Činoherní studio - 35 let: Člověk je křehký

05-12-2007

Činoherní studio v Ústí nad Labem slaví 35 let existence. Dělat divadlo 90 km od Prahy, ale už v prostoru bývalých Sudet, ve městě s přerušenou historií má svoje zvláštnosti. Ústí třeba není tak daleko, aby do hlavního města nedoléhaly zvěsti o jeho úspěších, ani tak blízko, aby se tu za socialismu nemohli ukrýt ti, kdo nesměli pracovat jinde.

Jednou z posledních premiér bylo na českých scénách klasické drama Georga Büchnera Vojcek. Uvedlo jej Činoherní studio v Ústí nad Labem, režii měl Filip Nuckols.

"Pro mě je Vojcek milostná balada o člověku, který pochází z velice chudých poměrů, neustále se snaží, pracuje, bere každou podřadnou práci, aby zaopatřil rodinu. Je velice věřící, ctí řád Božího uspořádání světa, a když se dozví, že jeho žena, to jediné, čemu se obětuje, je mu nevěrná, pak nápravou tohoto řádu je pouze nejvyšší trest, vražda Marie."

Letošní sezóna je v činoherním studiu v Ústí jubilejní. Od roku 1972, kdy vzniklo jako následovník zakázaného Kladivadla, uplynulo právě 35 let. Činoherní studio se stalo centrem, kde se mohla realizovat řada umělců, které režim pronásledoval. Divadlem prošlo mnoho později známých herců, jako Jiří Bartoška, Pavel Zedníček, Tomáš Töpfer, Karel Roden, Ivana Chýlková. Působila zde i řada režisérských osobností, např. Jan Grossmann, Jan Kačer, Ivan Rajmont.

Kam Činoherní studio dospělo dnes, kdy jeho směřování určuje ředitel Jaroslav Achab Haidler spolu s uměleckým vedoucím Vladimírem Čepkem a dramaturgyní Johanou Součkovou? Slovo má ředitel divadla:

"Dva momenty jsou od těch dob, co se Činoherák narodil a lítal po různých scénách, pořád přítomné: studiovost divadla a dramaturgické hledání, to z jedné strany, kterou my nabízíme, a průtokovost divadla, ať už se to týká herců, tvůrčího kádru i diváků. A ta dramaturgická linka plus průtokovost dělají Činoherák takovým jaký je. A jestli průtokovost není nevýhoda? Kupodivu není. Ono to velice omlazuje, občerstvuje, je to příliv nové energie, nové vody," říká Haidler.

Za působení Jiřího Pokorného a Davida Czesaneho se stalo Činoherní studio baštou tzv. coolnes dramatiky.

"My jsme měli období té cool sezóny, kdy jsme vstávali a nutili každého běžného občana, který ještě nevěděl o aférách v parlamentu, že pokud nemá depresi, tak není normální. To už nás nebaví. Když si vezmete, že na celý letošní rok je Vojcek, možná Malý princ, Faith club, tak najednou - a na Vojckovi je to dobře vidět - jako bychom teď měli dramaturgickou linii na téma: Člověk je křehký. Může vypadat jako blázen nebo jako exot, ale v podstatě je křehký. A já zrovna z téhle linky mám obrovsky příjemný pocit."

Kromě klasiky se divadlo snaží získávat i původní dramatické novinky, uvedlo například hru Jaroslava Rudiše Strange Love. Důvodem změn z posledních let je i fakt, že divácký potenciál pro experimentálně zaměřené divadlo je zde slabší. Podle Vladimíra Čepka je to dáno charakterem ústeckého regionu:

"Je to město po roce 1945 vykořeněné a osmdesát procent obyvatelstva tady nemá delší historii. To je samozřejmě znát. A znát je taky industrializace toho města a zdělničtění, které tady proběhlo v minulé době. Ale myslím, že divadlo má perspektivu, město má třeba záměr rozšiřovat univerzitu a vybudovat univerzitní kampus. Pokud se to uskuteční, tak i divácká obec pro Činoherní studio naroste. Taky se říká, že Činoherní studio je nejvzdálenější pražské divadlo. Je to samozřejmě v uvozovkách, ale hodně lidí z Prahy sem jezdí na premiéry, taky se snažíme dělat hodně věcí kooperací s pražskými divadly, donedávna jsme úzce spolupracovali s Pražským komorním divadlem působícím v Divadle Komedie. Pro Ústí je důležité, že pravidelně hraje v Praze."

K oslavě 35. výročí uspořádalo divadlo festival, který se jmenuje Les divokých sviní. Pokračuje Jaroslav Achab Haidler.

"Ústí nad Labem není tak velké, aby si divák dovolil týden den co den chodit do divadla. Tak je lepší roztáhnout ten festival do celé sezóny. Přivézt kvalitu, myšlenku a ukázat, jaké je divadlo po celé republice, posvětit to 35. výročím a udělat takovýhle klouzavý festival. No a Les divokých sviní? To je jednoduché, první výroční festival před lety se takhle jmenoval, protože «sudéta», to slůvko, kterého se tady u nás každý bojí v domění, že bude vracet Němcům stará kola a opuštěná křesla, tak to znamená v keltštině les divokých sviní. Není to provokace, jen český překlad Sudet."

Činoherní studio získalo v roce 2000 cenu Nadace Alfréda Radoka Divadlo roku. Ročně ho navštíví na 11.000 diváků.

Foto: www.cinoherak.cz

05-12-2007