Europa nostra

26-05-2002

Müllerovu vilu v pražských Střešovicích zdobí od 6. května pamětní deska organizace Europa Nostra, zaměřené na ochranu kulturního a přírodního bohatství. Známé funkcionalistické stavbě, postavené podle konceptu architekta Adolfa Loose, byla udělena Cena kulturního dědictví za příkladnou rekonstrukci, která se uskutečnila v letech 1997 až 2000. Primátor hlavního města Prahy Jan Kasl k tomu pro naše vysílání řekl...

"Europa Nostra má kredit evropské organizace, která oceňuje skutečně ty nejlepší stavby, nejlepší dědictví evropské. To, že jsme dostali tu cenu, je velká pocta pro Müllerovu vilu i pro Prahu jako takovou, protože to je vlastně cena pro investora, který dokázal vynaložit prostředky takovým způsobem, že to ocenili další. To znamená, že to je autentická kvalitní restaurace, obnova, ne rekonstrukce, objektu, který byl v roce 1932 postaven."

V rozhovoru na terase střešovické vily po slavnostním aktu odhalení čestné plakety, jemuž byl přítomen i výkonný předseda této organizace baron Cordon de Lichtbuer, jsem se Jana Kasla zeptala, jak on sám z pohledu architekta hodnotí dílo Adolfa Loose..?

"Já ho mám velice rád. Já říkám, že je to dobrý příklad toho, jak se mají porušovat regulace. Kdyby architekt Loos následoval, co si páni radní v těch třicátých letech vymysleli zde, pro tuto část Střešovic, tak by postavil tuctový dům se střechou, jako je mnoho těch okolních domů."

Loos a stavitelé Müllerovy vily šli - jak dále říká primátor Kasl - jinou cestou...

"Oni šli cestou konfliktu, šli cestou prosazení kvality, protože byli přesvědčeni, že dům má vypadat takhle. Že to má být rovná střecha s terasou, s výhledem. Prosadili to, trvalo to déle, dokonce snad i porušili určitá ustanovení stavebního povolení, ale dokázali, že regulace je pro tuctové architekty, že regulace nepřináší špičkový výkon. Dalším dokladem až na konci toho století byl Tančící dům, který porušil také všechny regulace, a také je unikátní architekturou."

 

Kolekci děl a instalací na pomezí architektury a výtvarného umění, využívajících multimediální prostředky a prvky grafického designu i reklamy, lze v těchto dnech vidět na výstavě "Vetřelci prostoru" v Lapidáriu Betlémské kaple. Hovoří o ní Dan Merta, ředitel Galerie Jaroslava Fragnera...

"Výstava 'Space Invaders' neboli 'Vetřelci prostoru' mapuje poslední vývoj na britské scéně, vývoj architektury patnácti mladých ateliérů a skupin, které vyšly z toho základu britské světové architektury, ale kteří jdou za svým samostatným vývojem. Jsou to studia, která nepracují jenom v Londýně nebo Británii, ale i po celém světě. Pracují v Holandsku, pracují například v Yokohamě a dalších městech. Podstatné je, že zajímavým způsobem typickým pro 21. století, pomocí počítačů, designu grafiky umožňují vniknout do někdy specifického světa architektury, a vlastně tou speciální formou grafiky a techniky konce 20., začátku 21. století přizpůsobit lidem blíž ten obsah, nechat vniknout. Takže ta architektura jakoby vniká do nějakého prostoru, ale na druhou stranu nás zase nechá také vniknout do vlastního prostoru. My se vlastně stáváme potom vetřelci toho prostoru té architektury."

A jak se výstava dostala do České republiky, do Prahy, do Lapidária Betlémské kaple? Na základě dobrých kontaktů Dana Merty s Britskou radou ještě z doby, kdy pracoval na výstavách na Pražském hradě. Obrátil se na Britskou radu a našel pochopení...

"Projekt se začínal rodit, byl připraven pro krásné centrum umění, vynikající galerii v Lisabonu, protože spolukurátorem je lisabonský teoretik Pedro Gadanho /pedro gadaňo/, a Britská rada řekla "ano, samozřejmě máme zájem". Vzhledem k tomu, že prostor Galerie Jaroslava Fragnera není tak velký, domluvili jsme se s fakultou architektury Českého vysokého učení technického, že bychom využili prostor Lapidária Betlémské kaple. Přiznám se, že jsem se toho zpočátku bál, jak to tady bude fungovat. Funguje to dobře, protože síla těch věcí, ten design těch show-roomů, které jsou připraveny pro návštěvníky, docela zajímavě působí v symbióze s tímto historickým prostorem,"

... uvedl Dan Merta k výstavě britských architektů, která vznikla za podpory hlavního města Prahy, a kterou připravily Nadace české architektury, Galerie Jaroslava Fragnera a fakulta architektury Českého vysokého umění technického s přispěním Britské rady.

 

Jako každoročně, letos už popáté, se uskuteční unikátní prestižní akce "Nonstop čtení". Blíže o tomto projektu Radio Praha informoval zástupce organizátorů, Karel Srp z Jazzové sekce Artfora...

"Nonstop čtení tentokrát proběhne v patnácti zemích. Pořádáme jej společně se Správou českých center Ministerstva zahraničních věcí. Začneme v Praze 31. května a projdeme Bratislavou, Sofií, Budapeští, Bukureští, Moskvou, Varšavou, Londýnem. Utrechtem, Stockholmem, New Yorkem, Paříží.., prostě všude, kde má Česká republika svá centra. A díky internetu to bude přenášeno vlastně do celého světa. Důležité také je, že se čte česká a slovenská literatura. To znamená, že náš málo známý jazyk najednou bude čten ve světových jazycích. Čili v tom vidíme velikou sílu. A skutečně se nám přihlašují intelektuálové, herci, bezdomovci, nádherné sociální složení, které čte naše a slovenské knihy,"...

... uvedl Karel Srp z Jazzové sekce Artfora s tím, že "Nonstop čtení" potrvá do 2, června a číst se bude literatura vzniklá po roce 1918. Konkrétními čtenáři budou například ministři Vladimír Špidla a Miloš Kužvart, herci Radovan Lukavský, Vlasta Chramostová a Gabriela Vránová a spisovatelka Eva Kantůrková. Výběr českých nebo slovenských autorů záleží tentokrát na vkusu čtenářů. Loňský maratón připomněl třicáté výročí založení Jazzové sekce. Lidé při něm četli úryvky z děl českých i zahraničních autorů, která Jazzová sekce v disentu vydávala. Předchozí čtení byla věnována Lawrenci Ferlinghettimu, Alexandru Solženicynovi a Josefu Škvoreckému.

 

Téměř dvě stovky snímků z 35 zemí nabídne od této neděle do 1. června 42. mezinárodní festival filmů pro děti a mládež ve Zlíně. Letos poprvé nese oficiální název "Zlín 2002", který bude propagovat město po celém světě. V kategorii snímků pro děti bude soutěžit osm filmů. Domácí produkci zastoupí česko-čínský film "Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko" režiséra Václava Vorlíčka, a v kategorii pro starší a dospívající publikum pak filmový debut Ivana Pokorného "Únos domů". V soutěži zemí Visegradu, která nemá věkové ani tématické omezení, to bude po dvou filmech z Polska, Maďarska, Slovenska a Česká republika. která se bude prezentovat snímky "Nachové plachty" Miroslava Janka a "Perníková věž" Milana Šteindlera. V mezinárodní přehlídce studentských filmů se představí zhruba osmdesáti snímky školy ze všech světadílů. Tradičně nebudou chybět novinky české filmové a televizní tvorby. Do desátého ročníku vstoupí sekce "Půl života v Čechách", zastoupená vždy dvěma filmaři - letos Pavlem Kohoutem a Jetro Spencerem McIntoshem, kteří druhou polovinu života strávili v emigraci. Bohatý program, který mimo jiné nabídne i sekci "Povinná četba na obrazovce", doplní jako každoročně také výstava malovaných filmových klapek, které budou v rámci festivalu vydraženy a výtěžek věnován na práce posluchačů Vyšší odborné filmové školy ve Zlíně. Filmové klapky ještě před zahájením festivalu, na němž je očekávána řada významných osobností z celého světa, byly nejprve představeny v Praze v České galerii na Malostranském náměstí, která bezprostředně sousedí s Parlamentem. Proč právě zde se výstava koná..? - o tom hovoří herec a prezident Mezinárodního filmového festivalu pro děti a mládež "Zlín 2002" Vítězslav Jandák...

"Já bych to možná vysvětlil tím, že to je jediný festival, který nedostal přidáno ze státního rozpočtu. Všichni dostali, na děti se nějak zapomnělo. Takže já to přiznám, asi to bude určitý druh taktiky, že jsme se přiblížili k Poslanecké sněmovně, a snad si uvědomí poslanci, že ten festival má smysl, možná větší, než kterékoli jiné festivaly. Je to také proto, teď vážně, že galeristé začínají mít o tuto akci zájem. Takže loni jsme to udělali na Montmartru, letos to děláme v České galerii, třeba tady vydržíme i příští rok, nebo budeme už v Národní galerii, protože zájem o ty klapky je čím dál větší. Já jsem tady připomněl, že je 116 klapek, a že na nich pracovali výtvarníci z Chorvatska, z Francie, z Německa, takže už to začíná být velká mezinárodní akce. A co je nejpodstatnější, že ty klapky skutečně přinášejí zisk českému filmu. Takže festival není, jak já říkám, pouze probenděná noc nebo mnoho nocí, ale vydělává na projekty. V současné době třeba je víc než z poloviny dotočený celovečerní hraný film, který má zatím pracovní název 'Tři v tom'. Točí ho kompletně studenti zlínské Vyšší odborné filmové školy, a ten film jde do normální distribuce možná už na Vánoce. Takže vidíte, že i festivaly mohou s pomocí těch ostatních vydělávat,"...

... dodal při pražské vernisáži filmových klapek Vítězslav Jandák, a pro ty, kteří přesně nevědí, k čemu takové klapky jsou, ještě upřesnil...

 

Úspěšný původní český muzikál "Kleopatra" autorů Michala Davida, Zdeňka Borovce, Lucie Stropnické a Lou Fanánka Hagena, který měl premiéru v novém pražském Divadle Broadway 23. února letošního roku, oslavil v těchto dnech už stou reprízu. Na jeviště byly při této příležitosti pozvány všechny tři představitelky titulní role - Bára Basiková, Ilona Csáková a Monika Absolonová, aby si výjimečně dohromady zahrály a zazpívaly. Ukázkou v jejich podání - z muzikálové bomby roku 2002 - dnešní kulturní magazín končí...

26-05-2002