Chci dál dělat autorské filmy v Praze, říká držitelka studentského Oscara Daria Kaščejevová

08-11-2019

"Psala jsem svůj vlastní příběh, byla to taková psychoterapie," říká studentka pražské FAMU Daria Kaščejevová o snímku Dcera, za který letos v září získala studentského Oscara. Od té doby animované loutkové drama, které vypráví o nefunkčním vztahu mezi dcerou a otcem, sklízí další úspěchy na mezinárodních festivalech. Snímek získal například nejvyšší ocenění na festivalu animovaných filmů ve francouzském Annency, hlavní cenu na festivalu v australském Melbourne nebo hlavní cenu na festivalu animovaných filmů Fantoche ve Švýcarsku. Divákům v Praze se poprvé představí příští týden, 11. listopadu v multifunkčním prostoru Jatka 78 v Holešovicích.

Daria Kaščejevová, foto: Ondřej TomšůDaria Kaščejevová, foto: Ondřej Tomšů Cenu americké Akademie filmového umění a věd za nejlepší zahraniční animovaný film získal český snímek Dcera v konkurenci více než šestnácti set studentských děl z celého světa. Po Janu Svěrákovi a Marii Doležalové se Daria Kaščejevová stala teprve třetí držitelkou tohoto prestižního ocenění pro českou kinematografii. Zprávu o tom, že získala studentského Oscara, ji zavolali z Los Angeles v předvečer státnic, kterými ukončovala bakalářské studium na FAMU.

"Připravovala jsem se zrovna na státní zkoušky a moc připravená jsem nebyla, protože jsem hodně jezdila se svým filmem po festivalech. A do toho mi zavolali z Los Angeles a oznámili, že jsem získala studentského Oscara. Takže mě to úplně rozhodilo a já se nebyla schopna soustředit na žádné učení. Ale zkoušky nakonec dopadly dobře. Samozřejmě byla jsem šťastná, vůbec jsem nemohla uvěřit, že jsem získala Oscara. Měla jsem obrovskou radost, už když byl můj film nominován, ale nečekala jsem, že vyberou loutkový film. V Americe jsou spíš oblíbené 3D filmy nebo počítačové animace. Takže jsem to vnímala jako velkou poctu," popsala své první pocity mladá filmařka.

Příběh jejího filmu Dcera je o komplikovaném vztahu mladé dívky a jejího otce. Líčí citové strádání dívky, které se nedostává od táty pozornosti, jakou by si přála. Jako dospělá již není schopna přijmout projevy jeho emocí. Otec trpí pocitem viny, hledá cestu k vlastní dceři a snaží se získat zpět ztracený vztah.

"Pro mě je důležité, že se animovaný film vyrábí dlouho. Na Dceři jsem pracovala dva roky, takže bylo podstatné, aby téma bylo pro mě zajímavé. Ten film je vlastně o mně, psala jsem svůj vlastní příběh a byla to taková psychoterapie. Během celého natáčení jsem přemýšlela o mých vztazích s rodiči. Dospěla jsem k tomu, že často rodiče nemusí věnovat tolik pozornosti svému dítěti a i když to může na některé z dětí působit špatně, rodiče to nemyslí zle a neznamená to, že dítě nemají rádi. Prostě je to život, je důležité to pochopit a rodičům odpustit. Takže pro mě to bylo také takové odpouštění, taková psychoterapie. Vždy když pracuji na svých filmech, je důležité, aby to bylo osobní téma," vysvětlila režisérka volbu tématu.

Ve svém filmu použila Daria Kaščejevová poměrně složitou techniku. Loutky vyrobené z toaletního papíru natáčela pomocí ruční kamery. A nepoužívala žádné digitální triky.

"Ruční kamera hodně dodala atmosféře filmu. Pro mě bylo důležité, aby se divák více ponořil do příběhu, aby se více ztotožnil s postavami. Ruční kamera na mě vždy působí u hraného nebo dokumentárního filmu tak, že se divák cítí, že je v tom příběhu, v tom prostředí spolu s postavami. Napadlo mě to vyzkoušet v animovaném filmu. Bylo to technicky velmi složité, ale podle mě to dopadlo velmi dobře. Líbí se mi, jak to na diváka působí. A asi i to, jak film teď dostává hodně ocenění, potvrzuje, že se to povedlo."

Cítím se v Praze dobře

Daria Kaščejevová je původem z Tádžikistánu, později žila v Rusku, je ruská občanka. V Moskvě studovala hudbu, nakonec se ale rozhodla pro animaci a pro pražskou FAMU. V Česku žije už 5 let.

"Nebyla jsem spokojená se svým životem v Moskvě a ani se svojí profesí. Byla jsem tak vlastně připravená na změnu. Cítili jsme to tak spolu s manželem. Věděla jsme, že FAMU je dobrá škola, známá v Evropě i na celém světě. A také jsme se dozvěděli, že tam můžeme studovat zdarma, když budeme umět česky. Tak jsme se učili češtinu...“

„Cítím se tady dobře, v tom prostředí v Česku, v Praze. A jako pro tvůrce je pro mě také důležité, že jsou tady podmínky, abych mohla dělat svoje vlastní filmy. V Rusku ta možnost není. Tady můžete žádat o grant, dělat filmy v koprodukci s různými i zahraničnímu společnostmi. Chci dál dělat autorské filmy, takže bych byla moc ráda, kdyby se mi podařilo tady v Česku pracovat."

08-11-2019