Za propagaci Česka ve světě ocenil ministr Svoboda i českou galeristku v Německu a argentinskou komenioložku

20-05-2006

Při nedávném předávání prestižních cen Gratias agit za šíření dobrého jména České republiky v zahraničí si těžkou křišťálovou kouli z Černínského paláce v Praze odnesly i Eliška Stölting, zakladatelka německé Glasgalerie Hittfeld, a komenioložka a překladatelka Helena Voldanová z Argentiny. Osobnost obou Češek, které se významně zasloužily o propagaci české kultury ve světě, přiblíží Milena Štráfeldová

Cena Gratias AgitCena Gratias Agit Ceny Gratias agit se letos udílely 4. května. Mezi oceněnými zaznělo i jméno majitelky Glasgalerie Hittfeld u Hamburku, která se už téměř dvacet let soustředí na prodej českého uměleckého skla:

"Galerie organizuje výstavy českých sklářů, představuje mladé sklářské talenty a české moderní sklo na mezinárodních akcích. Je příkladem nezištné služby českému modernímu sklářskému umění. Cenu převezme zakladatelka a majitelka galerie Eliška Stölting."

Eliška Stölting přišla do Německa v r. 1974. Měla v té době za sebou studium na českých sklářských učilištích:

"Já jsem chodila v letech 1958 až 62 do sklářské školy v Železném Brodě. V té době tam byl ředitelem prof. Libenský. Pak jsem dva roky pracovala v Novém Boru, tenkrát to byl myslím Skloexport, a pak jsem studovala výtvarnou výchovu na Karlově univerzitě. Když jsem přišla do Německa, kam jsem se vdala, přemýšlela jsem, co s tím vším, co jsem se naučila, si mohu počít. A protože jsem si říkala: sklo je tvůj život, k tomu patříš, to umíš, tak jsem otevřela galerii. Je kousek od Hamburku, dva kilometry před Hamburkem, s objekty těch nejlepších výtvarníků, kteří tady byli. A musím říct, že jsem jim dodneška vděčná za to, že mi věřili a že mi své objekty svěřili. A protože jsem přesvědčená o tom, že kvalita je hrozně důležitá a že se člověk zákazníkovi nesmí podbízet, hlavně co se týče skla, protože sklo je velice líbivé, tak jsem dělala první poslední, aby se české sklo dostalo do povědomí široké veřejnosti. A za těch osmnáct let se to myslím stalo,"

Eliška Stölting při udílení cen Gratias AgitEliška Stölting při udílení cen Gratias Agit řekla mi po slavnostním udílení cen Eliška Stölting. V Glasgalerie Hittfeld od jejího vzniku v r. 1988 vystavovali snad všichni přední čeští umělečtí skláři od prof. Stanislava Libenského a jeho ženy Jaroslavy Brychtové, přes Vladimíra Kopeckého, Jana Fišara, Reného Roubíčka a Gizelu Šabokovou až po současné autory mladé generace. Galerie dosud uspořádala přes stovku prezentačních a prodejních výstav, a to nejen v Německu, ale i ve Spojených státech, Japonsku a dalších zemích. Při prodeji uměleckého skla přitom podle paní Stölting nesmí být rozhodující jen finanční hledisko:

"Galerie musí fungovat a musí fungovat i výtvarník. Tady jde jen o to, že člověk nesmí stavět to obchodní /hledisko/ na první místo. Protože když postavíte to obchodní na první místo, musíte prodat. A jestliže musíte prodat, jste nesvobodný a už nemůžete dělat to, co chcete. Já si myslím, že to musí být obráceně. Vy musíte nejdřív lidi přesvědčit o kvalitě a o tom, proč je to tak důležité, proč to lidi potřebují a proč jsou Češi ti nejlepší."

A kdo si umělecká díla v Glassgalerie Hittfeld kupuje? Podle Elišky Stölting to nejsou žádní snobové, ale opravdoví obdivovatelé a vyznavači českého skla:

"Ve sklářském umění to ještě není tak, že řeknete: máte Komárka, a ten druhý ví, kdo to je a kolik stál. To tady ještě neexistuje. To je naprosto nádherná scéna, protože lidi, kteří sklo kupují, ho kupují z přesvědčení. Protože ho potřebují a musí ho mít. Jsou lidé, kteří koupí jeden objekt za život a ještě ho splácejí, protože bez něj nemůžou být. V tu chvíli se setkal ten vysílač s přijímačem na stejné vlně a měli si co říct. To znamená, že to je pro něj průvodce na celý život."

 

Helena Voldanová přišla do Argentiny v roce 1936, ještě jako dítě:

Helena Voldánová při udílení cen Gratias AgitHelena Voldánová při udílení cen Gratias Agit "Můj otec byl na konzulátě před válkou, my jsme jeli za ním a hned na to vypukla válka a my tam zůstali. A v den, kdy vypukla válka, otec zemřel."

Rodina se tedy rozhodla zůstat v Argentině a Helena Voldanova v Buenos Aires vystudovala literární vědu a psychologii. Už jako studentka se rozhodla pomoci české kultuře v Argentině.

Helena VoldánováHelena Voldánová "Já jsem Pražačka, tak jsem si myslela, že Praha je střed světa. A když jsem tam přijela, viděla jsem, že není střed světa. Hlavně tenkrát nebyla. Tenkrát jsem se rozhodla, byla jsem takhle maličká, že pro to něco udělám a že přeložím českou literaturu. Právě to lidi neznali, české písemnictví. Česká hudba pronikla, ale písemnictví ne. Já jsem přeložila asi deset tisíc stran, začala jsem asi ve čtrnácti letech. Pak jsem toho nechala, ale později jsem se k tomu vrátila. A dneska mám opravdu velký katalog beletrie, poezie a poetické prózy na jedné straně a na druhé straně Komenský - asi v šesti velkých svazcích."

Vedle Komenského překládala Helena Voldanová například Karla Čapka, Otakara Březinu, Jaroslava Durycha nebo Zdeňka Rotrekla. Do španělštiny ale převedla i Markétu Lazarovou nebo Karafiátovy Broučky. Kromě toho českou literaturu i vyučovala: od 60. let na Katolické univerzitě a v současné době působí na Univerzitě J. F. Kennedyho.

"Já mám katedru české literatury na Univerzitě Kennedy. Dělali jsme velmi krásné věci: Řecké pašije Bohuslava Martinů, pak jsme dělali /Dvořákovu/ Rusalku a nakonec výstavu gotických madon."

Helena Voldanová však spolupracuje i na divadelních, rozhlasových a výukových programech. Založila také kulturní spolek Jana Amose Komenského, který v Argentině propaguje českou kulturu a šíří Komenského myšlenky.

 

20-05-2006