Po zámeckém parku se bude příští rok prohánět Drákula i dinosauři

14-10-2017

Čtrnáct dní předprodeje a 11 tisíc prodaných lístků na představení v roce 2018. Otáčivé hlediště v Českém Krumlově táhne. Ročně sem přijde zhruba 56 tisíc lidí. A hraje se skoro za každého počasí.

Poslední roky se hodně diskutovalo o tom, zda točna v Krumlově zůstane nebo ne. Český Krumlov je totiž památka UNESCO a točna mnohým v zámeckém parku vadila. Nejen na budoucnost točny jsme se zeptali ředitele Jihočeského divadla Lukáše Průdka.

Otáčivé hlediště Český Krumlov - první pokus v malém, foto: archiv Jihočeského divadla, attributionOtáčivé hlediště Český Krumlov - první pokus v malém, foto: archiv Jihočeského divadla, attribution Kdy byla točna postavená?

"První točna byla postavená v roce 1958. Jejími autory byl divadelní architekt Joan Brehms. A spolutvůrcem nápadu byl tehdejší ředitel Jihočeského divadla Otto Haas. A v roce 1958 tu vyrostla malinká točna pro 40 lidí. Vyzkoušeli si, jak ten prostor funguje. Už v roce 1959 tu byla točna pro 300 lidí, kterou tehdy poháněla lidská síla, vojáci z nedaleké posádky. V roce 1960 už tu bylo otáčivé hlediště, které mělo zhruba stejnou kapacitu jako dnes, a bylo poháněné elektromotory. Točna se od té doby několikrát změnila až do současnosti. Ta je z roku 1992."

Kolik je tu míst?

"Dneska je tu 644 míst. Točna je geniální v ojedinělém propojení hlediště a jeviště, protože divák je uprostřed a hlediště je vlastně všude kolem. S dějem se otáčí i točna, jste uprostřed nádherného plenéru, a sledujete nějaký dramatický příběh, operu nebo balet."

Která byla nejslavnější představení v historii točny?

Lukáš Průdek, foto: oficiální web Jihočeského divadlaLukáš Průdek, foto: oficiální web Jihočeského divadla"Určitě je to Kráska a zvíře, což je pohádka Františka Hrubína, která byla zdramatizovaná přímo pro prostředí otáčivého hlediště. Hrála se tu pravidelně Lucerna a Rusalka. Vystřídala se tu zvučná jména. Režíroval tu pravidelně Jan Kačer, Jiří Menzel, David Radok. Je na nich, jak se poperou s tímto výjimečným prostorem, protože inscenovat hru zde, je úplně jiné, než ji inscenovat v normálním divadle. Letos jsme měli naplánováno 90 představení, ale dvě jsme neodehráli kvůli nepřízni počasí, takže jsme jich odehráli 88."

Sedí diváci v pláštěnkách, když prší, nebo se nad nimi vysune nějaká stříška?

"Tady není, co by se vysunulo, takže diváci skutečně sedí v pláštěnkách, a za ta léta už jsou na to zvyklí. Hraje se téměř za jakýchkoliv podmínek. Deštníky nejsou povoleny, protože by diváci nad těmi, kteří mají deštníky, nic neviděli. Když prší, tak hrajeme, dokud je slyšet."

Co herci? Jsou na to zvyklí?

"Jsou, a musím před nimi smeknout, protože všichni chápou, že na točně sedí 640 diváků, kteří k nám přijeli nejenom z Česka, ale i ze zahraničí, a vážili dlouhou cestu. Proto se vždycky snažíme hrát, co to jde. Ale ne vždy je to možné. Průměrně nám vyprší asi 2,8 představení za sezónu."

Co chystáte na rok 2018?

Otáčivé hlediště Český Krumlov, foto: archiv Jihočeského divadla, attributionOtáčivé hlediště Český Krumlov, foto: archiv Jihočeského divadla, attribution "Chystáme dvě premiéry. Inscenaci na motivy známého románu Brama Stokera Drákula. Druhá premiéra bude pro rodiče s dětmi podle sira Arthura Conana Doylea Ztracený svět. V zahradě se nám začnou prohánět v nadživotní velikosti dinosauři a jiné prehistorické bytosti."

Co jste říkal na diskuzi kolem odstranění točny?

"Myslím, že se nám konečně podařilo najít řešení, které je v souladu s dvěma nejvíce "znepřátelenými" stranami. Mezi Národním památkovým ústavem, skupinou lidí hájících čistě památkový pohled na věc, a námi jako divadelníky, kteří se snaží obhájit to, že když diváci přijdou na točnu, tak nevnímají točnu, ale naopak tu zahradu, která ožije dramatickým příběhem, hudbou, světly. Vlastně ji ukážeme těm 56 tisícům diváků tak, jak by ji bez otáčivého hlediště nemohli nikdy vidět. Buď najdeme řešení ve formě nějaké odstranitelné, demontovatelné točny na stávajícím místě nebo se podaří koncepčnější krok, který by znamenal rozvoj celé zahrady, ale i rozvoj fenoménu plenérového divadla před otáčivým hledištěm. To by znamenalo rozšíření zahrady o divadelní trakt, ve kterém by mohla stát točna úplně nová, a já bych byl moc rád, kdyby navázala na projekt Joana Brehmse ze 70. let, kdy se jedná o hlediště, které se umí otočit do sebe. To umožňuje vypnout na chvíli ten plenér. To je pak nová kvalita, kterou bychom po víc jak šedesáti letech historie otáčivého hlediště mohli využívat a nabídnout nejenom divadelníkům, ale samozřejmě i našim divákům."

14-10-2017