Staroměstská radnice vystavuje Prahu a její lidi před 50 lety objektivem Jovana Dezorta

18-07-2012

Legendární fotograf Jovan Dezort vystavuje fotografie Prahy z šedesátých a počátku sedmdesátých let. Na nich jsou zobrazeny události, místa a lidé tak, jak si dnes ani neumíme představit. Třeba tramvaje na Václavském náměstí nebo letenský pavilon Expo 58 v plném provozu. Dezort také nafotil mnoho známých osobností v běžném životě, jako zpěvačku Martu Kubišovou na gauči s dopisy od diváků nebo Věru Čáslavskou s čerstvě narozenou dcerou Radkou.

Na zahájení výstavy Praha a lidé před padesáti lety přišlo mnoho příznivců díla fotografa Jovana Dezorta. Pamětníci i mladí lidé obdivovali převážně černobílé snímky hlavního města a jeho obyvatel a připomněli si mnohé fenomény té doby i důležité historické milníky. Jovan Dezort vzpomíná, co pro něj sladká šedesátá znamenala v osobním i pracovním životě.

„Jak se mi fotilo? Bylo to v minulém tisíciletí, byli jsme mladí a byla to doba, kdy se pracovalo s filmem. Teďka všichni pracují s digitálem, kterej mají v kapsičce. Já proti němu nic nemám, má to svoje výhody i samozřejmě nevýhody. Ale výhody v tom, že to okamžitě můžete poslat do redakce. Ty filmy bývaly lepší, byla to taková lepší práce, řekl bych. Negativy vydrží, zatímco řikaj, že to digitální zpracování nevydrží.“

Techniku focení Jovana Dezorta ve své zahajovací řeči zmínil i jeho kamarád a sepisovatel Vráťa Ebr. Kromě toho ještě přidal jednu úsměvnou vzpomínku.

Jovan DezortJovan Dezort „Jovane, je to krásný, dokonce jsem si tady přečetl výrok tvé ženy. Prozradila na tebe, že ´na rychlovky používá digitál, doma pak bojuje s počítačem´. Je to člověk, který pracoval s analogovými aparáty, jejichž ovládání nebylo tak jednoduché jako dneska u těch digitálů. To všechno tady zvlášť profesionálové fotografií vědí už dávno. Dokladem je dnešní citovaná výstava Praha padesáti let. Jdou tady krásné snímky, jsou to úsměvné, jsou to vážné dokumenty, staré tramvaje..Já jsem si ještě připomněl ty plakátky, slogan, který v té době byl v tramvajích: Nekuřáci, dobří v práci, zdraví jsou a neutrácí.“

Na některých fotografiích najde návštěvník dnes už zaniklou Prahu, jako park s fontánou a lavičkami v místech dnešního Myslbekova paláce v ulici Na Příkopech nebo provoz aut po Karlově mostě. Z budování stanic metra na Václavském náměstí je vystaveno hned několik fotek. Jedna z nich ukazuje až mysticky křížící se tramvaje uprostřed vyhloubených kráterů. Dezort svým aparátem zachytil také mnoho domácích a zahraničních osobností. Fotil politiky, umělce i úspěšné sportovce. Mezi známými lidmi té doby najdeme třeba i první československou královnu krásy z roku 1966 Danu Silvínovou. Zajímalo mně, jestli má Jovan Dezort k některému z těchto snímků speciální vztah.

„Říkal jsem vám to s panem Werichem, jak to bylo? Když jsem byl na grafické škole, tak jsem dostal za úkol udělat divadelní fotografii. Šel jsem do divadla ABC, a tam náhodou pan Werich začal hrát s panem Horníčkem. To jsem si říkal, je to zajímavý, půjdu se tam podívat. Tak jsem tam šel, ale jako nezkušený mladík, takže jsem zkrátka nevěděl, jak do toho. Šel jsem mezi první řadu a forbínu. Teď on pan Werich, když mě viděl, takovýho chlapce, tak zastavil hru a začal mi tam pózovat. Udělal jsem řadu obrázků, jeden z nich s panem Horníčkem je tady vystavený.“

Nejen slavní lidé, ale i obyčejní Pražané stáli před objektivem Jovana Dezorta. Fotil spartakiády, atmosféru vánoční Prahy, naskakující lidi do tramvají nebo všední dny pracujících. Právě bezprostřednost a věrný odraz běžného života je poznávací znamení Dezortových fotografií. To mu vyneslo řadu cen a uznání v různých domácích i mezinárodních soutěžích. V roce 1970 získal Zlatou pečeť na World Press Photo v Haagu a ve stejném roce obsadil 3. místo v mezinárodní soutěži Puls planety. Velký úspěch si zopakoval o tři roky později na celosvětové soutěži MON, kde získal hlavní cenu "Mír Vietnamu". V čem spočívá výjimečnost fotografií Jovana Dezorta, na to odpovídá fotografka a jeho bývalá spolužačka a Jaroslava Perglová.

„On je takový nenápadný, všude je, a je nesmírně šikovnej a pracovitej. ‚V čem si myslíte, že se jeho fotografie liší od fotografií ostatních umělců?‘ Dovede vyhmátnout pocity lidí a situace, kde lidi by normálně ani nepočítali s tím, že je někdo vyfotografuje. A on to najde.“

Dezort vystudoval obor fotografie na Střední průmyslové škole grafické v Hellichově ulici v Praze. Absolventské fotografie mu otiskly tehdejší Pionýrské noviny, bohatou praxi získal ve svém prvním zaměstnání v Československé tiskové kanceláři. Pokračuje Jovan Dezort.

„Já jsem po vojně v šedesátém roce přišel do ČTK. Po krátké době v laboratoři jsem se dostal mezi fotoreportéry. My jsme sloužili od slunka do slunka, jak jsme říkali, od zemědělství po Hrad jsme pracovali. Já jsem dostal kulturní rubriku, a protože mě bavila muzika, tak mi přidělili hlavně Pražské jaro, Concertino Praga, to zase byli mladí umělci. No a takhle mně to provázelo celý život až do této doby.“

Z kulturního období pochází známé fotografie, na nichž je vycházející hvězda houslového nebe, teprve patnáctiletý Václav Hudeček nebo světoznámý dirigent Herbert von Karajan. Touha pořizovat nejen agenturní momentky, ale ucelené reportáže přivedla Dezorta do týdeníku Vlasta. Tam působil do roku 1981, a o pár let později se osamostatnil. Dezortovy snímky najdeme v publikacích nebo jako doprovod textů a knih. Pořádá i samostatné výstavy, jako právě Praha a lidé před 50 lety. Dva návštěvníky odlišných generací jsem se při výstavě zeptala na jejich dojmy.

„Samozřejmě jsou to vzpomínky, je to nostalgie. Já se přiznám, že když se na to dívám, tak se mi vybavuje spousta podobných situací, který tady vidím na těch obrázcích. Ať už to jsou staré tramvaje jedoucí po Václavském náměstí, ať je to tlačení trolejbusu nebo ověšené tramvaje lidmi, kteří stojí na stupátkách. Mimochodem, byl to můj adrenalinový sport, když jsme jezdili na stupátkách jako frajeři. Jsou to reálie, které už dneska nejsou k vidění, a které evokují vzpomínky z mého mládí.“

„Mě se to moc líbí, určitě to pro mě hodnotu má. Já jsem narozená v roce osmdesát osm, takže moji prarodiče si pamatují časy, co byly dřív, rodiče taky. Takže já v těch fotkách vidím svoje rodiče, hodně vzpomínám. Oba rodiče jsou narození v Praze, tak to pro mě spojení má.“

Na 130 černobílých i pár barevných fotografií Jovana Dezorta je k vidění v románsko-gotických prostorách Staroměstské radnice v Praze ve dnech 12. července až do 19. srpna 2012.

18-07-2012