Obrazy Jana Kupeckého v Mánesu

Jan Kupecký, 'Alegorie sluchu', photo: Adolf Loos Apartment and Gallery

Vedle Karla Škréty a Petra Brandla patří k barokním mistrům z českého prostředí také Jan Kupecký (Johannes Kupezky), působící především ve Vídni. Jeho portréty jsou nyní k vidění na předaukční výstavě v pražském Mánesu. Patří do sbírky významného česko-italského kunsthistorika Eduarda A. Šafaříka.

Jan Kupecký,  'Autoportrét',  photo: Adolf Loos Apartment and Gallery
Osud malíře Jana Kupeckého (1666-1740) není nepodobný Václavu Hollarovi (1607-1677). Podobně jako on pocházel z bratrské rodiny, opustil svou vlast a život prožil v zahraničí, kde dosáhl značného věhlasu. Rodina Jana Kupeckého v 17. století přesídlila do slovenské části nábožensky tolerantnějších Uher. Jan se narodil v Pezinku. V 15 letech utekl z domu, protože rodina neměla pro jeho výtvarné sklony pochopení, a učil se malovat u Benedikta Klause v Holíči na moravsko-slovenském pomezí. Když mu bylo 18 let, odešel do Vídně a odtud do Benátek. V Benátkách a v Římě studoval u různých italských malířů, v galeriích vstřebával barokní umění a začal se živit jaké malíř portrétů.

Začátkem 18. století s již dostatečnou uměleckou erudicí přesídlil do Vídně, kde se stal se vyhledávaným barokním portrétistou. Portrétoval uherskou a italskou šlechtu, rakouského císaře Karla VI., generála Evžena Savojského atp. O jeho věhlasu svědčí to, že byl pozván do Karlových Varů, aby vytvořil portrét ruského cara Petra I. Stejně jako Václav Hollar se hlásil ke svému českému původu a používal přídomek Bohemus. Závěrečná léta svého života strávil Kupecký v Norimberku. V červenci 2015 u příležitosti 275. výročí jeho úmrtí vyhlásili v Pezinku Rok Jana Kupeckého.

Eduard A. Šafařík,  photo: Adolf Loos Apartment and Gallery
Osobnost Jana Kupeckého se stala jedním z celoživotních témat Eduarda A. Šafaříka (1928-2015). Šafařík se narodil v Bratislavě v rodině s kunsthistorickým zázemím. V 50. letech byl ředitelem obrazárny arcibiskupského paláce v Kroměříži. Zde objevil několik vzácných obrazů včetně plátna Nanebevstoupení od Paola Veroneseho. V 60. letech pracoval v Národní galerii v Praze, kde se začal věnovat staré italské malbě. V roce 1968 odešel do Itálie. Nejdřív působil v Národní galerii klasického umění. V roce 1971 se stal ředitelem galerie Doria Pamphilj a později galerie Palazzo Colonna.

Jan Kupecký,  'Alegorie sluchu',  photo: Adolf Loos Apartment and Gallery
Šafařík neuznával pojem české baroko, zatímco italské baroko a holandské baroko ano. Vysvětloval to tím, že mezi barokem rakouským, českým a německým nelze rozlišovat, což dokládal častými záměnami v identifikaci děl umělců, pocházejících z této oblasti. V roce 2001 Eduard A. Šafařík uspořádal velkou Kupeckého výstavu v Suermondt-Ludwig Museu v Cáchách. Expozice byla potom přenesena do Konírny Pražského hradu. Výsledkem Šafaříkovy mnohaleté badatelské práce je rozsáhlá monografie o Janu Kupeckém a soupis díla, v němž upřesnil autorství řady jeho obrazů.

Eduard A. Šafařík v Itálii nashromáždil vlastní sbírku obrazů Jana Kupeckého a dalších evropských barokních mistrů, jejichž tvorbou se zabýval. Tato kolekce, jejíž součástí je např. Kupeckého autoportrét nebo obraz Svatého Františka z Assisi, je teď k vidění v Mánesu. Výstava potrvá do 31. ledna 2015, kdy bude Šafaříkova sbírka nabídnuta v aukci.