Dvanáct rozhněvaných mužů s předními českými herci

12_rozhnevanych_muzu.jpg

Dvanáct rozhněvaných mužů od Reginalda Rose, to je filmová klasika z roku 1957. Podle filmu s Henry Fondou a Jiřím Voskovcem autor scénáře napsal i divadelní hru, která se dodnes hraje po celém světě. Také film se dočkal několika filmových remaků a adaptací. Je to napínavá detektivka, morální drama i příležitost pro dvanáct vynikajících herců. V České republice se teď Dvanáct rozhněvaných mužů dočkalo zvukového zpracování.

Jako audiodrama podle úpravy Jiřího Hubičky natočila Dvanáct rozhněvaných mužů režisérka Jitka Škápíková z nakladatelství XYZ a před prázdninami hra vyšla na CD. Je to zásadní počin v oblasti audiodramatu - poprvé se tu objevilo v jiné než rozhlasové produkci.

Dvě věci byly klíčové pro to, aby mohla vzniknout tahle nahrávka: Proto se ptám, jak se stalo, že Jitka Škápíková odešla z Českého rozhlasu do XYZ? A jak se stalo, že se knižní nakladatelství rozhodlo vytvořit, nahrát a vydat na CD Dvanáct rozhněvaných mužů?

"Jak se stalo, že jsem odešla z Českého rozhlasu do nakladatelství XYZ? Vlastně shodou náhod. Nakladatelství už rok zpátky mluvilo o tom, že by chtělo vydávat audioknihy, a já jsem mluvila o tom, že jsem nespokojená v Českém rozhlase. A slovo dalo slovo a já jsem se rozhodla, dostala jsem to lano a přešla jsem do jiné stáje. A že se toto malé nakladatelství rozhodlo vydat se touto cestou, to je podle mě dáno nadšením a nadšenectvím jeho vedení. Sice se mluví o tom, že je jistá mezera na trhu, že ve světě jdou teď audioknihy velmi vzhůru, že se tato produkce rozjíždí, ale u nás to neumíme úplně dělat a hlavně to neumíme úplně prodat. I když je pár subjektů, kteří už to dělají nějakou dobu, ale pořád to ještě neumíme donést k posluchačům."

Foto: Nakladatelství XYZ
Ale není audiokniha jako audiokniha. Když herec po určité přípravě usedne do studia a přečte tištěnou knihu, tak se to většinou dělá. Vytvořit ale ve vlastní produkci nahrávku dramatického díla s mnoha herci, v této čisté podobě jsem si u nás zatím ničeho nevšiml.

"To je to nadšenectví. Šéf a jeho kolega to zřejmě nosili v hlavě jako svůj sen a podařilo se jim sehnat práva a natočit něco, o čem jsem si od začátku myslela, že to je z oblasti snů nebo fikce. Navíc my jsme si řekli, že tam prostě musí být VIP obsazení, nejen proto, aby se to dobře prodalo, ale proto, aby tam byly natolik průrazné a charakteristické herecké výkony, aby se těch dvanáct lidí prostě nemátlo. Takže jiná cesta než sehnat VIP obsazení nebyla. A že se to v těch omezených podmínkách, které nakladatelství má, může podařit, to se mi dlouho zdálo jako sci-fi."

Jak padla volba na tento text?

"Já už jsem přišla k hotovému, to měli vymyšleno šéfové a šli si za tím. A pak nějak zjistili, že jsem natočila pár těch četeb na jeden hlas a že to šlo a že mám kolem sebe pár herců, kteří se mnou rádi spolupracují, tak si nějak mysleli, že to asi zvládnu, tak mě k tomu pustili."

Takže to byl i váš debut v oblasti dramatického umění?

"Byl to můj absolutně troufalý debut, protože já jsem před tím dělala lecos, ale nikdy jsem nerežírovala takhle těžký text a takhle velké herce."

Foto: Nakladatelství XYZ
Pojďme si je vyjmenovat. Máte je v hlavě?

"Mám je v hlavě. To obazení bylo výsledkem jistým jednání mezi tím, co si představovali šéfové a které lidi jsem tam já slyšela a které lidi mám ráda. Musím přiznat, že jsou tam lidi, se kterými jsme se znala dopředu, se kterými jsem dělala a které mám prostě i lidsky ráda. Jednička, ten předseda, který to celé vede, to je Petr Kostka. Báječný herec a hlavně člověk, s nímž je při natáčení obrovská legrace. Dvojka, nováček, je Jirka Dvořák, můj bývalý spolužák z JAMU. Trojka je ten největší protiva, kterého hrál skvěle Michal Pavlata, který si vlastně sám tu roli vybral, aniž by věděl, že já už ho do té role slyším. Čtyřka je Jirka Langmajer, taky skvělý hráč, Pětka, můj další spolužák, Vladimír Javorský, který je úžasný rozhlasový herec s měkkým témbrem, který ale dokáže být i docela razantní. Šestka je Pavel Rímský, to je ten dobrotivý malíř, Sedmička, ten co pořád chce jít na baseball, je David Novotný, který tu postavičku vyšil perfektně se vším všudy. Osmička, ten od začátku klaďas - můj nejmilovanější Viktor Preiss. Devítka, ten nejstarší pán - můj stejně nejmilovanější Pepíček Somr. Desítka je další protiva, to je Petr Oliva, který daboval tuto roli ve filmové podobě. To byl vlastně jeden ze dvou, s kterými jsem se před tím nikdy nepotkala. Jedenáctka byl můj experiment, to je role, kterou hrál Jiří Voskovec a hrál ji proto, že má jako cizinec přízvuk. A tak mě napadl Saša Minajev. Zavolala jsem mu, že budeme točit Dvanáct rozhněvaných mužů a on říkal: 'V rúštiňjé?' Já říkám ne, v češtině. A protože jsem s ním před tím nedělala, říkala jsem si, že to bude možná těžší, ale on byl prostě úžasný. A podlední Dvanáctka, Oldřich Vízner, takový ten trožku tužší reklamní agent, který mu báječně šel."

Foto: Nakladatelství XYZ
Jak probíhalo natáčení?

"Oni všichni říkali už jen proto, že je to ten text, co to je a že se potkají mezi sebou. A myslím, že byli všichni rádi, že tam jsou a přišli natolik připravení, že ty polní podmínky vyřešili tím, že přišli připravení a při věci a že s nimi nakonec byla obrovská legrace."

Co to v tomto případě znamená polní podmínky?

"My jsme si řekli, že za ty peníze, které těm lidem můžeme zaplatit, si je můžeme dovolit pozvat na jeden víkend. Takže jsme dali dohromady těchto dvanáct maximálně vytížených pánů tak, že byla dopolední a odpolední frekvence v sobotu i v neděli. Napřed byly ty menší scény, kde jich bylo pár, to pak narůstalo, a až v neděli odpoledne se sešli všichni při těch scénách, které se nedaly trhat. Takže to bylo trošku naopak, to jsme pak už vycházeli z jejich časových možností. Bývalo by bylo lepší začít celkem a pak ubírat. Třeba jsme si nemohli dovolit čtenou, čehož jsme všichni velmi litovali. Takže prostě pro mě je to zázrak, že to vyšlo."

Čím vás ten text oslovuje? Proč je důležité ho znovu udělat, znovu ho nabízet posluchačům?

"Tak kromě toho, že je to prostě zajímavá a napínavá detektivka, či případ ze soudních síní, tak je to taky úžasná psychologická sonda do toho, jak posuzovat jedince, který je vinnen či nevinnen, jak se na něho dívat ne subjektivním pohledem, ale i jako sonda do uvažování jednotlivých typů těch dvanácti soudců. Je to prostě dobře napsané, o tom se těžko mluví."