Archivy komunistické rozvědky na internetu

30-05-2006

Před několika dny česká civilní rozvědka na internetu zveřejnila symbolických 1989 dokumentů československé komunistické špionáže. Přes úctyhodně působící číslo jde ale jen o malý zlomek toho, čím se zabývaly tajné služby bývalého režimu. Co vlastně tato unikátní stránka nabízí?

Slovo špionáž nezní příliš vlídně - a oficiálně se jí obvykle říká jinak. V Česku se jí zabývá například Úřad pro zahraniční styky a informace. Ten název je důležitý kvůli jeho zkratce, protože na internetových stránkách www.uzsi.cz od posledního květnového čtvrtka najdete heslo "Svět komunistické rozvědky na webu", které odkazuje na projekt "i-batadelna". Mluvčí české civilní rozvědky Bohumil Šrajer nám o obsahu stránek řekl:

"My nabízíme skrze internet materiály bývalé komunistické rozvědky v té syrové podobě, samozřejmě digitalizované, dokumenty i fotografie, a každý má možnost se s nimi seznámit, udělat si svůj úsudek. A pokud chce ty materiály nějakým způsobem dále studovat, seznamovat se s nějakými historickými okolnostmi, samozřejmě má celou řadu možností a může se obrátit na odborníky. Ale my jsme chtěli představit projekt, který by byl čitelný komukoliv."

Pracovník Ústavu pro soudobé dějiny Pavel Žáček iniciativu tajné služby v zásadě vítá:

"Samozřejmě můžeme být rádi, že naše rozvědka k tomu přistoupila, měla to zcela jistě udělat už před nějakou dobou, protože aktivity jejího předchůdce, I. správy ministerstva vnitra jak směrem do zahraničí, tak směrem dovnitř země, jsou naprosto nedílnou součástí naší země, našich dějin, naší moderní historie, a nedají se z jiných materiálů zrekonstruovat."

Pavla Žáčka ale nabídka dokumentů, přístupných na adrese http://archiv.uzsi.cz, neuspokojuje. Místo vybraných dokumentů by tam rád viděl více-méně všechny.

"Já bych doporučoval samozřejmě postupovat plošně, a to od roku 1945, potažmo 1948, a zpřístupňovat ty masy svazků třeba rok po roku, než výběrově podle nějakého, zatím nepříliš jasného zadání."

Foto: ČTKFoto: ČTK Podle mluvčího Úřadu pro zahraniční styky a informace Bohumila Šrajera sice budou materiály dále doplňovány, ale záměrem internetové stránky bylo nabídnout průřez minulostí:

"My jsme chtěli nabídnout reprezentativní vzorek, to v první řadě. A takový vzorek, který by popisoval samotné fungování rozvědky i výsledky její činnosti. To znamená, jakým způsobem pracovala proti exilu, proti katolické církvi, jakým způsobem se podílela v rámci jakési dělby práce na tom, co podnikal celý komunistický blok a tak dále. Má to být průřezová záležitost, která ilustruje. Pro hlubší bádání jsou tu jiné nástroje, protože ta veřejná badatelna v centru Prahy dokáže dělat individuální rešerše na individuální žádost uchazeče, takže to je ta cesta, jak se dostat hlouběji k těm materiálům. Internet slouží především jako prostředek k jakési osvětě."

Jiné prostředky, dostupné v České republice, ale nejsou příliš reálnou nabídkou pro krajany v nejrůznějších koutech světa, z nichž přitom někteří sami odešli před komunistickým režimem nebo dokonce byli objektem jeho špionáže. Bohumil Šrajer se domnívá, že stránky Úřadu pro zahraniční styky a informace mají přesto krajanům co nabídnout:

"Jedním z hlavních cílů toho projektu i-badatelna bylo právě oslovit tuto rozsáhlou komunitu, která - jak můžeme zjistit z návštěvnosti - opravdu o tuto problematiku má velký zájem. Je to opravdu první projekt, který myslí i na ně. Předpokládáme, že zpětnou vazbu, kterou získáme z toho projektu i z reakcí těchto zájemců, tak ta zpětná vazba nám umožní nějakým způsobem naše příští kroky přizpůsobit tak, aby ještě lépe vyhovovaly právě těm lidem, kteří třeba nemají možnost osobně veřejnou badatelnu v Praze navštívit."

Publicista Milan Žitný, který se v českých i slovenských médiích zabývá činností komunistických tajných služeb přes 15 let, vítá projekt jako první vlaštovku, která ale podle něj létá příliš nízko. Uvítal by například seznam pracovníků a konfidentů komunistické rozvědky, který by vypověděl o době a vztazích víc, než jen to, co už čtenáři vědí:

"Podľa mňa ani pre našich emigrantov to veľkú výpovednú hodnotu nemá, pretože mnohí z nich praktiky Štátnej bezpečnosti či už priamo alebo nepriamo zažili v emigrácii. Pre nich by bolo naozaj užitočné vedieť, kto spomedzi nich bol pracovníkom alebo teda konfidentom rozviedky. Toto zatiaľ tá stránka neumožňuje. Je to skôr taký historický prehľad o vzniku, metodike, štruktúre... Zaujímavé čítanie, ale hlbší pohľad zatiaľ neposkytuje."

Nicméně podle Šrajera návštěvnost jen za první čtyři dny naznačuje, že zájem o stránky i v cizině je velký a nadále trvá:

"K pondělí tohoto týdne registrujeme víc než 30 tisíc unikátních IP adres, a registrujeme, pokud jde o zemi původu těch lidí, kteří se na stránky dívají, tak registrujeme zhruba pět desítek zemí, včetně takových, jako je nový Zéland. Takže zdá se, že to potvrzuje tu naši úvodní úvahu, že ten zájem komunity Čechoslováků žijících v zahraničí bude enormní."

Zdá se ale, že tento projekt bude mít konkurenci. Na Slovensku totiž údajně vzniká plán ještě ambicióznější. Podle Milana Žitného by ho měl připravit bratislavský Ústav paměti národa, vedený bývalým federálním ministrem vnitra Jánem Langošem.

"Ústav pamäti národa by chcel postupne zverejniť všetko, čo sa v jeho archívoch podľa zákona nachádza a čo ešte všetko preberie. To sa týka aj bývalej rozviedky, kde by sa mali objaviť aj kádroví príslušníci, teda tí, ktorí boli dôstojníkmi v službách štátu. A to je podľa mňa taký jasnejší krok v otváraní tých archívov, než čo zatiaľ vidím v Českej republike."

30-05-2006