Ještě jednou o mediaci

03-04-2007

Mediace je slovo, které se v posledních měsících stále častěji objevuje ve vyjádřeních některých ministerských mluvčích a úředníků, a to zejména v souvislosti se spory rodičů o děti. V české společnosti se ale tento pojem zatím příliš nevžil. Příliš mnoho lidí neví, co si pod ním má představovat, a neznámo - jak víme - někdy budí obavy.

Jako bumerang se do českých médií vracejí témata sporů rozhádaných rodičů o jejich děti. Ať už jde o necitlivé exekuce, kterými se jeden z rodičů snaží si vynutit odepíraný kontakt se svým potomkem, nebo se dokonce vyskytlo několik případů takových tahanic za přítomnosti kamer a s mezinárodním přesahem, když šlo o vydání dětí do ciziny, kde trvale žije jeden z rodičů. Právě kvůli opakování takových situací ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil v uplynulých týdnech vytvořil skupinu složenou ze dvou soudců, právničky Nadace Naše dítě a zástupce resortu práce a sociálních věcí. Úkolem skupiny bylo mimo jiné vytvořit jakýsi manuál pro soudy, které ne vždy mají dost zkušeností s citlivým řešením tak křehké problematiky. Na září se připravuje mezinárodní konference na dané téma a už od června by mělo probíhat školení soudců. K dalším úkolům skupiny nám mluvčí ministerstva spravedlnosti Zuzana Kuncová nedávno řekla:

"Ta skupina má projít platnou legislativu odnímání dětí obecně a zhodnotit i mezinárodní závazky České republiky v této oblasti. Dali si závazek také dohlédnout na dokončení projektu, který už v rámci ministerstva spravedlnosti běží, a ten projekt se jmenuje ´mediace v netrestních věcech´, to znamená řešení rodinných sporů mediátorem."

Kdo ale je mediátor a co je to mediace? V Česku se tento pojem udomácňuje příliš pomalu. Lidé jsou zvyklí řešit spory nejprve osobním nasazením a každý po svém, nebo pak za pomoci justice. Jiné formy zprostředkování jsou spíše vzácností. Navíc pojem mediace mnoha lidem zní podezřele: někomu připomíná ´média´, ale své spory nikdo nechce tahat do médií. Někomu se zase mimoděk vybaví slovo ´médium´, což zavání jakousi duchařinou. Pravdou ale je, že slova mediace a mediátor jsou o něčem jiném, i když vycházejí ze stejného latinského pojmu pro střed, prostředek či prostředníka. V tomto případě znamenají prostředek či prostředníka pro řešení sporu. Připomeňme si, jak Radiu Praha další podrobnosti o mediaci loni v létě vysvětlila jedna z průkopnic tohoto oboru v České republice Helena Stöhrová:

Proč by to ale mělo jít právě u mediátora, když to nešlo přes policii a před soudem? Podle Heleny Stöhrové, která se věnuje mediaci už 12 let, v tom není žádná tajemná síla. Je to pouze propracovaný proces, který klade důraz na to, aby účastníci sporu lépe porozuměli jeden druhému, ale i každý sám sobě. A aby kromě toho, v čem se neshodují, dokázali formulovat třeba i zájmy, které mají shodné nebo stejné.

"Je to nějaký proces, který má nějaké svoje fáze, má nějaké postupy a je vystavěn takovým způsobem, aby nejdříve lidé mohli porozumět pomocí mediátora sami sobě, aby si sami uvědomili, o co jim jde, co je pro ně důležité a jak moc je to pro ně důležité. Dělá se to pro každou tu stranu zvlášť, potom se pracuje tak, aby ty dvě strany dokázaly porozumět jedna druhé, aby se uměly podívat na ty věci očima toho druhého. Na co je kladen opravdu důraz, je to, že nejdříve potřebujeme porozumět. A potom, když rozumíme, tak potom už je daleko snažší říci ´souhlasím, tady to máme stejné a tady s tím nesouhlasím z těch a z těch důvodů´. A na základě toho v čem si rozumíme, co umím pochopit, můžu i nabízet a můžu vnímat ty situace, že mi to neděláš naschvál. Že prostě máš nějaké potřeby, máš k tomu nějaké své důvody, a že můžeme hledat takové postupy a takový způsob, že každý z nás může být do určité míry spokojen."

Jak vysoce je ale pravděpodobné, že si najednou porozumí lidé, kteří si dosud nerozuměli?

"No lidé kdyby si rozuměli, tak by nepotřebovali toho prostředníka, toho mediátora. To že si nerozumíme, to je normální. A to, že si porozumíme, je někdy zázrak. Možná je to silné slovo, ale ten mediátor je pro to školen a mám na to spoustu nástrojů, aby to těm dvěma lidem usnadnil, aby opravdu si nejdříve porozuměli."

Lze tedy nazvat mediátora - obrazně - tlumočníkem?

"Myslím, že se dá říci, že skutečně jedna z těch rolí mediátora je tlumočník, ale tlumočník mimo řešení. Protože mediátor dělá spoustu věcí a nedělá tři věci: neradí těm lidem, nehodnotí jejich názory ani skutky ani chování, a neřeší to za ty lidi. Takže on je tlumočníkem, který vlastně přes to jeho tlumočení dovolí těm lidem, aby oni to dokázali sami. Ono to v těch lidech je, jen to je takové, že z různých důvodů to nedokázali sami najít. Většinou to bývají emoce," říká Helena Stöhrová z Asociace mediátorů České republiky.

Dodejme jen, že i když zřejmě nejčastěji se mediace zmiňuje v souvislosti se spory o děti, není vůbec omezena jen na tuto oblast. Používá se jak obecně pro řešení rodinných, ale také sousedských sporů. Můžete po ní sáhnout, i když jde o majetek, a česká justice mediaci stále více zapojuje do řešení citlivých problémů souvisejících s následky trestných činů.

03-04-2007