Autor zakazovaných filmů - J. A. Novotný

28-06-2006

Slavný film Cesta do pravěku režiséra Karla Zemana stále fascinuje malé i dospělé diváky. Dobrodružná plavba čtyř kluků proti proudu času se ale v polovině 50. let natáčela v nouzových podmínkách, doslova na koleně, rezervovanému postoji vedení filmových ateliérů navzdory. Se scénáristou filmu hovořil Vilém Faltýnek.

Z filmu 'Cesta do pravěku'Z filmu 'Cesta do pravěku' Přes naivitu a nedokonalost, která na velkém plátně bije do očí, je z filmu dodnes cítit zaujetí a poctivá víra tvůrců. Scénárista Josef Antonín Novotný do své smrti film hájil. Jakákoli hra potřebuje svobodu. Iluzionistická hra filmařského štábu na cestu za pravěkými netvory navodila během natáčení v ateliéru oázu svobody a je to podle Novotného znát. Zeptal jsem se proto, zda podobnou svobodu zažil ve filmu i někdy později.

"Jistě, u některých cizích filmů jistě. Pro mě arcipříklad krásné čisté svobody jsou filmy Lamorisovy."

A zažil jste někdy pri své práci ten prostor pro svobodnou hru?

"Zažil. Doma, za noci, nad psacím stolem. Kdy mi nikdo nepřekáží a kdy představy toho, co by to mělo být, jsou silnější než to psané. Často vás to zmůže, pak to nedokážete už napsat - což je zajímavé - ale ten pocit síly tématu, ten se musí dostavit každému poctivému autorovi. Alespoň jednou za život."

Problémy s uplatněním začaly Novotnému vlastně už v roce 1939, kdy kvůli uzavření českých vysokých škol nacisty nedostudoval srovnávací dějiny literatury u prof. Václava Černého. Skončila válka a Novotný nastoupil do dramaturgie zestátněného filmu. Po roce 1948 byl však z politických důvodů propuštěn a po následujících pět desetiletí se živil jako scénárista na volné noze. Na svém kontě má desítky scénářů, například filmy Jiřího Krejčíka Týden v tichém domě a Svědomí, Kachyňovo Práče, Slnko v sieti Štefana Uhera nebo Cestu do pravěku Karla Zemana. Zájem o dětskou literaturu ho přivedl ke spolupráci s Jiřím Trnkou na animovaném filmu Bajaja nebo se Zdeňkem Millerem na filmech o krtečkovi nebo o cvrčkovi.

Český scénárista J. A. Novotný při udílení cen Český lev 2002, foto: ČTKČeský scénárista J. A. Novotný při udílení cen Český lev 2002, foto: ČTK Vy jste řekl, že scénáristiku jste nikdy nepovažoval za úplný vrchol svého snažení. Co by tedy bylo tím vrcholem?

"Je to literatura, ale já ještě nevím jaká. Já bych rád teď v knize postihl svůj život: bez retuší a bez všelijakých příkras. Jedině tak dospěju k nějaké spokojenosti."

Co vás přivedlo do rozhlasu?

"Nezdar ve filmu. Scénáře, které mi zamítli, jsem nechtěl nechat ležet. Řekl jsem si, že se musím uživit, musím něco prodat, a měl jsem přítele, který mi řekl, tak to přepiš pro nás, pro rozhlas. Tak jsem to přepsal. Člověk ze zoufalství dělá, co může."

Takže ten rozhlas byl východiskem ze zoufalství?

"No bylo to, abych měl co do huby. Ale povedla se mi jedna hra, která vznikla s chutí. Marseillaisa z Českého srdce. Člověk vlastně neví, co si má cenit. Jsou věci, na které bych nedal dopustit, a jsou věci, nad kterými mávnu rukou. Ta Marseillaisa je z těch, které mám opravdu rád."

Která jsou vaše nejsilnější témata?

"Já jsem nadělal hromadu scénářů, mnoho ničemně zakopaných režimem, ale jsou tři témata, po kterých jsem toužil, aby byly natočena. Nestalo se, je mi to marně líto, ale myslím, že by snad stálo za to, aby je jednou někdo objevil. První je scénář o velice krušném a zlém životě starých českých loutkářů. Pak je to film o vynálezci bleskosvodu Prokopu Divišovi, který jsem oddaně zpracoval pro Alfréda radioka. Bohužel to bylo zakázáno z důvodů úplně blbých, poněvadž jsme nechtěli poslechnout, že by Diviš bojoval proti papeži. - Taková blbost! To mohlo napadnout jen okresního tajemníka nějaké strany! Třetí je velké téma z doby husitů. Vás to možná udiví. Ten Angličan, který se přidal k husitům, se jmenoval Payne. A já jsem si vymyslel jeho bratra, který potom na válečném poli stojí proti němu. A jde tedy mezi těmito dvěma bratra o boj o pravdu. A já chci ale říct, pane kolego, jednu věc: To není stranictví, že má pravdu jeden nebo druhý brácha. Oni totiž mají pravdu oba. A to je to, co nedovede uznat český člověk dodnes. Že existuje obecná pravda, a ne jenom jedna nebo druhá, jako v nějaké partaji. A já pořád tvrdím, že až najde život, nejenom český, skutečně ono přesvědčení, že neexistujou zvláštní pravdy pro toho či pro onoho, ale že je jedna pravda života pro všecky, pak konečně bude pokoj."

Josef A. Novotný napsal i několik her pro loutkové divadlo, původních her rozhlasových i studií o výtvarném umění.

28-06-2006