Do pražského Letohrádku Kinských se po dvaceti letech vracejí unikátní etnografické sbírky

foto: autorka
0:00
/
0:00

V létě to bude 110 let, kdy se v Praze konala Národopisná výstava českoslovanská. V roce 1895 se při ní svými lidovými písněmi, tanci a kroji představily snad všechny regiony Čech, Moravy a Slezska. 110. výročí výstavy si koncem května připomněli i návštěvníci Letohrádku Kinských na pražském Smíchově, kde po celý víkend probíhaly folklorní slavnosti. Nechyběla na nich Milena Štráfeldová:

Jiřina Langhammerová,  foto: autorka
Národopisná výstava českoslovanská v Praze se před sto deseti lety stala kulturní a společenskou událostí prvního řádu. Její přípravy trvaly přes tři roky a samotnou výstavu v létě r. 1895 navštívily dva miliony lidí.

"To nebyla jenom výstava. Byla to vlastně mohutná národní akce, která pozvedla selský lid na úroveň vysoké společnosti. Zjistilo se totiž, že odkazy tradiční kultury jsou nesmírně kultivované a hodny obdivu, ale také zachování,"

tvrdí ředitelka Národopisného muzea v Praze Jiřina Langhammerová. Počátkem 90. let 19. století vyvolala výstava doslova sběratelský boom - sbíraly se pro ni kroje, výšivky, lidový nábytek, ale i tance a písně po celých Čechách a Moravě. A právě tyto sbírky se staly základem Národopisného muzea, které od roku 1902 sídlilo v Letohrádku Kinských na pražském Smíchově. To má dnes ve svých fondech kolem dvou set tisíc předmětů a představuje jednu z největších evropských sbírek lidového umění. Po dvacetileté rekonstrukci zcela zdevastované budovy se Národopisné muzeum se svými sbírkami do Letohrádku Kinských znovu vrací.

foto: autorka
"Tento dům má opravdu svou velkou historii a my jsme šťastni, že po těch letech různých rozpaků a finanční tísně se podařilo získat peníze a do čtvrt roku se tady objeví ty překrásné národopisné sbírky, které tady mají domov už po sto let."

Expozice tak ukáže to nejlepší ze sbírek lidových krojů, nábytku, keramiky a vybavení domácností. Představí ale i masopustní masky, velikonoční kraslice nebo vánoční betlémy. Pracovníci Národopisného muzea ale chystají pro návštěvníky i něco navíc. Podle Jiřiny Langhammerové budou v Letohrádku Kinských koncerty, folklorní vystoupení a dílny tradičních lidových řemesel. Své sídlo tu bude mít i cestovní kancelář, specializovaná na národopisné akce a oblasti s dosud živým folklorním dědictvím.

Nově zrekonstruovanou budovu Letohrádku Kinských si Pražané mohli prohlédnout už koncem května, kdy zde proběhly Národopisné slavnosti. Během dvou dní se tu představilo 15 souborů z Čech i z Moravy. Na úvod slavností pořadatelé přichystali i velkou krojovou přehlídku. O lidových krojích tu zasvěceně promluvila etnoložka Věra Kovářů z brněnské Masarykovy univerzity.

foto: autorka
"Samozřejmě nosily se na hody, na svatby a na takové slavnosti, jako bylo Boží tělo nebo Vzkříšení. Tehdy vytáhli všechnu tu krojovou nádheru a krojové bohatství. Ale ještě v mém mládí mnoho žen, které pracovaly na poli nebo doma, nosilo takzvané krisetky, pruhované sukně, kde byl kombinovaný len s bavlnou. Nosily jednoduché vyšívané blůzičky z plátna a upravené hlavy. I ve 20. století ten kroj u žen pracujících v zemědělství znamenal hodně."

Obléknout se ale do takového slavnostního kroje nebylo nic jednoduchého. Ne nadarmo se v lidových písních zpívá: sedmdesát sukní měla. Kroj sestával z několika spodniček, z vyšívaných rukávců a krejzlíku, z jakési šněrovačky nazývané kordulka, dále z hedvábné nebo kašmírové sukně a zástěry. Dotvářel ho čepec nebo šátek obtočený kolem hlavy - jen na Brněnsku, odkud Věra Kovářů pochází, prý bylo takových úvazů šátku zhruba patnáct. A tradice nošení krojů podle ní nezaniká ani dnes:

"V mém věku s velkým potěšením konstatuji, že došlo k takové renesanci folkloru a že přece jenom se to vlastenectví v nás, alespoň některých, probudilo."

foto: autorka
To ostatně potvrzuje i Veronika Zajíčková ze souboru Jarošovci z Mělnicka, který na smíchovských Národopisných slavnostech také vystupoval. Některé části středočeského kroje si v tomto souboru tanečnice dokonce ušily samy:

"Část jsem si pořizovala sama. Třeba tyhle sukně jsme si každý sám i maloval. Byla to taková souborová akce a myslím, že jsme si u toho užily hodně zábavy. Takže z nich máme radost a šetříme si je pro sebe."

foto: autorka
Folklor a lidové tradice mají v posledních letech i větší podporu ze strany státních úředníků.

"My máme vyhlášený konkurs na podporu tradiční lidové kultury a v tom právě podporujeme spoustu folklorních festivalů v celé republice, třeba vernisáže výstav, lidové jarmarky a podobné akce. Je jich zhruba okolo stovky."

upřesňuje ředitelka odboru regionální a národnostní kultury ministerstva kultury Zuzana Malcová. K největším letošním akcím patří 60. ročník Mezinárodního folklorního festivalu ve Strážnici a Rožnovské slavnosti, které připomenou 80. výročí vzniku tamního Valašského muzea v přírodě.