Rozhlasové pořady pro českou menšinu ve Vídni připravují i studenti

31-01-2004

V dnešní krajanské rubrice Vás Milena Štráfeldová pozve do Vídně. Studenti gymnázia J. A. Komenského se tam totiž podílejí na rozhlasovém vysílání pro českou menšinu. Aktivní je i vídeňský Sokol, který si v rakouském hlavním městě nedávno postavil novou, moderní tělocvičnu.

Vítám Vás opět po týdnu u poslechu naší krajanské rubriky. Čechům žijícím ve Vídni jsme se věnovali už několikrát - dnes se dozvíte o vysílání, které pro české krajany připravuje rozhlasová stanice ORF. Od ledna loňského roku si mohli na středních vlnách poslechnout program rádia "Comenius Junior". Na jeho přípravě spolupracovali i studenti českého gymnázia při Škole Jana Ámose Komenského ve Vídni. Melanie Hovorkové z Komenského gymnázia jsem se zeptala, co tedy české rozhlasové vysílání ve Vídni svým posluchačům nabízí:

"Je to pořad pro českou menšinu ve Vídni. Na střední vlně 1476 jsou třikrát týdně české pořady.

Co je jejich náplní?

Rádio pro dospělé, nazvané Radio Dráťák, se zabývá tématy, týkajícími se české menšiny ve Vídni. Do studia zveme hosty z různých spolků, hovoříme také o aktuálních tématech, například o vstupu České republiky do Evropské unie. Další pořad je připravován naší mládeží. Pořad se jmenuje Zvídavý mikrofon a mládež v něm diskutuje o všem možném. Nedávno měli téma, jak se školáci zadluží díky mobilním telefonům, nebo o komunálních volbách pro šestnáctileté. A mládež si pouští i aktuální českou hitparádu.

Ty pořady si připravují sami, nebo jim s tím pomáhá starší redaktor?

Témata si školáci vybírají sami. Je to pátá až osmá třída gymnázia, patnáct až osmnáct let. A pořady připravují v rámci školy.

Jak se naučili pracovat s rozhlasovými technologiemi? Kdo jim v tom pomohl?

ORF jim dal možnost se to naučit ve škole, máme tady technické prostředky.

Znamená to, že vy tam máte i nějaké malé rozhlasové studio?

Ještě ne, máme tady jenom aparát na nabírání, aby mohli dělat rozhovory s učitelkami nebo s hosty. Mohou také stříhat pořady. Na celkové vysílání ale jdou potom do ORF.

Jaký má vysílání ohlas mezi českou menšinou ve Vídni?

Ohlas je velmi dobrý, protože se zabýváme českou menšinou. Máme možnost si všechny naše pořady také přečíst i poslechnout na internetové stránce.

Vysíláte je v češtině, němčině nebo kombinovaně?

Mládež vysílá kombinovaně, v obou jazycích, německy i česky. Pořady pro dospělé jsou v jazyce menšiny.

Zvete si do studia i hosty z Čech?

Ještě jsme neměli příležitost, ale doufám, že budeme mít."

České vysílání rakouského rozhlasu ORF najdete na internetu na adrese http://volksgruppen.orf.at.

 

Český velvyslanec ve Vídni a nyní i prezident světového PEN klubu Jiří Gruša věnoval v polovině ledna vídeňské hlavní knihovně na tři stovky knih českých autorů. Jak sám řekl, jedná se o moderní beletrii, vesměs novinky české literatury. Ty ve vídeňské knihovně dosud chyběly. Nákup literatury financovalo české ministerstvo zahraničí. České knihy čtou v Rakousku nejen studenti bohemistiky, ale také lidé se vztahem k Česku, poznamenal Jiří Gruša. Ve Vídni je podle jeho odhadu kolem dvaceti tisíc lidí, kteří se hlásí k českému původu a doma stále ještě mluví česky. Diplomat a spisovatel Gruša by však uvítal i vydávání většího množství překladů z české literatury, která by si tak mohla najít více čtenářů i mezi rodilými Rakušany.

 

Moderní budova s veškerým zázemím, tak vypadá nová tělocvična, kterou v roce 2000 dostavěla ve Vídni zdejší Sokolská župa. Vznikla na místě staré sokolovny, na pozemku, který ještě za první republiky pro vídeňský Sokol zakoupila Československá obec sokolská. Novou tělocvičnu má k dispozici 10. jednota, setkávají se tu však Sokolové z celé Vídně. Těch je podle Jiřího Nováčka z vedení vídeňské Sokolské župy zhruba sedm set. A co všechno tělocvična nabízí?

"Nabízí vlastně všechny možnosti sportu i tělocviku. Je tu nářadí, zařízení pro míčové hry, pro aerobik i pro volné sporty. Máme ještě společenskou místnost, do které se vejde devadesát devět osob, na různé zábavy, zasedání a společenské události."

Tělocvična je využívána denně, často i v dopoledních hodinách. A nejenom ke sportování:

Sokol v Rakousku má trochu jiné poslání, nežli ho má v Čechách. Nám slouží pro sport, ale také pro udržení národní identity. Ta je teď myslím důležitější, než co jiného."

V tělocvičně se tak pořádají i krajanské plesy, přednášky či diskusní pořady. Přes svou aktivitu má ovšem vídeňský Sokol problémy s věkem svých členů:

"Věkový průměr je bohužel neutěšená otázka, jsme dosti přestárlí. Je to dáno tím, že v roce 1945 odešla střední generace, která nám dnes chybí, a ti kteří zůstali, jsou přestárlí. A mladí nedorostli."

Vídeňský Sokol řeší nedostatek svých členů tím, že přijímá i rodilé Rakušany nebo příslušníky jiných národností, ti ale nemají hlasovací právo. A jak je to s jeho spoluprací se Sokolem v Česku?

"My spolupracujeme s Českou obcí sokolskou, naši funkcionáři a náčelnictvo spolupracují s náčelnictvem ČOS a využívají jejich nabídky na kurzy, školení a tak dále. A máme také úzké styky mezi sebou, vytvořili jsme si Zahraniční obec sokolskou, ve které jsou organizovaní Švýcaři, Francouzi, Rakousko, Mnichov a Stockholm."

Zahraniční Sokolové se scházejí každoročně v rakouském Oetzu, kde v roce 1884 zahynul zakladatel sokolského hnutí Miroslav Tyrš. Připomíná ho tu pamětní deska, kterou v Oetzu v roce 1962 nechala umístit Americká obec sokolská. Sokolové, a nejen oni, se sem o svatodušních svátcích sjíždějí od roku 1974. Pořádají se tu volejbalové a nohejbalové turnaje, běh kolem jezera, ale například i folklorní vystoupení nebo sympozium o Tyršovi a sokolském hnutí. Setkávají se tu členové Sokola nejen z evropských zemí, ale i z Kanady, Spojených států nebo Austrálie.

 

Exilový evangelický teolog Jan Milič Lochman, foto: ČTKExilový evangelický teolog Jan Milič Lochman, foto: ČTK A na závěr se ještě alespoň krátce musím zmínit o nedávném úmrtí významného exilového protestantského teologa Jana Miliče Lochmana. Jednaosmdesátiletý rodák z Nového Města nad Metují zemřel ve švýcarské Basileji 22. ledna. Do exilu odešel v roce 1968, studoval a později i vyučoval na basilejské univerzitě a zde se také v 80. letech stal jejím rektorem. Patřil k nejvýznamnějším osobnostem ekumenického hnutí. Působil ve vedení Světové rady církví a Světového reformovaného svazu; jako profesor byl zván k hostování na protestantských i katolických univerzitách a seminářích čtyř světadílů. Pražská Karlova univerzita mu již v roce 1992 udělila čestný doktorát a v roce 1998 obdržel Masarykův řád.

31-01-2004