V Plzni se diskutovalo o divadle po pádu železné opony

16-09-2009

V kuturní rubrice se dnes vrátíme na Mezinárodní festival Divadlo. V několika dnech se tu představily nejlepší divadelní inscenace poslední sezóny a také se setkali odborníci a diskutovali o proměnách divadla ve středo a východoevropských zemích po roce 1989. Jak se divadlo proměnilo? Jak navazovala rozdělená Evropa kontakty? A jaký smysl mají podobná sympozia?

David Drozd, foto: autorDavid Drozd, foto: autor Mezinárodní konference měla název Dvacet let poté - proměny divadla a jeho reflexe po roce 1989. Zúčastnili se jí odborníci z někdejší východní i západní Evropy, Ameriky i Asie.

V úvodním referátu shrnul domácí kritik David Drozd, jak se po pádu komunismu vyvíjelo české divadlo. Hovořil v angličtině, pro posluchače Radia Praha obsah svého vystoupení shrnul:

"Začátek toho dvacetiletí je ve znamení návratů. Vrací se režiséři, dramatici, všichni jsou nadšení, ze šuplíků se vytahují hry disidentů a režiséři, kteří dvacet let režírovali jenom v zahraničí, se vrací do Čech. Ale nutno říct, že po takových dvou letech ten zájem opadá. Vedle toho se objevuje mladá generace, v jejímž čele je nekorunovaný enfant terrible českého divadla 90. let Petr Lébl, který začne dělat skandály. To je něco, co jsme tady do té doby neměli. Inscenace, o kterých všichni mluví, všichni je musí vidět, píše se o nich, dokumenty se o nich točí, vyprodány jsou na dva roky dopředu. Devadesátá léta jsou vlastně desetiletím výrazných režisérů. A jistým zlomem je - snad shodou okolností - přelom desetiletí, konec století, začátek třetího tisíciletí, protože 1999 Petr Lébl spáchá sebevraždu, těsně potom Michal Dočekal nastupuje jako šéf do Národního divadla, takže najednou je tam generační posun, zároveń třeba ústecké Činoherní studio uvádí svou Českou sezónu. A od té doby probíhá už ne tak brutální transformace nebo rozkvět českého divadla, které je stále diverzifikovanější a zajímavější."

Pro kontakty rozděleného světa měl po roce 1989 velký význam divadelní festival v Avignonu. Švédská kritička Margareta Sörensonová ve svém vystoupení vzpomněla na to, že zde viděla v roce 1990 první východoevropská divadla.

"Byl to Tadeus Kantor, který festival navštívil několikrát, užasla jsem nad krásou a zvláštní, většinou mysteriózní temnotou tohoto polského zpracování války, jejích hrdinů, obětí a fetišů a byl to pro mě úžasný divadelní zážitek. Šifry a významy tvůrci ukrývali, ale dokázali jsme jim porozumět. Postmodernismus v té době zjevně pronikal stejně na východ jako na západ."

Podle Margarety Sörensonové navázaly po roce 1990 s Kantorem švédská experimentální divadla kontakt, byl zván český režisér Otomar Krejča k pohostinským režiím, překládaly se hry autorů z okruhu Charty 77. Sörensonová se zmínila i o způsobu psaní o divadle a jeho přítomnosti v moderních médiích. zatímco východoevropská kritika vychází z akademického prostředí, západoevropská z novinářské praxe.

Symposium v Plzni uspořádala Mezinárodní organizace divadelních kritiků AICT. Její prezident, jihokorejský kritik Yun-Cheol Kim publikum upozornil, že rok 1989 byl požehnaným rokem nejen pro Evropu, ale i pro Jižní Koreu, kde od roku 1961 panoval vojenský režim a teprve před 20 lety se uvolnila silná cenzura. Prvním východoevropským dramatikem v Koreji byl Václav Havel. Yun-Cheol Kim, foto: autorYun-Cheol Kim, foto: autor

"Uvolnění cenzury znamenalo významný předěl a teprve v roce 1989 byl Václav Havel přeložen a hrán v Koreji, jako první hra Audience. Tak začal kontakt Korejců se středo- a východoevropským divadlem."

Britský kritik Mark Brown upozornil, že důležitým místem kontaktu je na západě edinburghský divadelní festival. Divadlo, které sem přijíždí ze střední a východní Evropy, z Čech například soubor Farma v jeskyni, má velice silný vliv na skotské a britské divadlo.

Mark Brown, foto: autorMark Brown, foto: autor "Jsme velmi vděční za to, že do Edinburghu přichází východoevropské divadlo a díky za ten fantastický vliv. Ale současně se to nesmí přeceňovat, nesmí se z původu dělat fetiš, protože to neprospívá nikomu."

Don Rubin, foto: autorDon Rubin, foto: autor Na sympóziu zazněly i další hlasy s reflexe, na závěr diváky rozesmál Don Rubin, kanadský vydavatel Světové encyklopedie současného divadla, který s humorem líčil potíže, jimž byla jeho práce na encyklopedii vystavena v první polovině 90. let, kdy vznikaly a rozpadaly se evropské státy.

Sympózium řídil Petr Christov, zástupce mladé generace českých divadelních odborníků. Jaký smysl mají podle něj podobná setkání?

Petr Christov, foto: autorPetr Christov, foto: autor "Mezinárodní asociace divadelních kritiků je zvláštní společnost lidí, která už má více než padesátiletou tradici, její členové jezdí po celém světě, scházejí se, setkávají se s publikem daných zemí. A to má myslím velikou cenu, aby místní publikum mohlo slyšet, co si myslí o jejich kultuře ti, kteří vidí zdejší divadlo možná jednou za čas, možná poprvé, ale zároveň mají zkušenost s divadlem po celém světě. Ti, kteří tu měli příspěvky, navštíví během celého roku desítky různých festivalů v různých zemích různých kontinentů. Toto beru jakou velkou devízu, v tom to takové setkání přínosné."

16-09-2009