Festival spisovatelů

01-04-2001

Milí přátelé, po týdnu se vám opět hlásí Evelina Himalová. A moje první pozvánka za kulturou je na Festival spisovatelů, jenž se už pojedenácté koná v Praze.

Už týden si zvykáme na letní čas. Tato každoroční změna o hodinu dopředu, jejímž cílem je přinést ekonomické úspory, se začala poprvé praktikovat v českých zemích za první světové války v letech 1915 a 1916. Podruhé se čas začal měnit za druhé světové války a hodinové ručičky se posunovaly na jaře dopředu a na podzim dozadu i po několik mírových let. Od roku 1976 zavedly letní čas členské státy Evropské unie a Československo se k nim připojilo v roce 1979. Letní čas trval nejprve šest měsíců. Na současných sedm se prodloužil v roce 1976 a jeho délka se shoduje s termínem uvedeným ve směrnicích Evropského parlamentu a Evropské rady. O tom všem a mnohém jiném se můžete dočíst v knize Evy Frančeové, známé fotografky, výtvarnice a v neposlední řadě spisovatelky, blízké přítelkyně světově proslulého uměleckého fotografa a malíře Jana Saudka, o kterém před několika lety napsala knihu s názvem "Ahoj, Jane", a my jsme vám o ní referovali. Dnes vám Eva Frančeová představí svoje poslední dílo...

Především tedy o humanismu ve všech jeho podobách se bude hovořit na Festivalu spisovatelů. Paní doktorka Brtníková k tomu dále dodává...
A kdy se paní Frančeová o čas začala zajímat, jak vlastně vznikl nápad napsat zmíněnou knihu?
Díky jim tedy vznikla kniha Evy Frančeové "Letní čas v Evropě" s podtitulem "Roky, dny, hodiny", kterou vydalo nakladatelství Vodnář. Grafické studio Tauris ji doplnilo pohlednicí s přehledem časových pásem Evropy. Deset těchto pohlednic jsme dostali k dispozici a případným zájemcům je pošleme. "Kdo dřív přijde, ten dřív mele," nabádá lidové přísloví. Já ho trochu pozměním: "Kdo dřív napíše, ten bude mít větší šanci přehled časových pásem Evropy od nás získat".

Před týdnem, jak jste byli už informováni, se v pražském Národním divadle udělovaly prestižní výroční ceny za mimořádné jevištní výkony v oblasti dramatického umění. Slavnostnímu aktu; jsem byla přítomna a podstatnou část rozhovorů, které jsem s oceněnými umělci natočila, jste v našem vysílání slyšeli. Na dnešek jsem si schovala laureátku v oboru činohra Taťjanu Medveckou. Cenu Thálie 2000 získala za roli královny Alžběty v Schillerově hře "Marie Stuartovna", kterou se souborem Národního divadla nastudoval slovenský režisér Ľubomír Vajdička. A co tedy ke svému ocenění Taťjana Medvecká říká?

Poprvé v historii byli na ceny Thálie nominováni i zahraniční umělci. V mužské kategorii oboru opera cenu v osmém ročníku získal Valentin Prolat, který je v angažmá českých divadel už deset let, a loni zaujal výkonem v titulní roli Verdiho opery "Don Carlos" v Janáčkově opeře Národního divadla v Brně. V ženské kategorii stejného oboru zvítězila mladá slovenská pěvkyně Klaudia Dernerová, která je nyní mým dalším hostem u rozhlasového mikrofonu. Cenu Thálie 2000 dostala za mimořádný jevištní výkon v hlavní úloze opery "Lady Macbeth Mcenského újezdu" v pražském Národním divadle. Mimochodem právě tato opera, nastudovaná česko-švédským režisérem Davidem Radokem, byla už dříve vyhlášena nejlepší inscenací loňského roku. Jak tedy svoje ocenění prožívá Klaudia Dernerová?

01-04-2001