Kabinet pražské německy psané literatury dovršuje vizi Lenky Reinerové

10-10-2012

Pražský literární dům autorů německého jazyka otevřel novou expozici pro veřejnost. Pojmenoval ji Kabinet pražské německy psané literatury, který nabízí návštěvníkům mnoho způsobů, jak proniknout to této málo poznané a přitom velice bohaté a důležité etapy české i světové literatury. Kabinetem se dovršila první několik let trvající fáze konstituování Pražského literárního domu podle představ zakladatelů.

"Já mám Prahu velice ráda, a když tu tak kráčím, tak mám pocit, že někteří lidé, moji přátelé, tu se mnou nějakým způsobem jsou. A tak se ve mně pomalu ale jistě vytvořil ten obraz vysněné kavárny, do které si můžu dát, koho chci. A tam samozřejmě ten Kisch taky je, je tam i Kafka, je tam Hašek, František Langer... prostě jsem si to obsadila, jak mi to tak přišlo..."

Hlas patří spisovatelce Lence Reinerové, která byla jednou ze zakladatelek Pražského literárního domu. Do koncepce Kabinetu německy psané literatury se promítla i tato její představa "kavárny nad Prahou," jak se ostatně jmenuje i jedna její povídka a po ní i celý povídkový soubor. Dne 8. září 2004 byl Pražský literární dům založen a trvalo to 8 let, než získal stálý prostor, kde našel nejen své organizační zázemí, ale kde mohl být také vybudován Kabinet. Lenka Reinerová se bohužel tohoto dne nedožila, ale jak řekla Lucie Černohousová, ředitelka literárního domu, sama už vše pozoruje ze své kavárny nad Prahou:

"Dnešním dnem se naplňuje vize spoluzakladatelky Pražského literárního domu Lenky Reinerové, vize, která stála vůbec u zrodu Pražského literárního domu. To je snaha dát veřejnosti možnost dozvědět se o celé šíři a rozmanitosti pražské německy psané literatury. O této dlouhé a velmi bohaté literární tradici autorů, kteří se zde buď narodili nebo strávuili v Praze nějaké důležité období a ovlivnili tradici německy psané literatury z Prahy."

Spoluzakladateli Literárního domu byl také diplomat František Černý a Společnost Franze Kafky.

V příjemném prostředí jakési kavárny obklopené knihovnou, pracovnou a badatelským pracovištěm s nejmodernější technikou se může návštěvník ponořit do zběžného nebo i soustředěného poznávání jednotlivých osobností a celé historické etapy. Hlavním adresátem je běžný zájemce, ale i odborník tu najde řadu výjimečných materiálů a informací. Lucie Černohousová doplňuje:

"Primárně se tento kabinet obrací na širokou veřejnost, na lidi, kteří se zajímají o literaturu, o Prahu, kteří se zajímají o česko-německé vztahy a možná jednou slyšeli jméno Kafka. Koncept tohoto Kabinetu je takový, že my dáváme k dispozici klíč, ale cesta, kterou si návštěvník zvolí, je na něm. Naším cílem bylo ukázat celou plejádu, a ne tak jako doposud, že se všechno točí jen kolem Franze Kafky. My chceme říct, že tady nebyl jen Franz Kafka, ale že těch autorů bylo mnohem, mnohem víc."

Foto: Robert Candra / Český rozhlasFoto: Robert Candra / Český rozhlas Nevelká místnost je díky nápaditému architektonickému řešení naplněna doslova od podlahy až po strop informacemi, knihami a exponáty, jejichž výběr může být neustále obměňován a doplňován. Prostor vybízí k hledání, k pátrání na vlastní pěst po stopách pražské německé literatury a duchu její doby.

U zrodu nové expozice stojí Ondřej Matějka a Matěj Spurný z Antikomplexu, Lucie Černohousová a Miloslav Man z Pražského literárního domu. Man vysvětlil, že expozice zachycuje dobu největšího rozkvětu pražské německé literatury, což je období od 90. let 19. století, kdy začal publikovat Reiner Maria Rilke, do německé okupace, která de fakto znamenala konec německojazyčné Prahy. Unikátní sbírka pražské německé literatury vznikla podle něj dávno před založením Pražského literárního domu:

"Je to dar od Katherine Holzheuer, což je paní archivářka a knihovnice z Würzburgu, která tam měla už někdy od 70.-80. let za úkol vytvořit archiv pražské německy psané literatury. A ona se o to začala zajímat i osobně a začala sbírat tyhle knihy po různách archivech a antikvariátech. Jezdila hodně do Čech a tady se o to tehdy vůbec nikdo nezajímal, takže se k tomu docela snadno dostávala."

Miloslav ManMiloslav Man Kromě knih jsou tu i knižní kopie původních a dnes nedostupných publikací. O faksimile se ale často nejedná, vysvětlil Man:

"Zas tak přesné kopie to nejsou, faksimile by to byly kompletní kopie. Tady se často jedná pouze o výběry, části z těch antologií, které jsou pro pražskou německy psanou literaturu nějak významné. A jsou tam velice zajímavé věci. Je to takový pelmel, směs, různé ročenky, básnické sbírky, prozaické sbírky..."

Ke kuriozitám patří například některé vzácné tisky:

"Exponát, který si tady hodně hýčkáme, máme ho jak v originále, tak i v kopii, to vám tady můžu ukázat v jedné skleněné vitríně... antologie, která se jmenuje Wein, kterou si nechal udělat na zakázku vinař Oplt a požádal autory pražské německé literatury, aby mu tam přispěli. A každý autor tam má svoji vlastní karikaturu, třeba tady můžete vidět Oskara Bauma, který sedí pod stromem ověšeným lahvemi vína."

Foto: Robert Candra / Český rozhlasFoto: Robert Candra / Český rozhlas Návštěvník také může poslouchat z přehrávače hlasy některých spisovatelů. Jeden vzácný exponát připomíná pražského německého novináře a komunistu Egona Erwina Kische. Jsou to jeho řetízkové hodinky. V úvodu zmíněná Lenka Reinerová se s Kischem potkala v letech války za své emigrace v Mexiku.

"To je taková podivná věc. Já si absolutně nevzpomenu, kdy jsem ty hodiny dostala. Ale v tom Mexiku, víte, jsem pro toho Kische byla kus Prahy. A to se projevovalo i tím, že on, Kisch byl německy píšící spisovatel, jeho žena byla Vídeňačka, jeho přátele byli němečtí... on se mnou v tom Mexiku mluvil téměř výhradně česky. Ty jsi z Melantrichovy ulice, říkal vždycky. Takže jsem pro něho byla ztělesněním něčeho, co bylo v tom momentu, v těch letech nedosažitelné. A já jsem zase měla pocit, že se nacházím pod jakýmsi křídlem. A i když jsem se v tom Mexiku potom vdala, taky on pro mě byl kus domova."

10-10-2012