Balkán, Irák, Afghánistán – česká armáda si v rámci zahraničních misí vydobyla v NATO respekt

12-03-2019

Účast protichemické jednotky v operaci Pouštní bouře bylo prvním zapojením československé armády pod hlavičkou NATO. To bylo ještě před vstupem do Aliance. Stejně jako zapojení 865 českých vojáků v letech 1995 – 96 do vojenské operace k prosazení Daytonské mírové smlouvy (IFOR) v Bosně a Hercegovině.

Foto: ČTFoto: ČT

Češi v Afghánistánu

Na základně Bagrám, foto: Jan Kouba, archiv Armády ČRNa základně Bagrám, foto: Jan Kouba, archiv Armády ČR Češi v Afghánistánu působí od roku 2002. Více než 9000 vojáků sloužilo v polní nemocnici, strážních jednotkách, jako součást chemické a biologické ochrany, chirurgického nebo rekonstrukčního týmu Lógar (2008 až 2013).

Dnes Češi hlídají základnu Bagrám v provincii Parván (zhruba 170 vojáků), na letišti v Kábulu sídlí české velitelství, funguje zde poradní letecký tým (od roku 2008 pomáhá cvičit afghánské piloty) nebo tým specialistů v oblasti komunikační technologie. V Kábulu jsou také vojenští policisté, kteří střeží českou ambasádu.

Nasazení v Afghánistánu zaplatilo životem 14 vojáků, životy hned pěti českých vojáků si v roce 2014 vyžádala exploze improvizovaného výbušného zařízení v okolí Bagrámu. Byla to největší jednorázová ztráta vojáků ČR v mírových misích.

Češi v Pobaltí

Čeští vojáci v Litvě, foto: archiv Litevské armádyČeští vojáci v Litvě, foto: archiv Litevské armády Ve výcvikovém prostoru litevské armády v Rukle, zhruba 70 kilometrů severozápadně od hlavního města Vilniusu působí na 230 vojáků. Jádro české jednotky tvoří mechanizovaná rota ze žateckého 41. mechanizovaného praporu s obrněnými vozidly Pandur. Posílena je pak o ženijní četu, logistickou jednotku a zdravotnický tým. V sousedním Lotyšsku pak působí česká minometná četa ze 71. mechanizovaného praporu z Hranic.

V roce 2017 působilo v Litvě rotní úkolové uskupení v rámci sestavy zemí V4 a pobaltských států pod názvem „Training Bridge“. Do tříměsíčního cvičení se zapojilo přes 100 vojáků ze 74. lehkého motorizovaného praporu s 30 vozidly.

Gripen, foto: archiv Úřadu vlády ČRGripen, foto: archiv Úřadu vlády ČR Ve druhé polovině roku 2019 pak do Pobaltí zamíří nadzvukové letouny Gripen českých vzdušných sil. Stejně jako v letech 2009 a 2012 budou chránit vzdušný prostor pobaltských republik, které vlastní stíhací stroje nemají a v jejich ochraně se jednotlivé státy NATO střídají. Čtyři předsunuté vícenárodní prapory eFP (Enhanced Forward Presence) v Litvě, Lotyšsku, Estonsku a Polsku jsou součástí opatření Severoatlantické aliance k odstrašení Ruska po anexi Krymu a akcích na východě Ukrajiny.

Češi v Iráku

V Iráku je nyní okolo osmdesáti českých vojáků. Nejvíce – přes padesát – jich působí na letecké základně Balád padesát kilometrů severně od hlavního města. Jde o největší leteckou základnu v zemi, Iráčané tu mají americké F-16 a také již několik let tu létají s českými L-159.

Polní nemocnice v Basře, foto: archiv ČRo - Radia PrahaPolní nemocnice v Basře, foto: archiv ČRo - Radia Praha Další Češi jsou na základně Taji severozápadně od Bagdádu. Skoro rok tu liberečtí chemici školí irácké vojáky z chemického vojska. Kromě toho v hlavním městě Iráku pět příslušníků Policie ČR a sedm vojenských policistů se pro změnu podílí na výcviku iráckých policistů.

Největší zapojení v Iráku do vojenské akce se odehrálo v rámci koalice vedené USA, která v roce 2003 vedla ke svržení diktátorského režimu Saddáma Husajna. Během necelých šesti let se v zemi vystřídalo přes 2 300 našich vojáků. Jako první v zemi působili vojenští lékaři a zdravotníci – v jihoirácké Basře byla polní nemocnice. Zdravotníky později vystřídali vojenští policisté, kteří na základně Šaíba cvičili přes 12 tisíc iráckých policistů. Další čeští vojáci zase pomáhali při ostraze základny u letiště v Basře a později zahájili výcvik irácké armády v Bagdádu.

Češi na Balkáně

Patrola českých a britských jednotek v obci Donja Ljubija, foto: archiv VHÚPatrola českých a britských jednotek v obci Donja Ljubija, foto: archiv VHÚ Do misí Severoatlantické aliance na Balkáně se česká armáda zapojila ještě jako nečlenský stát NATO. Do akce IFOR naplánované koncem roku 1995 Češi vyslali jak vojáky z povolání, tak záložníky, přičemž celková síla kontingentu se pohybovala kolem 850 mužů. Během operace IFOR vybudovali příslušníci českého kontingentu pět základen, přičemž velitelství praporu se nacházelo v obci Donja Ljubija. Prapor zajišťoval klid na asi 3 600 km² a jeho ženisté zlikvidovali stovky protipěchotních a protitankových min. Kromě toho také zabavili celkem 246 pěchotních, protiletadlových a těžkých zbraní, 65 ručních granátů a velké množství munice. Operace IFOR se zúčastnili také čeští letci. Osádky vrtulníků Mi-17, letounů An-26 a L-410 plnily nejčastěji přepravní úkoly, ale podílely se i na průzkumu.

Na IFOR plynule navázala mise SFOR (Stabilization Force, 1996–2004). Češi byli nově začleněni pod britské velení do sestavy mnohonárodnostní divize Jihozápad a plnili úkoly v severozápadní Bosně. Kontingent tvořilo velitelství, vrtulníkový odřad s dvaadvaceti vojáky a opět 6. mechanizovaný prapor o síle asi 600 vojáků.

Hlavní úkol příslušníků praporu spočíval v zajištění prostoru a bezpečných podmínek pro návrat uprchlíků. K tomu sloužilo pravidelné hlídkování a pozorování rizikových prostorů a objektů. Češi kromě toho zajišťovali demobilizaci místních jednotek znepřátelených stran, jejich odzbrojení a stažení do kasáren. Zdroj: www.mise.army.cz

12-03-2019