Bohuslav Martinů byl z konzervatoře vyloučen pro nenapravitelnou nedbalost. Ukazuje to výstava v Českém muzeu hudby v Praze

Bohuslav Martinů

Rukopis baletu Špalíček nebo opery Julietta, dobové fotografie, osobní korespondenci, ale třeba i nábytek jeho rodičů z Poličky - to vše mohou v těchto dnech vidět návštěvníci výstavy Fenomén Martinů. Výstava, která až do října probíhá v Českém muzeu hudby v Praze, je součástí dvouletých oslav světově proslulého skladatele Bohuslava Martinů, jehož výročí si připomíná i UNESCO.

"Výstava Fenomén Martinů je vlastně takovým vyvrcholením celého velkého výstavního projektu, který se osobnosti a díla Bohuslava Martinů týká. Ta pražská výstava je velká reprezentativní přehlídka originálních exponátů. Jsou zde autografy, dobové fotografie, osobní předměty,"

Expozice v rodném domě Bohuslava Martinů v poličce,  foto: www.czechtourism.cz
říká ředitelka Českého muzea hudby Dagmar Fialová. Autorům výstavy se podařilo shromáždit stovky exponátů, které dokumentují jak dramatické osudy Bohuslava Martinů, tak uvádění jeho scénických děl.

"Jeho životní osudy chce výstava přiblížit divákům ve čtyřech základních životních etapách, kterými se jeho život ubíral,"

vysvětlila autorka výstavy Kateřina Maýrová. Divák tak pomyslně navštíví východočeskou Poličku, kde se Martinů v r. 1890 narodil a kam také spadají jeho muzikantské začátky. Dozví se, že z Pražské konzervatoře byl vyloučen pro nenapravitelnou nedbalost, sám přitom skladbu studoval u Josefa Suka. V roce 1923 získal stipendium pro studium v Paříži, kde pak strávil sedmnáct let:

Foto: autorka
/Maýrová/ "Francouzská zkušenost byla pro něj nesmírně zajímavým přínosem, nejen z toho důvodu, že díky svému studiu u Alberta Roussela si vylepšil svůj kompoziční projev, ale tamní hudební život, velice pestrý a rozmanitý, mu skýtal mnoho podnětů k obohacení jeho skladatelského profilu z hlediska žánrů a druhů."

Z Paříže však musel Bohuslav Martinů za dramatických okolností utíkat před nacisty a válečná léta prožil ve Spojených státech. Zde složil i své symfonie. A odtud se také po válce vracel do Evropy, uvažoval i o návratu do Československa, komunistický puč v únoru 1948 mu v tom ale zabránil. Poslední léta svého života strávil ve Francii a zejména ve Švýcarsku, kde v r. 1959 zemřel. Tuto životní pouť mapuje celá první část výstavy:

Foto: autorka
"Ta druhá část se týká života jeho divadelních děl, jeho oper a baletů. Je to část, která zahrnuje scénografii, kostýmní návrhy, významné inscenace. Návštěvník zde může vidět výtvarná díla, která jsou velmi zajímavá, dotažená až do současnosti,"

uvedla Dagmar Fialová. Na části věnované uvádění scénických děl Martinů se podílela Taťána Součková:

Foto: autorka
"My jsme použili scénografii ve dvou plánech, V prvním plánu, v té životopisné části, jsme se snažili dokumentovat, jak se v té době dělaly opery nebo balety Martinů, protože on se velmi věnoval scénickému dílu. Napsal patnáct oper a šestnáct baletů. Chtěli jsme dokázat, že Martinů je stále živý a že není pravda, když se říká, že se málo hraje nebo nemá své publikum. A myslím, že se nám to podařilo, protože jsme nashromáždili obrovské spousty scénografických návrhů z Čech, z malých i velkých divadel, z Národního divadla, z Brna, kde se premiérovalo mnoho jeho děl, ale také z ciziny."

Na výstavě je i návrh scény k opeře Ženitba, která teprve bude uvedena letos na podzim v Brně:

Foto: autorka
"Tady máme krásný detailní model, téměř jako pokojíček pro panenky, od Pamely Howard, která bude režírovat inscenaci, ale také dělala kostýmy a scénické návrhy."

Divák tu uvidí i kostýmy z další opery Bohuslava Martinů, Řecké pašije, a podle komisařky výstavy Jany Vojtěškové může porovnat i jednotlivé scénografie jeho nejoblíbenější opery.

Foto: autorka
"Jeden výstavní sál byl věnován přímo opeře Julietta. První scénu vypravil František Muzika. Jinak v tomto sále vidíme i další modely. Je to jednak scéna Svobodova, jedna z nejlepších scén k Juliettě, a pak tu máme další, které se prováděly. Jedna je z opery v Leedsu a poslední model scény Julietty je z té nejsoučasnější, která byla provedena v letošním roce v Brně. Je to scéna architekta Daniela Dvořáka, který je také autorem architektonické koncepce celé této výstavy."

Na závěrečné části výstavy Fenomén Martinů se podílela i Národní galerie. Zapůjčila na ni totiž díla významných českých malířů 1. poloviny 20. století:

/Maýrová/ "Je to doprovázeno i ukázkami z výtvarné sféry, kde jsme se snažili přiblížit divákům i výtvarná díla z okruhu jeho přátel. Vystavili jsme tady díla malířů, jako byli Jan Zrzavý, Josef Šíma, František Tichý, Alén Diviš, František Muzika. Prostě jeho přátel, se kterými se on v Paříži stýkal."

Výstava je doprovázena i řadou koncertů a přednášek. 27. srpna tu například vystoupí Karel Košárek s klavírním recitálem ze skladeb Bohuslava Martinů a George Gershwina.