Debata o euroústavě nabírá na obrátkách

0:00
/
0:00

Znáte euroústavu? Tak na tuhle otázku odpoví podle průzkumů většina Čechů: ne. Není mnoho lidí, kteří třísetstránkový dokument přečetli a pokud ano, řadě věcí možná nerozumí. Většina pouze ví, že euroústava existuje a že se kolem ní strhla slovní šarvátka mezi prezidentem Václavem Klausem - jejím odpůrcem - a dvěma poslanci Evropského parlamentu. Dosud není známo, jak bude euroústava v Česku schvalována, ale zdá se, že debata kolem ní začíná po počátečním téměř nezájmu, nabývat na síle.

Vláda bude o strategii kampaně a o způsobu přijetí euroústavy jednat v průběhu května. Premiér Jiří Paroubek se vyslovil pro její ratifikaci ve všelidovém hlasování. Referendum prosazují i opoziční občanští demokraté, kteří se vyslovují proti ústavě. Jejich voliči však paradoxně v průzkumech veřejného mínění ústavu podporují.

My jsme si k mikrofonu Radia Praha pozvali dva senátory. Místopředseda Senátu, nestraník Edvard Outrata, který žil mnoho let v Kanadě, je zastáncem ústavy, naproti tomu Miroslav Škaloud z ODS a člen výboru pro záležitosti EU je proti.

Mezi lidmi je často slyšet otázka: potřebujeme vůbec euroústavu? Změní se něco? Více Edvard Outrata.

"Ústava je účelná především tím, že vtahuje do jednoho dokumentu a zjednodušuje systém, který je jinak rozházen po celé spoustě různých dokumentů. Druhá věc je, že tento krok, je viděn jako další krok k integraci. A z těchto dvou důvodů je to politicky významné. Věcně bych řekl, že skoro ne."

Naproti tomu pro Miroslava Škalouda takto postavená euroústava potřebná není. Pod pojmem ústava si zřejmě běžný občan představí základní principy, které se vejdou na několik stránek. Euroústava jich má však tři sta, přičemž třetí část tvoří zejména soubor stávajících dokumentů. Proto zřejmě nebude moc lidí, kteří by ji četli. Udělali to senátoři?

"Přečetl jsem ji několikrát. Jistě v médiích vidíte, jak se vyvíjí diskuse o ústavě. Prohlubuje se, protože začínají někteří právníci, někteří publicisté chápat důsledky. Ona je velice komplikovaná, nepřehledná, mnohdy i zmatečná. Já si nemohu pomoct, prostě z ní lze vyvozovat to i ono. Můžete v té ústavě dát třeba rámcový zákon, který stanoví minimální standardy v pracovním právu. To jsem tam našel. A to mě vadí, že jsou tam věci, které patří do výlučné soutěže politických stran."

- "Já souhlasím. Mám dojem, že stejně tady ke změnám dojde, kdykoliv se změní politická rovnováha. Je třeba rozlišit ty pravidla od politického naplňování, což uznávám, se nestalo, ale není to tak vážné, abychom kvůli tomu byli proti ústavě."

Euroústava bezpochyby umožní, aby Evropa získala větší vliv ve světě, má usnadnit rozhodovací pravomoci. To znamená, že se nebude hlasovat jednomyslně v Evropské radě, ale kvalifikovanou většinou. Mnozí politici však namítají, že je tam skrytý jakýsi bianco šek, možnost unie přebírat další kompetence bez souhlasu národních vlád. Řečeno unijním jazykem - jedná se o tzv. klauzuli flexibility a sdílené kompetence? Co se podle Miroslava Škalouda za tím skrývá?

"To je oblast sociální, životní prostředí a tak dál. Ty patří státům, ale pokud se unie rozhodne si je vzít, tak si je vezme. Co to je za dělení kompetencí? Dále je tam klauzule flexibility. Pokud si to rozhodnou členové vlád, kteří tvoří radu, spolu s parlamentem tak mohou činit opatření, ke kterým jim přímo nedává oprávnění tato ústava, což si myslím není až tak v pořádku. A to konstatoval i náš výbor pro ústavu. To já považuji za největší nebezpečí.

- "Návrhy, které opravdu měly předat výrazné kompetence, například při sjednocování zahraniční politiky, nakonec byly vetovány. Ovšem je pravda, že ta ústava je v celé řadě míst vágní tam, kde ta situace je vágní dnes. To se musí vyvinout samo od sebe. Ale tam já myslím, že to je spíš výhoda. Já ovšem mám v sobě trochu zkušenosti anglosaského systému,"

oponuje Edvard Outrata.

Jednou z nejčastěji skloňovaných výtek je, že se Evropská unie stane státem a stávající státy budou spíše regiony. Ve známém Desateru to uvádí například prezident Václav Klaus. Podle něj bude mít unie všechny rysy státu - například ústavu, občany, území, vnější hranice, vlajku a hymnu. Někteří právníci však namítají, že ústava zůstává mezinárodní smlouvou. Navíc řada zmiňovaných věcí již existuje ve smlouvách, které Češi přijali, když v referendu souhlasili s členstvím v Evropské unii. I když tehdy stála otázka: Chceme do unie či nikoliv, součástí schvalování bylo 1500 stran dokumentů.

O způsobu přijetí ústavy bude vláda teprve jednat. Pro referendum je jednoznaně ODS, což potvrdil senátor Škaloud.

"Já myslím, že je tam řada důvodů a jeden z nich je ten, že tato nová ústava ruší předchozí přístupové smlouvy a ty byly schvalovány v referendu. Ale souhlasím s tím, že spíše politici mají možnost to prostudovat do hloubky a dát kvalifikovanější názor než ti občané."

- "Existuje naivní představa, že referenda jsou způsobem, jakým se lze zeptat občanů na to, co oni si opravdu myslí, zatímco jejich zástupci tomu nerozumějí a budou si hrát na "blbý politiky", kdežto lid přijde, každý řekne svoje a všechno bude krásné. Ono to tak většinou nefunguje,"

namítá odpůrce referenda senátor Outrata. Podle něho je další směřování Evropské unie spíše filosofická otázka. V Evropě totiž převládá pocit, že federace je skoro jako unitární stát.

"Tady se všichni bojí federace v tom smyslu, že to povede k tomu, že bude někdo shora všechno nařizovat. Ale kdyby jsme tam místo komise měli skutečnou federální vládu, která by byla skutečně federálně odpovědná, tak by zmizel demokratický deficit. Vznikl by jiný problém. V Evropě samotná skutečnost, že by byla federální, bude znamenat, že se tady polovina lidí dá na terorismus, aby to zrušili. To slovo je prostě tak "profláknutý", že se hledají způsoby, jak to obejít."

Českou republiku teď čeká debata o euroústavě. Vláda chce na kampaň věnovat desítky milionů korun. Bývalý eurokomisař Pavel Telička, který vedl přístupová jednání, v rozhovoru pro týdeník Euro uvedl, že diskuse o ústavě jako celku nemá smysl, argumenty by se podle něj měly zaměřit víc na konkrétní témata. Pokud ústavu ratifikují všechny státy, měla by vstoupit v platnost 1. listopadu 2006.