V Chorvatsku se mezi krajany dochovaly neznámé české písně

20-08-2005

Tři zpěvníky českých lidových písní posbíral mezi našimi krajany v Chorvatsku pedagog a muzikolog Miroslav Císař. Některé z nich jsou už v Čechách zcela neznámé.

V Daruvaru i okolních českých vesnicích na severovýchodě Chorvatska žije kolem pěti tisíc lidí, kteří se dosud hlásí k českému původu. Jejich předkové sem přicházeli už od konce 18. století, tehdy zde také vznikla první česká obec Ivanovo Selo. Generace Čechů si tu kromě mateřštiny předávají i české a moravské písničky. A právě za nimi se na Daruvarsko vypravil i sběratel lidových písní Miroslav Císař. Poprvé se s nimi v Chorvatsku seznámil už před dvaceti lety, kdy pro zdejší folklorní soubory psal k písním hudební doprovody:

"V těch folklorních souborech byly malé instrumentální skupiny nejrůznějšího typu, tak chtěly tu muziku jak se říká naživo."

Ke sběru písní se ale Miroslav Císař rozhodl až při tradičních českých dožínkách v Ivanově Sele. Inspirovala ho k tomu skupina starých žen, které na alegorickém voze mlátily cepy obilí.

"Říkal jsem si, že když tohle všechno zachovaly, jsou určitě pamětnice. Ty by měly znát taky písničky."

Samotný sběr lidových písní ale zdržela válka v bývalé Jugoslávii.

"Teprve po válce došlo k tomu, že jsme ty písničky začali zaznamenávat. V daruvarském rozhlase a v krajanském časopise Jednota, který tam vychází, jsme vyzvali lidi, aby zapátrali v paměti, popřípadě někde na půdě nebo v nějaké staré almaře nebo v truhle, a našli zpěvníky, což si tam lidé určitě zaznamenávali. A to se skutečně podařilo. Přihlásili se lidé, kteří byli pamětníky starých melodií, a nějaké písemné materiály jsme od nich také dostali. Pak jsem ty pamětníky objížděl s magnetofonem a písničky jsem zaznamenával."

Miroslav Císař spolu s místními muzikanty zapsal na Daruvarsku přes sto šedesát českých písní. Písničky, které jsou dobře známé i v Česku a jsou uvedeny v jiných sbírkách lidových písní, například u Erbena, přitom pominuli.

"Soustředili jsme se na písničky, které u nás nejsou tolik známé. Některé jsou naprosto neznámé."

A jednu z těch málo známých, písničku Hvězdičky, hvězdičky v podání Ljerky Voborské z Daruvaru, si teď můžeme poslechnout. Doprovází ji dechová hudba Valanka z Dobrušky.

Většina písniček, které Miroslav Císař ve své sbírce zaznamenal, pochází z jižních Čech a Chodska nebo z okolí Prahy. Jen několik málo je z Moravy.

"To je zajímavé proto, že když tam před dvěma sty lety naši krajané přišli, tak tam z Moravy přišlo zrovna tolik lidí jako z českého regionu. To byly hlavně východní Čechy, střední Čechy, západní Čechy, Chodsko a jižní Čechy. Ale zrovna tolik písniček přišlo z Olomoucka, z Brněnska a ze Znojemska. Ale s těmi moravskými písničkami jsme se tam skutečně nesetkali."

Miroslav Císař zato na Daruvarsku našel například koledy, které jsou v Čechách už zcela neznámé. Jiné písně v sobě zachovaly češtinu, jak si ji s sebou do Chorvatska odnesli Češi před půl druhým stoletím. A určitou raritou na cédéčku, které Miroslav Císař z českých písniček vydal, je pochod z 1. světové války, který si zpívali čeští vojáci v rakouské armádě. Písně, které na Daruvarsku zachytil, zná podle něj už ale jen ta nejstarší generace našich krajanů. Výjimečně si je zazpívají ještě dnešní padesátníci, mladí lidé se s nimi ale setkají už jen ve folklorních souborech.

"Ale v těch folklorních souborech je zaznamenávají díky našim záznamům, protože choreografky, které tam od nás jezdí, využívají tento materiál jako hudební podklad k tomu, aby ty své choreografie postavily."

České písně se podle Miroslava Císaře zachovaly i jinde na Balkáně, například v Srbsku nebo v Černé Hoře. Chorvatsko a především okolí Daruvaru jsou ale přeci jen nejbohatší.

 

Účastníci kurzuÚčastníci kurzu Z chorvatského Záhřebu přijela v srpnu do východočeské Dobrušky Ivana Jamnická. Absolventka češtiny a chorvatštiny na tamní univerzitě se tu spolu s šesti desítkami našich krajanů účastnila měsíčního kurzu češtiny. I v Záhřebu totiž žije početná česká komunita. Krajanský život se podle Ivany Jamnické soustředí hlavně kolem jejich spolkového domu.

"Máme tam docela velkou Českou besedu, kolem tisíce členů. Nejsou to ale jen Záhřebani, jsou tam i lidé, kteří přijeli z Čech, v Záhřebu se oženili, nebo přišli z jiných oblastí Chorvatska, například z Daruvarska."

Už máte rekonstruovaný Národní dům?

"Pořád je ještě v rekonstrukci, první patro už je ale opravené."

Jaké tam máte programy?

"Různé, já jsem se například hrála divadlo, zpívala jsem a tancovala. To všechno ráda dělám."

Fungují tam tedy kroužky pro krajany?

Účastníci kurzuÚčastníci kurzu "Ano, je tam taneční kroužek, pěvecký, divadelní kroužek, je tam sekce přátel, která pomáhá starým a nemocným, literární sekce, funguje tam knihovna a archiv."

Jak vy sama využijete češtinu a kurz v Dobrušce?

"V Dobrušce se mi moc líbí a jsem vděčná, že jsem dostala tu možnost, i když nejsem krajanka jako ostatní. Já nemám český původ. Na fakultě jsme nemohli tolik mluvit, ve skupině nás tam bylo kolem třiceti. A právě v Dobrušce jsem tu možnost dostala."

Vy budete češtinu učit?

"Ano, snažím se o to, někde v Záhřebu v jazykové škole. Doufám, že to místo dostanu."

Je zájem o výuku češtiny i mezi Chorvaty?

"Ano, je tam hodně velký zájem. V Záhřebu se každý rok zapíše na češtinu nějakých třicet studentů."

To jsou lidé, kteří pracují v cestovním ruchu, nebo co je vlastně vede ke studiu češtiny?

"Vedou je k tomu různé důvody. Někdo byl například jako student v Praze a zalíbilo se mu tam, někdo má český původ, anebo mají o češtinu zájem jako turističtí průvodci."

 

20-08-2005