktor Kabeš, který měl velice zajímavou přednášku na téma studená válka. Zajímavý byl také panel o ženách, kde přednášela například senátorka Jaroslava Moserová na téma ženy v obnovených demokraciích."

Tím se dostáváme k tomu, kdo z významných osobností se letošního setkání SVU zúčastnil?

Rozhodně tedy naši diplomaté, to znamená velvyslanec Palouš, samozřejmě prezident SVU nezdolný Míla Rechcígl, bez něhož by to nešlo tak, jak to krásně jde. Zajímavou osobností byl třeba John Rocarek, který má zásluhu na tom, že sehnal více než tři miliony dolarů na výstavbu Českého muzea. A nyní koupil pekárnu v české vesničce v Cedar Rapids, má pět pekařů, kteří pečou české buchty, koláče, vánočky a také vaří guláš."

Jaké byly doprovodné akce letošního setkání SVU?

"Měli jsme krásné výlety do okolí, byli jsme v různých českých kostelích, na krásně upravených českých hřbitovech, několikrát jsme samozřejmě byli v Českém muzeu, v české vesničce. Tam je několik prodejen českého zboží, jsou tam dvě české restaurace. Velice krásný a zajímavý byl také výlet do Dvořákova působiště ve Spillville, kde je jeho malé muzeum. Tam Dvořák se svou rodinou pobýval přesně před sto deseti lety, složil tam symfonii Z Nového světa, Humoresku a Americký kvartet. Je tam jeho památník a je tam i krásná atmosféra, je to krásné malé městečko a věřím, že pro něj bylo velice inspirativní."

Na závěr se ještě vraťme k SVU. Kde se bude konat příští setkání? Bude to znovu v České republice?

"Ano, v posledních letech se to tradičně střídá, příští setkání bude v Olomouci."

Jednalo se tam i o tom, že jedno z příštích setkání by se mělo odehrát na Slovensku?

"Ano, ale zatím jen předběžně."


A rozhovorem s šéfredaktorkou Českých listů Evou Střížovskou o konferenci Společnosti pro vědy a umění v Cedar Rapids končí dnešní krajanská rubrika i celé naše vysílání. Najdete je nejen na krátkých vlnách v obvyklých časech, ale i na internetu, na adrese www.radio.cz.