Oběti invaze z roku 1968 čekají na odškodnění

14-09-2004

Před měsícem jsme si připomněli smutné 36. výročí okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. Během dramatu srpna roku 1968 přišly o život desítky občanů, tisíce jich byly zraněny. Dodnes však tyto oběti nebo jejich pozůstalí nebyli odškodněni. Více než co jiného vypovídá tento stav o tom, nakolik je Česká republika schopna vyrovnat se se svojí minulostí. Více Jaromír Marek.

Srpen 1968 v PrazeSrpen 1968 v Praze "Můj bratr se jmenoval Josef Žemlička, tehdy šestnáctiletý kluk. S dalšími dvěma kamarády se vydal z Omic podívat se na vojáky. Takto nenápadně začíná jeho příběh. V té době nikdo netušil, jak vážná je to situace. Na křižovatku přijížděl muž na skútru, sovětský voják jej legitimoval a odebral mu klíčky od zapalování. Dál musel tlačit. Poodjel asi stopadesát metrů a jako správný Čech vytáhl z kapsy náhradní klíče a odjel. To sovětského vojáka natolik rozlítilo, že vzal samopal a dávkou pokropil okolostojící dav. Smůla byla, že můj bratr stál právě v místě, kde prolétly dvě kulky. Byl z toho čistý průstřel srdce a plic", říká Ivo Žemlička.

K tragédii došlo odpoledne 21. srpna na okraji Brna. Podobně smutných příběhů se však odehrálo mnohem více. Ví se vlastně kolik? To je otázka pro historika Jiřího Pernese.

"Čísla známe, ale nejsou přesná. Ví se třeba, že okupace v roce si vyžádala 98 obětí, víme, že při demonstracích v srpnu 1969 zahynulo pět lidí. Počty zraněných ale nejsou přesné. Ne všichni zranění nahlásili, protože se nechtěli stát předmětem policejního vyšetřování."

I tak lůze říci, že počty zraněných šly do tisíců, řada lidí utrpěla materiální škody. Je logické, že komunistický režim se tyto údaje snažil skrýt a události roku 68 a 69 měly být vymazány z paměti národa. Potom ovšem přišel rok 1989 se stejnou logikou by se dalo předpokládat, že nové zřízení se bude snažit křivdy odčinit. Ovšem nestalo se tak. Po roce 1989 byla veškerá pozornost zaměřena především na odchod sovětských vojsk z Československa a na vyrovnání s oběťmi nebylo ve zmatku doby příliš času. To však nejspíš není jediný důvod. Pokračuje bývalý předseda poslanecké sněmovny a ještě dříve disident Milan Uhde.

"Já to v Parlamentě prožíval. Navzdory tomu obrovskému listopadovému patosu, jsme se celý začátek 90. let pohybovali v atmosféře právního zrelativnění a zpochybnění. Právníci nám vysvětlili, že komunistický režim byl sice nelegitimní, ale byl legální. Zákony komunistů je nutné akceptovat. Zvítězila teorie právní kontinuity. Zněly i hlasy, abychom nechali minulost minulostí. Odškodnění obětem jsme dlužní dodneška."

Milan Uhde, foto: ČTKMilan Uhde, foto: ČTK Historik Jiří Pernes je v hodnocení situace ještě tvrdší.

"Český stát nemá zájem na tom, aby se vypořádal s komunistickou minulostí. Jestliže tehdejší režim dokázal odměnit pachatele násilností z řad policistů a milicionářů odměnit ihned, jezdili na rekreaci k moři atd., tento režim nebyl schopen odškodnit jejich oběti ani po patnácti letech."

Teprve až v roce 2003 předložil občanský demokrat poslanec Hynek Fajmon návrh zákona, který chce oběti případně jejich pozůstalé finančně odškodňovat. Levicoví poslanci, především komunisté, ale i sociální demokraté byli proti. ODS připravila upravenou verzi zákona, která nyní opět putuje do Parmanetu. Více předkladatel Hynek Fajmon.

"Ta situace není vyřešena. Na tyto lidi se nesmí zapomínat. Není možné, aby zde byly oběti, které nebyly odškodněny a aby zde existovali viníci, kteří nebyli potrestáni".

Počítá návrh zákona s tím, že odškodňovat bude český stát nebo hodláte uplatnit požadavky na odškodnění u těch, kteří invazi a provedli?

"O tom mluvil ministr Dostál, když říkal: odpovědnost mají pachatelé. S tím já souhlasím a věřím, že přijde doba, kdy své oprávněné požadavky vznést, ale do té doby musí vzít na sebe stát. Dělo se to tak např. i v případě odškodňování lidí zavlečených na práce do Německa. Nejprve je odškodnil stát a až poté dostala Česká republika od Německa. Pokud to uděláme sami, budeme mít dostatek dokumentace a materiálů, které budeme moci uplatnit vůči viníkům až přijde čas."

Kolika lidí by se odškodnění týkalo a kolik peněz by bylo zapotřebí zatím není známo. Stejně tak je nejisté, jak velká je šance, že návrh zákona opoziční ODS parlamentem projde. Ivo Žemlička, který ztratil svého bratra není příliš velký optimista.

"Nevěřím tomu. Už jen proto, že vidím, kam česká společnost směřuje. Když se podívám třeba na komunisty, místo aby seděli někde tiše v koutě, zaujímají čelná místa nejen v politickém životě. Odškodnění by bylo jistě dobré, myslím si, že pro nás pozůstalé by stačilo najít a potrestat viníky."

14-09-2004