V Plzni přivítají americké i ruské veterány

Osvobození Plzně, foto: www.usembassy.cz
0:00
/
0:00

6. května 1945 v ranních hodinách vstoupily do Plzně americké jednotky Pattonovy 3.armády. Osvobozením města byl v podstatě dokončen úkol zneškodnit německé síly až po linii Karlovy Vary - Plzeň - České Budějovice. 60. výročí této historické události si bude v příštích dnech připomínat celá země, velké oslavy se chystají především v západních a jihozápadních Čechách. Největší pozornost bude upřena samozřejmě na Plzeň. Více se už dozvíte od Zdeňka Vališe.

Primátor Plzně Miroslav Kalous,  foto: Autor
Na čtvrt miliónu lidí se má objevit v plzeňských ulicích od 5. do 8. května na Slavnostech svobody. Mezi hosty budou například prezident Václav Klaus, představitelé amerického Kongresu, váleční veteráni i vnuk a vnučka legendárního generála George Pattona. Podle primátora Plzně Miroslava Kalouse, to budou oslavy o lidech a budou pro lidi, protože to, co se stalo, je nutné si neustále připomínat.

"Oslavy v Plzni se staly symbolem ukončení válečných operací v západní Evropě. Je dobře, že si to můžeme dnes připomínat svobodně, protože 40 let jsme se museli tvářit, že to bylo jinak. Myslím, že je nutné si neustále připomínat události květnových dnů, hrůzy války a oběti, které lidstvo přináší při válečných konfliktech. Je nutné seznamovat se vzpomínkami další generace. Jedině tak je možné vyhnout se do budoucna takovým hrůzám."

Osvobození Plzně,  foto: www.usembassy.cz
4. května 1945 se velitel skupiny armád Omar Bradley spojil se svým podřízeným George Pattonem, velitelem 3. armády a oznámil mu, že má osvobodit dohodnutou část Československa. Patton odpověděl, že je schopen zaútočit hned druhý den. Bradley prý Pattonovi položil otázku, proč chtějí všichni z 3. armády osvobozovat Československo. Patton odpověděl, že Češi jsou spojenci a nevztahuje se tedy na ně zákaz o sbratřování se s místním obyvatelstvem, jaký platil na území Německa. Jak připomíná Tomáš Jakl z Vojenského historického ústavu, prvořadé byly samozřejmě vojenské důvody. Vždyť v prostoru Čech se stále nacházely plně bojeschopné německé jednotky statisícové armádní skupiny "Střed" vedené fanatickým polním maršálem Schörnerem.

"Primárním vojenským významem operace bylo zabezpečit levé křídlo americké a francouzské slupiny armád, která postupovala na jih Bavorskem do Rakouska, před případným protiútokem německé armády z území protektorátu. Druhý význam operace, původně nezamýšlený, pak samozřejmě spočíval v tom, že americká armáda podpořila české povstalce v západních Čechách a spolu s nimi očistila toto území od německé armády."

Foto: Autor
Útok začal 5. května a odehrál se na široké frontě v režii 5. a 12. sboru 3. armády. Na Plzeňsko směřoval 5. sbor, který měl zhruba 85 tisíc mužů. Postup nebyl zpočátku příliš rychlý. Místy museli Američané překonávat tuhý odpor vojáků wehrmachtu a zvláště pak jednotek SS. Američané také měli za sebou líté boje, které museli v uplynulých dnech podstoupit po překročení hranic předválečného Československa.

"Ty největší boje vlastně probíhaly koncem dubna při obsazování Chebska. Boj o Cheb byl poměrně dramatický. Intenzivní boje probíhaly také pod Čechovem, ve Všerubském průsmyku a bojovalo se také na horním toku Vltavy."

Do Plzně dorazili Američané 6. května v ranních hodinách. Trvalo ale ještě celý den, než dostali město plně pod kontrolu.

Tomáš Jakl,  foto: Autor
"Tam došlo k tomu, že německá armáda plánovala na 6. května útok proti povstalecké Plzni. Ten útok byl koordinován s Němci, sídlícími ve městě. V době, kdy tam přijely americké tanky, měli Němci ze svých bytů podpořit útok německé armády zevnitř města. Nevěděli ale, že k tomu útoku už nedojde a zahájili střelbu ze svých bytů, takže boj v Plzni se pak proměnil na vyčišťovací operaci od ostřelovačů."

Celkové americké ztráty při osvobozování západních a jihozápadních Čech je podle Tomáše Jakla obtížné přesně určit.

"Tady to naráží na problém, že americké statistiky jsou vedeny za určitou vojenskou kampaň. Není tedy vlastně rozlišeno tažení v jižním a jihovýchodním Německu od toho tažení do Čech."

Teď na chvíli odbočme. Možná trochu ve stínu 5. sboru, který útočil na Plzeň, zůstává 12. sbor 3. armády generála George Pattona. Jeho vojáci osvobozovali jihozápadní Čechy a pospíšili si. Hranice protektorátu překročili ještě před vydáním rozkazu k hlavnímu útoku. Vzpomíná emeritní rektor Západočeské univerzity v Plzni Jiří Holenda.

Jiří Holenda,  foto: Autor
"Osvobozování jihozápadních Čech jsem prožil jako dvanáctiletý chlapec v Písku. A měl jsem tu historickou příležitost vidět setkání dvou armád - americké a sovětské. Na konci Písku probíhala demarkační linie. Do města přijeli nejprve Američané, a to už ze 4. na 5. května. Teprve 8. května přijeli Rusové. Jako chlapec mám na to hezké vzpomínky, protože jsem nosil Američanům od maminky čerstvá vajíčka a od nich jsem dostával čokolády, žvýkačky, konzervy, různé věci, které lákají mladé chlapce."

Na další setkání s americkými vojáky si musel Jiří Holenda počkat 45 let. To už byl v Plzni rektorem Vysoké školy strojní a technické. A také američtí vojáci samozřejmě zestárli.

"Měl jsme možnost se setkat s americkými veterány. Ten rok 1990 probíhal tady v Plzni tak, že se na to nedá zapomenout. A musí na to vzpomínat i američtí veteráni. Někteří z nich říkali, že neviděli nikdy tolik amerických vlajek a tolik nadšení jako tady v Plzni. V celé Evropě prý nic takového neexistovalo."

Miloslav Raboch,  foto: Autor
A co ještě překvapilo americké veterány, když je hostitelé vozili po kraji, který osvobozovali?

"Říkali: ´No jo, ale teď tady nejsou žádné husy. Tenkrát v tom roce 1945 bylo všude ve vsích plno hus."

Ale teď už se přenesme do současnosti. Už za pár hodin vypukne v celé Plzni velká sláva. Radnice připravovala čtyřdenní Slavnosti svobody dva roky. Nejčestnějšími hosty, jak říká Miloslav Raboch z Nadace 700 let města Plzně, budou samozřejmě vojáci - osvoboditelé.

"Na letošní oslavy přijede 39 amerických veteránů, ale s bohatým doprovodem. Přijede také 11 belgických veteránů, kteří byli součástí americké armády. A poprvé přijede do Plzně také 22 ruských veteránů. Jejich program začíná 5. května. Společně se sejdou večer v divadle J.K.Tyla na slavnostním koncertu. Další den absolvují veškeré pietní akty. 7. května pak většina amerických veteránů se zúčastní aktivně vojenské přehlídky, to znamená, že pojedou na jeepech."

Primátor Miloslav Kalous vysvětlil Radiu Praha, proč Plzeň poprvé pozvala na oslavy také ruské veterány.

Milan Dlouhý,  foto: Autor
"My jsme 40 let slavili osvobození sovětskou armádou. To bylo pro nás dogma. Teď už 15 let slavíme osvobození Plzně americkou armádou. Ale oběti ve 2. světové válce přece přinášeli všichni, kdo se jí zúčastnili na frontách. Dotklo se to ale také například Židů. Proto jsem osobně pozval izraelského velvyslance. Možná jen málokdo ví, že židovský exodus z Plzně byl poměrně silný."

Jednou z nejatraktivnějších součástí oslav bývá nejen v Plzni, ale v celé oblasti, kterou osvobozovala americká vojska, konvoj historických vojenských vozidel. Letos má být ještě velkolepější. Podle předsedy Military Car Clubu Milana Dlouhého je zatím přihlášeno asi 210 vozidel českých i zahraničních majitelů. Může jich prý ale nakonec být i 270.

"Přece jenom na to 60. výročí se všichni těší. Volají neustále a někdy večer si myslím, že už se zblázním, ozývají se ze Švýcarska, z Itálie ... ví se o nás v celé Evropě i v Americe. Přijedou také mí kolegové z USA a z Kanady... Nemůžeme vyhovět všem pánům starostům obcí a měst plzeňského, karlovarského a jihočeského kraje, abychom k nim s konvojem přijeli. Taková nejzazší hranice jsou Horažďovice. 80 vozidel je 8. května vyčleněno na Prahu, kde se zúčastníme historické vojenské přehlídky. Za námi pojede armáda České republiky a asi nějací Američané."

V rámci oslav proběhnou pod patronací města Plzně, velvyslanectví USA a Západočeské univerzity Plzeňské rozhovory. Tématem rozhovorů je česko-americké spojenectví. Co si pod ním představuje emeritní rektor Západočeské univerzity Jiří Holenda?

"Já v tom vidím z naší strany obrovský závazek. Jsem rád, že takové spojenectví tady je. Je to samozřejmě svým způsobem nerovné spojenectví kvůli významu a velikosti obou zemí ve světových dějinách. Je to ale spojenectví, které z naší strany - doufám, že to tak mohu říci - je naprosto upřímné."