Míla Fürstová vystavuje v Praze

29-06-2015

Jméno výtvarnice Míly Fürstové před rokem obletělo svět společně s nejprodávanějším albem britské skupiny Coldplay. Míla Fürstová se jako autorka obalu dostala do rukou milionů lidí v mnoha zemích. Její tvorba je však mnohem širší, což dokazuje nedávno zahájená výstava v galerii Miro. Jmenuje se příznačně – Coldplay and Beyond.

Míla Fürstová, foto: Miroslav Krupička / Český rozhlas - Radio PrahaMíla Fürstová, foto: Miroslav Krupička / Český rozhlas - Radio Praha V České republice jste vystavovala naposled před sedmi lety. Po loňském úspěchu s albem a čtyřmi singly kapely Coldplay se teď vracíte domů. Jak vznikla vaše spolupráce s galerií Miro?

Už 17 let žiji a vystavuji v Británii. Vůči českým galeriím mám trochu ostych. Galerie Miro znala moje práce už někdy před šesti lety, pár děl jsme společně vystavili. Po zakázce pro Coldplay se můj život změnil, neměla jsem moc času, takže tohle je takový můj větší comeback. Galerie Miro je nádherný spirituální prostor, bývalý kostel. Díla se v něm pěkně vyjímají. Když jsem tam po příletu přijela a viděla, jak je to krásně nainstalováno, tak mě to dojalo. Všem z galerie za to patří dík.

Nemohu se nezeptat, jak probíhala spolupráce s Coldplay?

Bylo to něco mimořádného. Možná jsem se na to necítila. Do té doby jsem vytvářela díla sama. Ale Coldplay jsem měla ráda, byli mi sympatičtí stejně jako jejich hudba. Proto jsem na spolupráci hned kývla a začali jsme se bavit o tom, jak bude obal na album vypadat. Lídr kapely Chris Martin měl určitý nápad a já s ním začala pracovat. Asi po třech měsících našeho dialogu se kapela rozhodla pověsit ve svém nahrávacím studiu má díla. Udělali tam takovou galerii. Nechali to na sebe působit a Chris si potom vybral mé dílo z roku 2005. Byl to Anděl s tkanými křídly. Chris rozhodl, že křídla by se měla stát hlavním námětem obalu. Pak mi dali písničky, které měly být na albu, abych je mohla poslouchat, a dali mi absolutní svobodu v tom, co vytvořím.

Byla to jednoduchá diskuse?

Obal alba Ghost Stories kapely Coldplay, foto: ParlophoneObal alba Ghost Stories kapely Coldplay, foto: Parlophone Byla fantastická, chovali se velmi lidsky. Neznám hudebníky, jsem výtvarný umělec, ale naučila jsem se, že když umělec hovoří s umělcem, musí být upřímný a pravdivý v tom, co dělá, jinak to nejde. Oni to přijali a dali mi prostor k tvorbě, takže to, co jsem vytvořila, je pravdivé.

Jak se změnil váš život po Coldplay?

Člověk se mění zkušenostmi a tahle byla obrovská. Studovala jsem na Royal College of Art, ale ani to vám nezaručí, že budete mít pěkný ateliér. Není jednoduché být umělcem. Je to dlouhá cesta, jako v každém oboru. Člověk postupuje po malých krůčcích. V mém případě šlo o to být statečná a poslouchat svou intuici. Dlouho jsem byla residenční umělkyní na Cheltenham Ladies´College. Podařilo se mi tam vytvořit grafické studio, specializované na lepty. Částečně jsem mohla tvořit a částečně učit. Pak jsem potkala svého muže, který je fotografem. Položil mi otázku: jsi učitel nebo umělec? Odpověď byla jednoduchá – umělec! Pak bys měla být statečná a věnovat se umění, řekl mi. Tak jsem ze školy odešla a živím se jen uměním. Řekla jsem si, že to ustojím: jsem Češka, umím vařit houbovou polévku a dokážu být vynalézavá. Cítila jsem, že i když jsme byli chudí, je správné poslechnout intuici a dělat, co mám ráda. Tak jsem začínala. Zakázka od Coldplay přišla v době, kdy jsem ji čekala nejméně. Měla jsem pětiměsíční dítě, žila jsem z úspor a nepracovala. Od té doby nevím, co dřív, ale jsem šťastná.

Jste stále v kontaktu s Coldplay?

Foto: Miroslav Krupička / Český rozhlas - Radio PrahaFoto: Miroslav Krupička / Český rozhlas - Radio Praha Ano, jsme v kontaktu. Intenzivně pracují na dalším albu, které bude zcela jiné než Ghost Stories. Byla to fantastická spolupráce, která vyplnila dva roky mého života. Byla to intimní a krásná práce a možná bych si ještě něco takového zkusila. Ale na druhé straně jsem tomu obětovala vše a cítím, že je čas věnovat se něčemu vlastnímu. Pokud jde o Coldplay, myslím, že budou hledat nějakého jiného výtvarníka, protože každé jejich album je úplně jiné.

Jak prodáváte svá díla?

Mám agenta, jmenuje se Fraser Kee Scott, a mám svou galerii – Eames Fine Art. Je v centru Londýna a vedou ji dva mladí kunsthistorici, kteří mají úzký vztah ke grafice. Vystavují světové umělce, jako je Picasso nebo Hockney, takže jsem v té nejlepší společnosti.

Inspirovali vás někteří čeští grafici?

Když jsem přišla do Británie jako studentka, myslela jsem si, že začíná moje anglické období a hledala jsem vlivy tam. A pak mí spolužáci navštívili Prahu, a když přijeli, řekli mi, že mé dílo je hodně české. Trochu mě to překvapilo, ale ano, je to tak, česká grafická tradice mě ovlivnila. Jsou tu výborní autoři – mám ráda grafické dílo Josefa Šímy, i když to bylo především malíř. Ikonou grafiky je Jiří Andrle. Líbí se mi taky Jiří Kornatovský, který mě učil na vysoké škole, a mnoho dalších.

A ze světových umělců?

Výstava Míly Fürstové v pražské galerii Miro, foto: Miroslav Krupička / Český rozhlas - Radio PrahaVýstava Míly Fürstové v pražské galerii Miro, foto: Miroslav Krupička / Český rozhlas - Radio Praha Mám ráda Picassa a jeho grafiky, kresby i lepty. To je něco jiného než malba. Linie a linky v reálném světě neexistují, je to abstraktní koncept. Je to něco hodně intimního, co lze rozeznat od ostatních, jako třeba rukopis. Picasso byl prostě génius. Dalším géniem byl David Hockney. Pak mám ráda Kiki Smith, Američanku německého původu a její grafické dílo. Líbí se mi Tracey Emin, která dělá konceptuální umění a také grafiku. Je úžasné, že v Británii funguje tolik galerií… třeba Tate Modern, obrovský palác umění, tam je tolik umělců, že se tam člověk může až ztratit.

Máte vůbec čas sledovat umění?

To je palčivá otázka, kterou právě řeším. Jsem spíš domácí typ, mám ráda klid, kdy si můžu na něčem pracovat a děti jsou poblíž nebo spí. Ale samozřejmě potřebuju chodit ven. Lidé si často myslí, že žiju v Londýně, ale já bydlím v Cotswolds, asi dvě hodiny vlakem od Londýna. Je to takové tradiční anglické město, klidné, hezoučké, všude jsou ovce, kamenné domy. Odtud pravidelně jezdím do Londýna. Rodiče mého muže žijí v Oxfordu, takže po cestě se zastavíme v Oxfordu, předáme děti dědečkovi a babičce a pokračujeme do Londýna, kde nás čeká umělecký maraton. Jdeme z výstavy na výstavu. Posledně jsme jich zvládli deset. Na konci jsem už nebyla umělkyně, ale žena, kterou bolí nohy. Zážitky si samozřejmě odvážíte domů. Máte čas o nich přemýšlet a vstřebat je.

Považujete se za českou, britskou nebo globální umělkyni?

Míla Fürstová ve studiu Radia Praha, foto: Miroslav Krupička / Český rozhlas - Radio PrahaMíla Fürstová ve studiu Radia Praha, foto: Miroslav Krupička / Český rozhlas - Radio Praha Především se považuji za člověka, člověka s českým srdcem. Kvůli práci se snažím být univerzální a je hezké, že v lidech, kteří má díla sbírají, to rezonuje taky. Je to základní lidská zkušenost. Mým domovem je Británie, ale Česká republika také. Z jednoho prostředí se přelévám do druhého a mám je ráda obě. Každé pro mě něco znamená.

Jaký nový projekt chystáte?

Když skončila moje práce pro Coldplay, přišla nabídka, abych udělala několik ilustrací pro americký bestseller – fantasy sérii spisovatelky Cassandry Clare, která se jmenuje Mortal Instruments (Smrtelné nástroje). Jak už jsem naznačila, jako umělec nepracuji na objednávku, i když už jsem si to vyzkoušela. Nejsem ilustrátorka, ale vždycky jsem měla sen zkusit si něco s knihami. A tak jsem vytvořila ilustrace na obálky knih zmíněné série. Právě vyšly a budou mít křest 17. července v Londýně. Takže to byla taková drobná zakázka. A teď se konečně věnuji sólové práci. Jedno z mých nových děl je vystaveno v galerii Miro – jmenuje se Golden Fish Will Fly Above the Clouds (Zlaté rybky budou létat nad mraky). Je to hejno ryb, dost velké – má rozměry téměř 3x3 metry. Jednotlivé ryby jsou velmi detailně nakresleny a jsou tištěny samostatně z kovových plátů. Je to vlastně kruhová instalace, pomocí které jsem se chtěla osvobodit od obdélníkových tvarů obrazů. Ryby volně plují na stěně galerie.

Jste šťastná?

Výstava Míly Fürstové v pražské galerii Miro, foto: Miroslav Krupička / Český rozhlas - Radio PrahaVýstava Míly Fürstové v pražské galerii Miro, foto: Miroslav Krupička / Český rozhlas - Radio Praha Jsem šťastná a jsem vděčná. Když jsem přiletěla do Prahy se svými dvěma dětmi, tatínek nás vyzvedl na letišti a vezl nás domů do Hradce Králové. Byla noc, pršelo, jeli jsme po dálnici a v rádiu hráli píseň A Sky Full of Stars. Poslouchala jsem ji a měla jsem pocit, že je to jako sen. Ale jestli jsem ho snila, tak tohle ho ještě překonává. Je to nepravděpodobný sen, který se stal skutečností. Jsem vděčná za to, že mohu tvořit, jsem vděčná za to, že můžu být matkou. Ráda bych poděkovala všem, komu se má díla líbí, protože jen skrze diváky může dílo působit. Vážím si toho zejména dnes, kdy je ve světě tolik smutných věcí, a my máme to štěstí, že můžeme tvořit a radovat se z umění.

Děkuji za rozhovor

 

Výstava Míly Furstové v galerii Miro trvá do 30. srpna 2015.

29-06-2015