Ani úraz míchy nezabránil v cestě dlouhé 19 tisíc kilometrů

07-01-2016

Česká asociace paraplegiků - CZEPA, dříve známá jako Centrum Paraple, spouští od ledna 2016 nový projekt Startovacího bydlení v Praze. Jeho cílem je pomoc ochrnutým lidem po úrazu páteře a poškození míchy vyřešit dočasně jejich bydlení a zvládnout tak návrat do života. To je nesmírně psychicky náročné. Jsou však lidé, kteří život nevzdávají a takový je například Filip Mergental, který s kamarády podnikl na čtyřkolce cestu na Bajkal a do Mongolska. Jejich iniciativa se jmenuje Dokolakolem, a jak uslyšíte, má to svůj důvod.

Foto: Facebook iniciativy DokolakolemFoto: Facebook iniciativy Dokolakolem První dlouhá cesta Dokolakolem vedla kolem Černého moře, a měřila 7000 kilometrů.

"Chtěli jsme vyzkoušet, jestli to zdravotně vydržíme. A proč jsme to dělali? Máme rádi motorky a cestování. Ještě před tím, než jsme začali dělat delší cesty, jsme jezdili do Rumunska na tzv. Endurománii. Pak už nás nebavilo jezdit hvězdicově ze základního tábora. Řekli jsme si, že bude lepší sbalit si věci, a jet, kam nás napadne. Cesty, které zatím podnikáme, jsou jenom malý trénink k tomu, abychom někdy v budoucnu objeli svět, proto se jmenujeme Dokolakolem."

Filip Mergental, foto: Facebook iniciativy DokolakolemFilip Mergental, foto: Facebook iniciativy Dokolakolem Nedávno Filip Mergental a jeho dva kamarádi vyrazili na Bajkal a do Mongolska. Rozhodli se o cestě natočit film, ale chyběly peníze. Proto zkusili startovací portál a podařilo se jim vybrat na zaplacení kameramana. Cesta, která měřila 19 tisíc kilometrů, mohla začít.

Na punkový koncert i za šamanem

První po Transsibiřské magistrále vyrazily čtyřkolky, pak oni. Prostřednictvím portálu se seznámili i s dívkou, která studuje v Praze a bydlí v Irkutsku. Tady pro Čechy zorganizovala punkový koncert.

Foto: Facebook iniciativy DokolakolemFoto: Facebook iniciativy Dokolakolem "Ozvala se nám týden před odjezdem. Seznámili jsme se, a ona odletěla do Irkutska. Říkala, že pro nás uspořádá punkový koncert. Bylo tam pět kapel, sešly se v utajované garáži a bylo to moc milé setkání."

Jeden ze silných zážitků byla i návštěva šamana.

"Dojeli jsme na Bajkal, navštívili největší ostrov Olchon, na kterém žije šaman Valentin. Sehnali jsme na něj číslo a domluvili si setkání. Pak jsme putovali do Mongolska, a chtěli při cestě navštívit budhistický klášter. I to se povedlo. Potkali jsme lidi, kteří se tam narodili, ale shodou okolností žijí v Praze. Ti nás klášterem provedli."

Zájem o film z cesty projevila i Česká televize. Právě se stříhá první díl a následovat bude dalších pět.

Asociace paraplegiků nabízí startovací bydlení

Alena Jančíková, foto: archiv České asociace paraplegikůAlena Jančíková, foto: archiv České asociace paraplegiků Filip Mergental patří k lidem, kteří i po úraze žijí naplno. Jen oblíbenou motorku vyměnil za čtyřkolku. Je aktivní i v České asociaci paraplegiků. Její ředitelkou je Alena Jančíková. Vzhledem k tomu, že legislativa neumožňuje vyřídit příspěvky pro úpravu vlastního bydlení před ukončením hospitalizace v nemocnici a rehabilitačním ústavu, opouští je mnozí klienti s těžkým pohybovým postižením v době, kdy nemohou mít ještě doma provedeny bezbariérové úpravy. Proto asociace nabízí dočasné bydlení.

"Máme dva projekty bydlení. Jedno je tréninkové bydlení pro tetraplegiky, to jsou lidé, co mají ochrnuté i ruce, a většinou se o ně stará rodina. Toto bydlení je učí, aby si uvědomili, že zvládnou žít i sami. Pak máme startovací bydlení, které je určené pro lidi krátce po úrazu. Jsou v situaci, kdy se mají vrátit z rehabilitačního ústavu domů, a vrací se do bariérového prostředí. Nastává jejich největší psychický zlom, kdy nejsou schopni vycházet samostatně ven, pak se zacyklí a zjistí, že je to problém na vozíku žít. My jim poskytneme rok bydlení, a během toho roku by měli zvládnout přizpůsobit si doma bezbariérově bydlení nebo si požádat o bezbariérový byt v místě svého bydliště."

Ilustrační foto: Evropská komiseIlustrační foto: Evropská komise Velkým problémem je podle Aleny Jančíkové to, že není dostatek bezbariérových budov a toalet. Složité je to i s úhradou kompenzačních pomůcek.

"Vozík nás stojí asi 80 tisíc korun, pojišťovna nám na pět let poskytne pouze 20 tisíc korun."

Asociace paraplegiků v prvé řadě tlačí na změnu legislativy v oblasti sociální a zdravotní. Důraz klade i na nové technologie. Existuje například aplikace Vozík, do které mohou sami vozíčkáři vkládat zařízení, která navštívili a jsou bezbariérová. Podle Aleny Jančíkové je stále velký rozdíl mezi malými a velkými městy:

Ilustrační foto: Jos van Galen, Free ImagesIlustrační foto: Jos van Galen, Free Images "Já jsem vozíčkářka z malého města a musím říct, že přístup do budov je horší. Třeba v Praze se dbá na to, aby byly bezbariérové tramvaje, dbá se na bezbariérový přístup do městské hromadné dopravy a taky se staví víc bezbariérových bytů. Když člověk zůstane po úrazu míchy na malém městě, tak má veliký problém s bydlením a se službami. Na malém městě je to daleko horší."

07-01-2016