Reduta, ve které hrál malý Mozart

06-12-2006

Divadlo Reduta na Zelném trhu v Brně je považováno za nejstarší divadelní budovu ve střední Evropě. Sloužila do roku 1992, kdy ji opustil soubor zpěvohry. Až do roku 2000, kdy město vypsalo architektonickou soutěž, byla v havarijním stavu a čekala na zásadní obnovu. Její nynější podoba patří k nejlepším ukázkám současné domácí architektury.

Reduta, foto: autorReduta, foto: autor Reduta je stagiona, tedy divadelní budova, ve které nesídlí soubor. Patří Národnímu divadlu v Brně, a základem jeho programu se proto stala tvorba souborů Národního divadla. Doplňuje ji původní "redutní" produkce. Premiéru tu měly například činoherní inscenace Hry o Janáčkovi Luvíka Kundery, Fassbinderova hra Hořské slzy Petry von Kantové a baletně-taneční inscenace Balady Zuzany Lapčíkové a Hany Litterové.

Reduta byla otevřena v říjnu 2005, přesně o rok později získala ocenění Stavba roku 2006. Zakázku na rekonstrukci získal brněnský architektonický atelier D.R.N.H., jeho zakladatel Petr Valenta je u mikrofonu.

"Zadáním bylo obnovit budovu divadla Reduta. Ona měla nesmírně bohatou historii a ten dům byl fyzicky hrozně zničený těmi přestavbami. On třikrát do základů vyhořel, tzn. byl to dům, který, když tam člověk vešel, nestál za nic. Detailů a prvků, které se zachovaly z té minulosti, bylo minimum."

Petr Valenta, foto: autorPetr Valenta, foto: autor Na místě dnešní stavby stála ve 14. století středověká taverna, která svou funkci plnila i přes četné přestavby až do konce 18. století. Podle zápisu v berních knihách se Reduta objevuje již v roce 1432 jako dům pánů z Lichštejna. Přestavba na městskou tavernu v roce 1605 proběhla pod vlivem pozdní renesance.

"Památkáři vytipovali, co je třeba zachovat. Tam je staré schodiště, které není úplně staré, je vlastně až postklasicistní, takové najdete tady v těch činžácích okolo, ale byla to jedna z mála věcí, která tam byla, tzn. oni se rozhodli, že tohle musíme zachovat, což tu dispozici docela komplikovalo. A pak se rozhodli, že musíme navrhnout ten slavnostní redutní sál, ve kterém se to divadlo kdysi hrávávalo, v prvopočátcích, když ještě to nebylo divadlo jako takové a hrálo se v té tančírně, tzn. že musíme obnovit tu tančírnu, ten redutní sál. Takže my jsme si řekli, že to uděláme tak, jak by to udělali ti naši předkové, tím výtvarným uměním, akorát současným. Takže jsme navrhli to výtvarné dílo, toho Kvíčalu už v té soutěži a nakonec se i realizovalo."

Po požáru v roce 1785 došlo ke klasicistní obnově divadla, kterou provázela přeměna taverny na Redutu v pravém slova smyslu - vznikl nynější reprezentační sál, který v roce 1814 vymalovali italští umělci Vavřinec a Vincent Sacchetti. Jejich výmalba se však nedochovala. Architekti proto přizvali ke spolupráci významného představitele české abstraktní malby Petra Kvíčalu. Vrstvením červené vlnovky Kvíčala pokryl všechny čtyři stěny sálu. Sál se jmenuje Mozartův a obsahuje jeden z nejcennějších původních architektonických prvků, klasicistní balkónek.

Mozartův sál, foto: autorMozartův sál, foto: autor "Říkalo se mu slavnostní redutní sál, ale nakonec těsně před kolaudací přišlo divadlo s nápadem, že by bylo dobře ten sál nazvat Mozartův, takže se předělávala písmena na těch logách a sál se skutečně jmenuje Mozartův, což je dobře."

Má to nějakou přímou vazbu se skladatelem?

"Má, samozřejmě nikdo neví, kde vlastně ten Mozart doopravdy hrál, on když mu bylo snad 11 roků, tak bydlel ve Schrattenbachově paláci, což je dneska Knihovna Jiřího Mahena, a hrál tady pro nějakou soukromou společnost jako malé dítě, právě tady v tom divadle reduta. takže to má vazbu na Mozarta docela intenzivní. To se prokazatelně stalo."

Znovuoživení divadla velmi uvítal divadelní historik Bořivoj Brba. Připomíná, že rekonstrukci předcházela několikaletá přestávka, kdy divadlo chátralo.

Mozartův sál, foto: autorMozartův sál, foto: autor "Někdy v roce 1992, 1993 zde hrající operetní soubor zatoužil po zlatu a plyši Mahenovy činohry a se svojí aktivitou se tam přesunul pod záminkou, že budova je v prachšpatném stavu. Nebyla v tak prachšpatném stavu, ale rekonstrukci si samozřejmě zasloužila. Ukázalo se, že je třeba té budově propůjčit jakýsi nový smysl v souladu s tou tradicí, ve které byla nasazena už v roce 1786, kdy byla postavena. Tomu se říká myšlenka národního divadla, toto bylo národní divadlo Němců, ale i Čechů. Přes všecky peripetie, kterými toto divadlo ve své dvousetleté historii procházelo, by něco z těch zakladatelských idejí v sobě mělo nést. A mně se zdá, že hledačství, které se tu teď po otevření té budovy projevuje, v představeních, které jsem měl možnost zhlédnout, že je správným návratem k myšlence národního divadla, protože národní divadlo nemá být žádná konzerva, ale právě to hledání nového výrazu pro nové obsahy, to se tady tedy děje."

Architektonický ateliér D.R.N.H. sbírá za Redutu nejrůznější ocenění. Co by ale oni sami dnes na své práci změnili?

"Co bychom dneska udělali jinak, se ptáte... Ten projekt už je letitý, my jsme ho vlastně vymýšleli v roce 2000, ta moderna je už dneska trochu vyčerpaná, uhlazenost je téma, které bylo dovedeno k dokonalosti už i u nás, a nás už to dneska úplně neoslovuje. Říkáme si, že kdybychom to dělali dneska, dělali bychom to v některých věcech malinko jinak. Ale v té podstatě dispozičního řešení jsme nenašli nic, co bychom řešili odlišně. Myslím, že je tošku chyba, že nejsou otevřeny obchody a restaurace do náměstí přímo vchody nebo portály, ale to byla součást zadání, my jsme nesměli do fasády. Tím pádem kavárna i obchody mají problém, že tam lidé nechodí, protože je to celé zapadlé. Z komerčního hlediska to není šťastné řešení."

06-12-2006