Muzeum Kampa vystavuje díla Josefa Alberse

16-02-2003

Práce Josefa Alberse, významného malíře a grafika německého původu, jsou v těchto dnech k vidění v Sovových mlýnech v Praze. Muzeu Kampa je zapůjčila Galerie Milana Dobeše v Bratislavě, a té zase většinu exponátů - obrazů a serigrafií - ze své bohaté kolekce italský sběratel Getulio Alvianti, který je současně kurátorem výstavy. Podrobnější informace má Evelina Himalová.

Výstava se koná v souladu s tím, co bylo od samého počátku úmyslem zakladatelky nového kulturního stánku na pražské Kampě Čechoameričanky Medy Mládkové: přibližovat především české veřejnosti dosud nepoznaná nebo málo známá díla světových mistrů moderního výtvarného umění. Průkopníkem abstraktní tvorby, která zde našla své stálé místo, byl český malíř, grafik a ilustrátor František Kupka, v cizině uznávaný, doma spíše opomíjený - vzhledem k svému, více než padesátiletému působení ve Francii - přestože o jeho vlasteneckém cítění a zásluhách ve prospěch domoviny nemůže být sporu; za 1. světové války stanul v čele české kolonie v Paříži a zapojil se do československého zahraničního odboje, vstoupil do československé dobrovolnické roty "Nazdar" - bojoval na Sommě, od roku 1916 spolupracoval s Národní radou československou v Paříži a v roce 1918 se podílel na formování československých legií ve Francii, s nimiž se zúčastnil bitvy na Aisne, kde byl raněn. Je autorem návrhu Československého válečného kříže 1914 - 1918. Po vzniku samostatné Československé republiky působil krátce na ministerstvu národní obrany v Praze, poté byl jmenován profesorem na pražské Akademii výtvarných umění, a posléze se jako profesor AVU extra statum vrátil v roce 1924 - tentokrát už natrvalo - do Francie, kde byl pověřen výchovou československých studentů-výtvarníků. Na jeho styl tvorby navázali další abstraktivisté.

Albers, jehož výstava v pražských Sovových mlýnech potrvá do 16. března, dospěl k vlastnímu nezaměnitelnému projevu - k variacím postupného zjednodušování na obdélníkové a čtvercové tvary za střídání různých hodnot barevných tónů. Vzdělání získal na akademiích v Berlíně a Mnichově, posléze na pověstném Bauhausu. Po nástupu Hitlera k moci a rozpuštění Bauhausu v roce 1933 emigroval do Spojených států, kde až do své smrti v roce 1976 působil též jako pedagog, a - jak říká zakladatelka Muzea Kampa, kunsthistorička a mecenáška umění Meda Mládková - jeho metody slavily úspěch.

"On byl velký profesor, nejen velký malíř, jeden z kreatorů abstraktního umění směru geometrického, a měl velkou školu. Takže například je dneska v Americe Noland (Kenneth Clifton - pozn. red.), jeho žák, jehož obrazy jsou neuvěřitelně krásné, i když totálně jiné, než Albersovy, ale cítíte z nich, že je vedl Albers."

Jak bylo řečeno v úvodu, výstava Alberse byla přenesena z bratislavské galerie nesoucí jméno slovenského malíře a grafika Milana Dobeše, představitele konstruktivismu, op-artu a kinetismu, kde se minulé léto setkávala s velkým návštěvnickým zájmem. Paní Mládková věří, že nejinak tomu bude v Praze. Zeptala jsem se jí, jak se Muzeu Kampa po loňské srpnové ničivé povodni daří..?

"Já bych řekla, že dobře. Uspořádali jsme tady od té doby dvě výstavy, na které jsem opravdu hrdá - 'Praha pod vodou' a 'New York pod popelem', a chceme ukázat, že Praha se nedá zbořit. Nechala jsem zvětšit a na plátno computerem ofotografovat - na velké náklady, musím říct, ale americká ambasáda nám ohromně finančně pomohla - ty nejlepší fotografie New Yorku a Prahy. V jednom výstavním sále je ten 'New York pod popelem', který jde tak vysoko, jako byla povodeň, to je 4 metry. Celá tato místnost, do které jsme instalovali výstavu paní Brzezinské, manželky slavného politika Zbigniewa Brzezinského, jenž spolu s papežem a Reaganem sehrál velmi důležitou úlohu v osvobozování se z područí bývalého Sovětského svazu, byla totálně zatopená. Musím k tomu dodat, že paní Brzezinská je neteř prezidenta Beneše, ale nikdy tady nežila, narodila se už v exilu. Takže já jsem ji sem touto výstavou vlastně jakoby vrátila. A ona také při vernisáži měla moc hezkou řeč v tomto smyslu, že je to pro ni zvláštní radost. Nádherné exponáty, které zde vystavuje, jsou vlastně ohromné spadlé stromy, které vyřezává už asi dvanáct roků. A dělá to tak, jak já říkám, že 'hledá jejich duši', až se skutečně dostane tam, kde ta duše v tom stromě je. To tedy je v té jedné místnosti, že jako ani New York nepadl (11. září 2001 - pozn. red.) a žije dál - těmi stromy. Myslím, že obě zmíněné výstavy jsou moc krásné. Otevřeny jsou bezplatně do konce března."

16-02-2003